Článek
Čeští diváci ho ve třicátých letech zbožňovali pro jeho suchý humor, dokonalý oblek a ironický úsměv. Hugo Haas přitom zažil tolik zvratů, že by stačily na román. Z brněnského zpěváka se stala národní hvězda. Z hvězdy uprchlík a z uprchlíka majitel hollywoodské produkce. Jeho cesta začala v Brně a skončila ve Vídni.
Od Janáčka k miláčkovi národa
Narodil se v únoru 1901 v Brně do rodiny obchodníka s obuví. Jeho starší bratr Pavel se stal uznávaným skladatelem a žákem Leoše Janáčka. Sám Hugo zamířil ke zpěvu a u Janáčka studoval fonetiku. Herectví pro něj bylo zpočátku jen vedlejším plánem.
Vše se změnilo v roce 1920, kdy nastoupil do brněnské činohry. Přes Ostravu se rychle propracoval až do pražského Národního divadla, kde exceloval jako salonní milovník i brilantní komik. Jeho hlavní zbraní byla ironie a civilní projev.
Skutečné šílenství ale odstartoval až film. Jako legendární obchodník Načeradec v komedii Muži v offsidu se zapsal do paměti celé generace. S režisérem Martinem Fričem pak chrlil jeden hit za druhým. Právě ve filmu Život je pes nabídl hlavní roli tehdy neznámé Adině Mandlové. Odstartoval jí kariéru a na několik let vytvořili nejsledovanější pár tehdejšího showbyznysu.
Útěk z protektorátu
Vrcholem Haasovy předválečné kariéry se stal doktor Galén v Čapkově Bílé nemoci. Příběh lékaře, který podmiňuje lék proti epidemii koncem války, byl jasným varováním před nacismem. Haas drama v roce 1937 sám zrežíroval, zahrál si hlavní roli a získal státní cenu.
Po Mnichovské dohodě ale přišel tvrdý pád. Kvůli židovskému původu čelil brutálním útokům. V únoru 1939 ho pod záminkou penzionování vyhodili z Národního divadla. Definitivní zlom nastal v pražské kavárně, kde ho napadl německý voják. Haas pochopil, že jde o život.
S manželkou Bibi okamžitě naplánovali útěk. Čekalo je ale strašné rozhodnutí. Jejich malý syn Ivan byl vážně nemocný a náročnou cestu by nepřežil. Museli ho nechat v protektorátu a svěřit příbuzným. Během války se o chlapce staral Haasův bratr Pavel s manželkou Soňou.
Krutá hra osudu v Osvětimi
Haas v říjnu 1940 odplul z Lisabonu do USA. Slavný král českých komedií rázem ztratil všechno. Za oceánem ho nikdo neznal a jeho angličtina byla mizerná. V Chicagu hrál pro krajany a houževnatě dřel jazyk, což mu v New Yorku nakonec otevřelo dveře do inscenací slavného Lee Strasberga.
Zatímco Hugo s manželkou utíkali přes Francii a Portugalsko, jeho rodina prožívala v Evropě peklo. V Terezíně zemřel v roce 1944 hercův otec Zikmund a bratr Pavel, uznávaný hudební skladatel, byl deportován do Osvětimi.
Tam se odehrála mrazivá scéna. Pavel Hass stál při selekci vedle dirigenta Karla Ančerla. Josef Mengele chtěl původně do plynové komory poslat Ančerla. Jenže Pavel se v tu chvíli rozkašlal. Mengele okamžitě změnil názor a ukázal na něj. Pavel Haas zemřel v plynu 17. října 1944. Šokující detaily se Hugo dozvěděl až po válce přímo od přeživšího Karla Ančerla.
Chaplinův stín
Hollywood mu zpočátku nabízel jen drobné štěky cizinců, Rusů, kněží nebo učitelů. Haas se ale odmítl smířit s rolí řadového herce a rozhodl se převzít otěže. V roce 1950 získal americké občanství, založil vlastní produkční společnost a později koupil bývalé filmové ateliéry Charlieho Chaplina.
Už v roce 1951 natočil film Pickup podle románu Hlídač č. 47. Snímek sám režíroval, produkoval a zahrál si v něm hlavní roli osamělého železničáře. Časopis Time uvedl, že do projektu vložil dvacet tisíc dolarů z vlastní kapsy a natáčení stihl za pouhých deset dní. Film měl úspěch.
Následovaly další snímky, ve kterých dokola otevíral témata osamělých mužů, žárlivosti a vztahů starších pánů k mladým dívkám. Výjimečné místo v jeho tvorbě má film Escape z roku 1952. Příběh českého herce prchajícího před nacisty byl sice smyšlený, ale Hugo Haas do něj jasně promítl svou vlastní prožitou zkušenost uprchlíka.
Poslední dějství
Koncem padesátých let už o Huga Haase v Americe takový zájem nebyl. Hollywood se měnil, diváci chtěli něco jiného a unavenému herci navíc čím dál víc komplikovalo život těžké astma. V roce 1961 to proto zabalil a vrátil se do Evropy. Přes Řím dokončil svou cestu ve Vídni, kde psal scénáře, režíroval a občas si ještě odskočil před kameru.
Do rodného Československa se podíval už jen jednou. V listopadu 1963 dorazil po téměř čtvrtstoletí na oslavy Národního divadla. Zemřel 1. prosince 1968 ve Vídni, ale jeho poslední přání ho vrátilo domů. Odpočívá v rodinném hrobě na židovském hřbitově v brněnských Židenicích. Když se dnes díváme na jeho prvorepublikové komedie, divák se sice usmívá, ale ten úsměv má hořkou pachuť, když člověk ví, co všechno Hugo Haas prožil.
Zdroje
https://encyklopedie.idu.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=4132:haas-hugo&Itemid=118&lang=cs
https://biography.hiu.cas.cz/wiki/HAAS_Hugo_1901%E2%80%931968
https://nfa.cz/dokumenty-ke-stazeni/badatelske-pomucky/pozustalosti/haas_hugo.pdf
https://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil-osobnosti&load=1488
https://time.com/archive/6617607/cinema-the-new-pictures-aug-27-1951/
https://en.wikipedia.org/wiki/Pavel_Haas
