Článek
Rok 1981, rádia hrají nový duet a celé Československo si šeptá stejnou otázku: „Jsou do sebe opravdu zamilovaní?“ Ti dva spolu zpívají o lásce tak přesvědčivě, že fanoušci berou píseň jako veřejné přiznání tajného románku. Pravda za kulisami je ale úplně jiná, a možná ještě zajímavější než domněnky tehdejších posluchačů. Tahle píseň totiž vzniká z upřímného přátelství a celoživotní společné vášně dvou umělců, mimo jakýkoli kalkul hudebních producentů.
Most mezi rokenrolem a tichým šansonem
Karel Zich má pověst českého Elvise s hlubokým a sametově rokenrolovým hlasem. Proti němu stojí křehká, tehdy ještě méně známá šansoniérka Lenka Filipová, hlas jemný, podmanivý, dobovými kritiky popisovaný jako eroticky zastřený alt. Tahle kombinace zní jako riziko, dva naprosto odlišné hudební světy vedle sebe v jedné písni. Ale ve chvíli, kdy se hlasy spojí v refrénu, vzniká harmonie, která posluchače okamžitě chytne a drží až do posledních tónů písně. Řekl bych, že právě tenhle kontrast, samozřejmě ve spojení se silnou melodií dělá z duetu Mosty tak výjimečnou nahrávku i po desetiletích.
Bleskový import australského hitu
Originál se jmenuje Lost in Love a nahrálo australské duo Air Supply v lednu 1980. Píseň bleskově obsadila přední místa světových hitparád.
Karel Zich s textařem Michalem Bukovičem zareagovali téměř okamžitě. Českou verzi nahráli a vydali už v roce 1981, takže tuzemští posluchači dostali hit prakticky v reálném čase, což se v době normalizační cenzury a těžkopádné byrokracie stávalo téměř výjimečně. Podobná rychlost byla tehdy vzácnost, protože zahraniční novinky obvykle putovaly k domácímu publiku roky, pokud vůbec.
Zajímavost skrývá i samotný text. Píseň v originále zpívají dva muži, Graham Russell a Russell Hitchcock, takže jde o mužský dialog o lásce. Karel Zich vycítil, jak moc by skladbě slušel ženský protipól, a tohle rozhodnutí se také ukázalo jako geniální tah. Posluchač, který zná jen českou verzi, si těžko představí, že refrén původně patřil dvěma mužským hlasům.
Za slovy, jak už jsem zmínil, stojí dvorní textař Karla Zicha, Michal Bukovič – autor i pozdějšího hitu Paráda. Bukovič se držel při psaní spíš vlastní fantazie než doslovného překladu anglického textu o ztrácení se v lásce, a místo toho vymyslí metaforu mostů a pilířů. Pro publikum normalizačních let nesl text ovšem daleko hlubší podtext. V době, kdy režim lidi spíš rozděluje a izoluje, zní z rádia vzkaz o překonávání vzdáleností, a o tom, že vítězí ten, co se vzdálenost překlenout snaží. Taková metafora funguje jako tichý apel, snadno srozumitelný, a přitom dost obecný na to, aby prošel bez problémů přísnou dobovou cenzurou.
Píseň se stala tak silným symbolem, že Karel Zich, který sólovou kariéru nastartoval v roce 1976 po odchodu ze Spirituál kvintetu, podle ní pojmenuje své druhé sólové album z roku 1981. A tahle deska definitivně potvrzuje jeho pozici krále tehdejšího pop-rocku a hudebního středního proudu.
Kytary místo románku
Ti dva zpívají píseň jako vyznání dvou zamilovaných lidí. Diváci věří tomu, co slyší, a tipují mezi zpěváky tajný vztah. Realita je ovšem prozaičtější, a přitom krásnější. Oba prožívají v tu dobu úplně jiné soukromé vztahy, a pojí je hlavně vášeň pro hudební nástroj.
Karel Zich i Lenka Filipová patří mezi technicky brilantní kytaristy, a podle dochovaných vzpomínek dokážou v zákulisí koncertů sedět hodiny a bavit se čistě o ladění strun, technice hraní a stavbě nástrojů. Jejich přátelství roste právě z téhle společné vášně, trvá roky, a přežívá i proměny profesních drah obou umělců. Právě vášeň pro nástroj dělá z jejich vztahu vzácnou výjimku v hudebním světě, který bývá plný rivality a marnivosti.
Stín roku 2004
Karel Zich tragicky umírá na následky srdečního infarktu po potápění na Korsice v roce 2004, a zpráva zasáhne Lenku Filipovou hluboko. Těsně před jeho odjezdem se oba potkají a plánují společné album, čistě kytarové, bez orchestrálních aranží a velkých produkčních gest, album postavené jen na dvou nástrojích a letitém přátelství. Album tak zůstává navždy už jen plánem, co protnul osud, a zvuk téhle ryze akustické spolupráce dvou vášnivých kytaristů si fanoušci mohou už jen představovat.
Na památku výjimečného přátelství si Lenka Filipová od společného známého, kytarového opraváře, odnáší jednu z Karlových kytar. Nástroj zůstává u ní doma dodnes, a stává se tichým svědkem přátelství, co překonalo generaci posluchačů i samotný odchod jednoho z aktérů. Gesto, prosté a soukromé, vypovídá o poutu mezi oběma umělci silněji než jakýkoli rozhovor pro dobová média.
Most, přes který přešel čas
Mosty zůstávají dodnes symbolem přelomu 70. a 80. let 20. století, a patří mezi nahrávky, které si televizní diváci pamatují dodnes, přestože od jejich premiéry uplynulo přes čtyřicet let. Síla písně spočívá právě v tom, jak dokonale zachytila atmosféru doby, a jak přesvědčivě prodala emoce. Kombinace naléhavého textu, silné melodie a dvou charismatických hlasů tak dala vzniknout nahrávce, která přežila i pád režimu, za jehož éry vznikla.
Zdroje
Soukromý archiv autora
www.hudebnisrdcovky.cz
cs.wikipedia.org
