Článek
Nečekal jsem, že mě na příběhu Titaniku ještě někdy něco zaskočí. Ovšem jen do doby, než jsem narazil na novelu amerického námořníka a spisovatele Morgana Robertsona. Jeho kniha vyšla v roce 1898, tedy čtrnáct let před slavnou katastrofou a jedenáct let předtím, než se v belfastské loděnici Harland and Wolff vůbec začalo s výstavbou legendárního parníku. Autor v ní neomylně líčí, jak gigantický zaoceánský kolos jedné dubnové noci škrtne bokem o ledovec a zmizí v ledových vodách severního Atlantiku.
Obr jménem Titan
„Robertsonova“ loď je největší plavidlo své doby, chlouba inženýrů a symbol luxusu, o její odolnosti panuje naprostá jistota. Právě kvůli této pověsti veze jen tolik člunů, kolik vyžadují předpisy. Měří asi 244 metrů, skutečný Titanic měl 269. Obě lodi pojaly kolem tří tisíc lidí, obě pluly vysokou rychlostí a obě narazily kolem půlnoci poblíž Newfoundlandu. Když jsem četl o temném hučení tisíců zoufalých hlasů z útrob fiktivního kolosu, musel jsem si připomenout důležitý fakt. Ten text vznikl v době, kdy Atlantikem brázdily podstatně menší lodě a Robertson si tak musel hromadnou paniku na palubě obřího parníku kompletně představit ve své mysli.
Jakmile ale člověk čte dál, z věštby se vyklube pořádně divoký dobrodružný román. Hrdinou je John Rowland, bývalý důstojník amerického válečného námořnictva, propuštěný ze služby a utápějící se v alkoholu. Na Titanu slouží jako obyčejný námořník a hlídkuje na přídi. Den před katastrofou je svědkem toho, jak parník v mlze přejede menší plachetnici a rozpůlí ji. Kapitán mu nabízí úplatek za mlčení, a když Rowland odmítá, posádka ho zkusí omámit drogou. Následný náraz do ledovce fiktivní Titan bleskově převrátí a katastrofu přežije pouhých třináct lidí. Z Titaniku se zachránilo 705 lidí, takže realita byla v tomhle ohledu přece jen trochu milosrdnější.
Klenotník se slabým zrakem
Robertson se narodil v roce 1861 v Oswegu ve státě New York jako syn kapitána, jehož loď brázdila vody Velkých jezer. Na moře odešel jako mladík a strávil tam zhruba deset let. Potom do jeho osudu zasáhlo doporučení tehdejších odborníků na lidskou psychiku a povahu. Na radu jednoho z nich námořník vyměnil palubu lodi za dílnu na broušení a osazování diamantů. Tuhle práci dělal dalších deset let, než mu začal slábnout zrak. K psaní se odhodlal v šestatřiceti letech. Tehdy narazil na Kiplingovu námořní povídku plnou chyb a usoudil, že podobné příběhy zvládne vytvořit mnohem lépe. Během kariéry napsal přes dvě stě textů, spisovatelské řemeslo mu však velký finanční zisk nepřineslo. Robertson se pokoušel prorazit i na poli techniky a prohlašoval se za vynálezce periskopu. Úřady však jeho žádost o patent zamítly, protože podobný přístroj o něco dříve popsal jeden francouzský časopis.
K jeho povaze patřila i mystika. Novinář Henry W. Francis vzpomínal, že Robertson věřil v jakousi duši s literárním nadáním, jež si půjčuje jeho tělo i mozek. Když mu po katastrofě napsala básnířka Ella Wheeler Wilcox, otřesená shodou s Titanikem, odpověděl jí, že chtěl prostě napsat dobrý příběh. Dodal ovšem, že tvůrčí lidé se prý dostávají do zvláštního polospánku, v němž zachytí i to, co teprve přijde.
Titanic
Stíny nad Atlantikem
Robertson měl v tomto oboru zajímavou konkurenci. Britský novinář William Thomas Stead otiskl už v roce 1886 v listu Pall Mall Gazette smyšlenou výpověď trosečníka z poštovního parníku. V textu varoval před masivní ztrátou životů kvůli chybějícím záchranným člunům. O šest let později vydal novelu s názvem Od Starého světa k Novému. V tomto příběhu fiktivní plavidlo Majestic zachraňuje přeživší z jiné lodi po srážce s ledovcem v severním Atlantiku. Sám osud napsal tomuto novináři děsivý konec. Stead v dubnu 1912 nastoupil do první třídy skutečného Titaniku, mířil do New Yorku na mírový kongres a během slavné katastrofy ve vlnách oceánu zahynul.
Další podivná shoda provází spisovatele Thorntona Jenkinse Hainse. Jeho povídka o lodi Admiral zamířila do tiskáren těsně před skutečnou katastrofou. Líčila osmisetstopý parník po srážce s ledovcem při rychlosti dvaadvaceti a půl uzlu, což přesně odpovídalo tempu Titaniku.
Sám Morgan Robertson přidal rok před svou smrtí další mrazivou literární vizi. V textu s názvem Beyond the Spectrum popsal budoucí válku mezi Spojenými státy a Japonskem. Fiktivní konflikt v knize začal prosincovým překvapivým útokem v blízkosti Havaje, tedy celých sedmadvacet let před skutečným Pearl Harborem. Život vizionářského autora skončil náhle v březnu 1915. Našli ho bez známek života v hotelovém pokoji v Atlantic City. Podle dobových zpráv stál v osudné chvíli opřený u komody a přesná příčina jeho skonu budí spekulace dodnes.
Zákoutí lidské mysli
Zkáza Titaniku byla pro lidstvo šokem, ze kterého se probouzelo jen velmi pomalu. Pro čtenáře Morgana Robertsona však měla tato tragédie ještě jeden podivný rozměr. Na stránkách staré novely prožili celou katastrofu už o čtrnáct let dříve. Svět literatury tak znovu dokázal předběhnout samotnou realitu a ukázal, že lidská mysl občas dokáže vykreslit budoucnost s až děsivou přesností.
Zdroje
www.rmg.co.uk/stories/maritime-history/library-archive/futility-how-novel-foreshadowed-sinking-titanic
www.mentalfloss.com/history/titanic/novel-predicted-titanic-disaster
en.wikipedia.org/wiki/The_Wreck_of_the_Titan:_Or,_Futility
en.wikipedia.org/wiki/Morgan_Robertson
www.findagrave.com/memorial/14287597
en.wikipedia.org/wiki/How_the_Mail_Steamer_Went_Down_in_Mid_Atlantic_by_a_Survivor
www.titanic.memorial/post/memorial/william+t+stead+memorial+tablet+london/
www.encyclopedia-titanica.org/titanian-echo-titanic.html
