Článek
Někdy mě přepadne zvědavost podívat se na filmy z dob, kdy komunistická propaganda malovala budoucnost v zářivě růžových barvách. Poslední takový večer mě zavedl k Muži z prvního století. Pustil jsem si komedii Oldřicha Lipského a po pár minutách mi bylo jasné, proč se k ní vracejí celé generace diváků. Snímek vznikl v roce 1961, do kin dorazil 23. března 1962 a trvá 91 minut. Ono se totiž ukáže, že největší hrozbou pro „dokonalý“ komunistický svět není západní imperialismus, ale jeden obyčejný vychytralý kutil.
Kosmonautem proti své vůli
Hlavním hrdinou je čalouník Josef v podání Miloše Kopeckého. Při lepení interiéru v kabině rakety omylem zavadí o startovací tlačítko a vesmírný omyl ho dopraví až na vzdálenou Modrou hvězdu. Zpátky na Zemi se vrací s mimozemským parťákem Adamem, jenže kvůli zákonitostem vesmíru loď přistane o celých pět století později. Píše se rok 508 po Sputniku (2465) a vychytralý řemeslník padá rovnýma nohama do budoucnosti.
Budoucí Země vypadá jako splněný sen z učebnic občanské nauky šedesátých let. Všude panuje mír, lidé sdílejí všechno a závist s chamtivostí patří minulosti. Josef si ovšem z roku 1961 přivezl celou výbavu špatných vlastností, kterou se budoucnost zatím naučila potlačit. Adam se na Zemi z fyzikálních důvodů mění v neviditelného společníka, čehož čalouník ihned využije. Adamovy výpočty vydává za své a stává se uznávaným odborníkem. Hromadí věci, šíří drby a pokouší se rozeštvat lidi, kteří dosud žili v souladu. Obyvatelé budoucnosti jeho jednání stěží chápou, protože lež a sobectví pro ně patří do říše pohádek.
Sympatický padouch
Miloš Kopecký zde vytvořil jednu ze svých nejvýraznějších rolí. Jeho Josef je přízemní a vychytralý šejdíř. Do fabriky se dostal z protekce, krade materiál a tajně kšeftuje. Vlastní rakouský zapalovač z Tuzexu, propadá panice při představě, že kvůli globálnímu vítězství socialismu skončilo západní Radio Luxembourg, a před ulehnutím do hibernátoru se pro jistotu pokřižuje. Přesto si ho divák okamžitě oblíbí díky Kopeckého geniálnímu komediálnímu načasování. Herec se navíc podle dochovaných vzpomínek sám podílel na scénáři a psal své postavě repliky přímo na tělo.
Sterilní svět bez citů
Vedle něj září Radovan Lukavský jako Adam, bytost z Modré hvězdy. Na jeho domovské planetě se lidé rozmnožují dělením a násobením, takže city jsou jim naprosto cizí. Adam se přesto nakonec stane součástí lidského světa, když pozemšťanům předá návod na výrobu nového raketového paliva. Josef se mezitím neúspěšně dvoří psycholožce Evě (Anita Kajlichová), která ale miluje inženýra Petra (Vít Olmer). Právě jejich láska vrátí do sterilní budoucnosti něco, co tamní lidé pod vlivem vědy a techniky skoro zapomněli – skutečné lidské emoce.
Utajený scenárista a teorie relativity
Původní pracovní název zněl Zavinil to Einstein. Námět Jana Fišera totiž chytře stavěl na známé teorii, že při cestě vesmírem plyne čas posádce pomaleji než lidem na Zemi. Tvůrci toho využili, aby čalouníka z roku 1961 elegantně přenesli mezi lidi daleké budoucnosti.
Muž z prvního století je navíc první společnou prací režiséra Oldřicha Lipského a legendárního scenáristy Miloše Macourka. Ten tehdy působil jako barrandovský dramaturg a na scénáři se podílel zásadním způsobem, přestože jeho jméno v titulcích chybí. Právě u tohoto filmu se zrodilo slavné tvůrčí spojenectví, které nám později dalo filmové klenoty jako Šest medvědů s Cibulkou nebo Tajemství hradu v Karpatech.
