Článek
Film „Zítra vstanu a opařím se čajem“ vznikl v polovině sedmdesátých let, ale odehrává se o dvacet let později, v roce 1996. Tehdejší diváci koukali na fantazii o vzdálené budoucnosti. My dnes máme tu výhodu, že si tuhle fantazii můžeme porovnat s tím, co se doopravdy stalo.
O čem film vlastně je
Cestovní kancelář Universum nabízí bohatým klientům výlety do minulosti. K tomu se přidá záměna osob, dvojrole, nacistické spiknutí a spousta absurdních situací, v kterých si tahle klasická česká komedie tak libuje. Scénář vychází z povídky Josefa Nesvadby s názvem Výprava opačným směrem. Film režíroval Jindřich Polák a na textu se podílel i Miloš Macourek, a tak v této sestavě zkrátka nemohlo vzniknout nic jiného než geniální komedie. Satira, dobrodružství a lehce ztřeštěný humor se v ději prolínají tak plynule, že se u filmu člověk baví i po téměř padesáti letech.
Natáčelo se od září 1975 do ledna 1977, premiéra proběhla v srpnu 1977.
Dvojrole a záměny identity se řešily poctivou řemeslnou prací, když se obraz dělil opticky, svícení muselo sedět přesně a záběry se opakovaly tak dlouho, dokud výsledek nevypadal věrohodně. Dnešní divák, zvyklý na digitální efekty, tuhle poctivost ocení, protože každý trik vznikal fyzicky, přímo na place, s pořádnou dávkou trpělivosti.
Jak se film dívá na devadesátky
Nejzajímavější je asi to, jak si tvůrci představovali budoucí Prahu. Universum sídlí v moderních budovách, všude je cítit komerční ruch, technická elegance a atmosféra velkého byznysu. Přesně tohle si dneska spojujeme s dobou po revoluci, s novými kancelářskými komplexy a příchodem zahraničních firem. V sedmdesátých letech to byla čirá fantazie, ale dneska je nám ta scéna nápadně povědomá, skoro jako by autoři opravdu nakoukli do budoucnosti.
Podobně to platí u turismu. Film ukazuje Prahu jako cíl bohatých návštěvníků ze západu, kteří k nám jezdí za luxusem a exotikou. Tehdejší realita byla ale úplně jiná, hranice zavřené, pohyb lidí omezený, Československo pro svět spíš izolovaná země za železnou oponou. O to zajímavější je ten kontrast, protože devadesátky pak doopravdy přinesly vlnu zahraničních turistů, kteří objevovali Prahu poprvé ve velkém.
Je tu i drobnost, která zní překvapivě aktuálně, raketoplán společnosti Universum létá na vodík. Tvůrci tehdy určitě řešili spíš efektní scénu než ekologii, jak ji chápeme dnes, ale motiv díky tomu získal zpětně novou váhu. Vodík se dnes skloňuje v debatách o energetice i dopravě, takže z kdysi fantaskního detailu je najednou docela praktická úvaha.
Socialismus za dvacet let? Kde vize narazila na realitu
Fantazie ve filmu má samozřejmě svoje meze, zvlášť pod drobnohledem cenzorů. Zatímco vizuál budoucnosti a technika sedí překvapivě dobře, politika zůstala pevně zakotvená v době vzniku. Úvodní zprávy i celý rámec příběhu počítají se socialismem jako se samozřejmostí, která bude platit i za dvacet let. Skutečnost po roce 1989 ale film předběhla, a tak těch pár replik ve filmu odkazujících na socialistické Československo můžeme s brát s úsměvem, snad jen jako otisk své doby.
Proč se na to dá koukat i dnes
Síla filmu leží podle mě v samotném provedení. Silný příběh, scénář, samozřejmě režisér, skvělý výběr tehdejších hvězd, tempo i lehce absurdní tón z něj dělají dílo, na které se dá dívat stejně dobře dnes jako v roce premiéry. Sledovat dobovou československou kinematografii, jak si maluje svět plný cestovek, luxusu a promyšlených převleků, je alespoň pro mě neskutečná zábava.
Film Zítra vstanu a opařím se čajem vidím jako překvapivě trefný pohled do budoucnosti a upřímný otisk doby, kdy vznikal. Jako komedie baví, jako dokument doby zajímá. A díky téhle kombinaci osloví klidně i diváky, kteří po sci-fi obvykle nesahají.
A protože každá doba vidí film trochu jinak, určitě se vyplatí k němu občas vrátit.
Zdroje
https://cs.wikipedia.org/wiki/Zítra_vstanu_a_opařím_se_čajem
https://www.filmovyprehled.cz/cs/film/397141/zitra-vstanu-a-oparim-se-cajem
https://www.filmovyprehled.cz/en/film/397141/ill-get-up-and-scald-myself-with-tea-tomorrow
