Článek
Konec srpna totiž pro čtveřici z Liverpoolu opakovaně znamenal zlomové chvíle, plné vzrušení, humoru i drobných rizik, a stojí za to se k nim vrátit postupně, od úplného začátku, kdy ještě sotva tušili, kam všude je jejich sláva zavede.
Začalo to filmem.
Srpen 1964 patřilo snímku A Hard Day's Night, česky Perný den. Ve Velké Británii měl premiéru už začátkem července, do amerických a kanadských sálů ale dorazil o pár týdnů později, uprostřed srpna, kolem jedenáctého a dvanáctého dne měsíce. Diváci za oceánem znali dosud Beatles hlavně z televizní show Eda Sullivana a z gramofonových desek, ale film jim ukázal úplně jinou stránku kapely, plnou pohybu, rychlého střihu, a hlavně improvizovaného humoru. Sály se plnily křikem a dívky omdlívaly stejně intenzivně, jako by čtveřice stála živá přímo na jevišti. Kritici psali, že podobný přístup k hudebnímu filmu byl v té době naprostou novinkou. Diváci si film okamžitě zamilovali a jeho rychlý střih i lehkost, s jakou kombinoval hudbu a příběh, se staly vzorem pro celou další vlnu hudebních filmů a později i videoklipů.
No, a právě tento vpád na plátna kin otevřel sérii srpnových zvratů, jež kapelu provázela další roky.
O rok později, jednadvacátého srpna 1965, dorazila kapela do Minnesoty uprostřed svého velkého amerického turné. Po přistání zamířili do hotelu Leamington v Minneapolis, kde na ně čekaly stovky rozjařených fanoušků obléhajících celé patro budovy. Ve stadionové místnosti Metropolitního stadionu pak proběhla jedna z jejich nejpovedenějších tiskových konferencí celého turné. Novináři sypali ohrané otázky, kdy se konečně ostříhají nebo co soudí o kapelách, jež je napodobují, a kluci je odpalovali jeden po druhém typickým liverpoolským humorem plným ironie a sebevědomí. The Beatles tak předvedli světu, že jsou osobnosti s ostrým jazykem a rozhodně ne žádné loutky manažerů. Ringo Starr se údajně obzvlášť bavil, když si z novinářů utahoval s kamennou tváří, takže leckdo v sále chvíli váhal, jestli odpověď myslí vážně.
Večer pak odehráli koncert pro pětadvacet tisíc diváků, jediné vystoupení kapely v celém tomto státě, a George Harrison si navíc odnesl darem ikonickou dvanáctistrunnou kytaru značky Rickenbacker, předanou přímo na pódiu zástupci místního hudebního obchodu. Fanoušci pod pódiem prý křičeli tak silně, že samotná kapela vlastní hru přes ozvučení sotva slyšela, běžný osud koncertů celé téhle éry.
Přesně o rok později se konec srpna proměnil v noční můru.
Kapela měla odehrát 20. 8. 1966 koncert na otevřeném stadionu Crosley Field v Cincinnati před pětatřiceti tisíci diváky, jenže krátce před začátkem se spustila prudká letní bouře, která dokázala během pár minut proměnit hřiště v jezero. Pódia tehdy stávala pod otevřeným nebem a pod vysokým napětím leželo množství kabelů, spletených doslova pár kroků od diváků. Bedňák Mal Evans se dotkl promáčené aparatury a dostal ránu proudem, která ho odhodila několik metrů stranou. Manažer Brian Epstein show pár minut před začátkem zrušil, protože hrozilo vážné riziko úrazu elektrickým proudem. Zklamaný dav v dešti propadal panice, zatímco Beatles museli stadion opustit oklikou přes zákulisí. Fanoušci venku ještě dlouho odmítali uvěřit, že je pro ten večer po koncertu. Vystoupení se nakonec odehrálo druhý den, jednadvacátého srpna, v poledních hodinách za jasné oblohy, jako by počasí chtělo předchozí den symbolicky odčinit. Šlo o jediný případ v celé jejich koncertní kariéře, kdy museli hrát v jiný termín, než měli původně domluvený.
A pak přišel ten poslední srpen.
Ve studiu Abbey Road cvakl dvacátého srpna 1969 mixážní pult naposledy.
Ten den dokončovali všichni čtyři mix skladby I Want You, She's So Heavy, a definitivně ladili pořadí písní pro chystané album. Deset a půl hodiny strávili nad detaily zvuku a řazením stop. Význam téhle společné chvíle si tehdy uvědomoval sotva někdo z nich, protože v tu dobu to pro ně byla prostě jen rutinní studiová práce. Producent George Martin později vzpomínal, že rozpad kapely tušil dávno předtím, protože si všichni čtyři po letech společné práce přáli jít vlastní cestou. Zbytek alba dokončili v dalších dnech už bez plné sestavy, a živá tvůrčí spolupráce všech čtyř tímto večerem prakticky skončila. Bylo to naposledy co se sešli všichni nad společnou prací.
Když se na těch pár srpnových dnů podíváme zpětně, tvoří přesný průřez celou kariérou Beatles.
Nejdřív čtveřice na vrcholu filmové slávy, pak sebevědomé ikony s odzbrojujícím smyslem pro humor, potom unavení muzikanti čelící riskantní živelné pohromě, a nakonec dospělí umělci uzavírající svoje společné dílo ve studiu. Možná jde jen o to, že konec léta bývá v hudebním průmyslu tradičně nabitý, protože se blíží podzimní sezona alb a filmová studia potřebují stihnout uvedení před koncem prázdnin, kdy diváci ještě chodí do letních kin ve větším počtu. Stejně tak je docela dobře možné, že si samo vedení kapely a jejich manažeři podvědomě vybírali konec srpna jako termín pro důležité kroky, protože turné i natáčení bylo zvykem plánovat na letní měsíce dopředu.
Já to vidím tak, že srpen zkrátka fungoval jako neúprosný režisér osudu The Beatles. Byl to měsíc, kdy se v průběhu let protínaly ty největší extrémy – od nefalšovaného koncertního šílenství až po definitivní studiové sbohem.
Zdroje
Soukromý archiv autora
www.beatlesbible.com/1965/08/21/live-metropolitan-stadium-minneapolis/
www.the-paulmccartney-project.com/session/recording-abbey-road/
www.en.wikipedia.org/wiki/A_Hard_Day's_Night_(film)
www.beatlesinterviews.org/db1965.0821.beatles.html
www.rollingstone.com/music/music-features/remembering-beatles-final-concert-247497/