Retro-budoucnost a předpověď AI
Vizuální stránka filmu silně čerpá z tehdejšího celosvětového úspěchu bruselského Expa 1958. Architekt Jan Zázvorka a kostymérka Ester Krumbachová stvořili pokrokový, hravý a příjemně absurdní svět obuv. Divák v něm objevuje automat na knedlíky, futuristická vozidla Škodaplán a Tatralet, robotického Strýčka Václava nebo létající bar. Nechybí ani mluvící „myslítko“, které v podstatě předpovědělo dnešní kapesní umělou inteligenci (AI).
Fascinující je i zvuková stránka. Mistr zvuku Jaromír Svoboda sestrojil speciální elektronický nástroj a hudbu složili Ladislav Simon se Zdeňkem Liškou. Podle Filmového přehledu šlo o vůbec první využití elektronické hudby v československém celovečerním filmu, což tehdejšímu divákovi dokonale pomáhalo uvěřit, že se opravdu ocitl v kosmickém roce 2465.
Smích i ocenění
Dobová kritika přijala komedii hlavně jako veselohru. Slovenské recenze častěji vyzdvihovaly vědeckofantastický rozměr. Chválil se nápad, filmové triky, a především Kopeckého výkon. Snímek získal Cenu za veselohru na festivalu českých a slovenských filmů v Košicích a Cenu československé filmové kritiky za rok 1961. Podle Filmového přehledu se dostal i do soutěže v Cannes, kde však zůstal v pozadí zájmu. Důvodem mohl být místní humor, dobové politické narážky a skutečnost, že spojení komedie s vědeckou fantastikou bylo tehdy vzácné. Doma ho v kinech podle dostupných přehledů vidělo 1 120 997 diváků, což z něj činí jeden z nejúspěšnějších domácích titulů šedesátých let.
Propaganda, která nevyšla
Film musel samozřejmě povinně plnit tehdejší politické zadání a oslavovat socialismus. Možná proto dnes zůstává v pozadí za slavnější sci-fi Ikarie XB 1. Jenže zatímco Ikarie brala tehdejší vizi budoucnosti smrtelně vážně, Lipský na to šel přes parodii.
Nejlepší na tom je, jak režisér tu komunistickou utopii vlastně shodil. Lidé v budoucnosti sice žijí v nuceném míru, ale chovají se hrozně strojeně, upjatě a chladně. Film tak místo oslavy režimu nechtěně ukázal pravý opak – že totalitou nalajnovaný svět bez chyb, emocí a hádek je sice dokonale čistý, ale v reálu to není úplně nejlepší místo pro život.
Lidské chyby máme v genech
Když film skončil, musel jsem se usmát při myšlence, jak by Josef dopadl dnes. V naší moderní době by už sice nesháněl bony do Tuzexu, ale stoprocentně by vymyslel nějaký nový způsob, jak rychle zbohatnout, něco ošidit nebo někoho obrat.
V tom je právě to největší kouzlo Lipského komedie. Doba, technologie i politické režimy se mění rychlostí blesku, ale lidská povaha a naše malé slabosti zůstávají stále stejné. Muž z prvního století nakonec vůbec není filmem o budoucnosti. Je to nadčasový příběh o tom, že si své chyby a náturu táhneme jako lidstvo s sebou – ať už se octneme v jakémkoliv století.
Zdroje
Soukromý archiv autora
https://nfa.cz/cs/25636-muz-z-prvniho-stoleti
https://www.filmovyprehled.cz/cs/film/396447/muz-z-prvniho-stoleti
https://www.filmovyprehled.cz/cs/revue/detail/muz-z-prvniho-stoleti
https://is.muni.cz/th/rcezn/Prvni_vlastovka_ceskoslovenske_sci-fi_aneb_Muz_z_prvniho_stoleti_pod_lupou.pdf
https://kinomaniak.cz/nejuspesnejsi-filmy/cesko/60-leta/trzby
