Článek
Nad Českým Krumlovem se vedle zámecké věže tyčí ještě jedna dominanta, štíhlá a gotická. Kostel svatého Víta patří k místům, kolem nichž se za staletí nabalilo tolik příběhů, že dnes už je těžko říct, kde končí dějiny a kde začíná pověst. Právě tohle splynutí hranic dělá z chrámu jedno z nejpůsobivějších míst jižních Čech.
Turisté v Krumlově obvykle míří rovnou k zámku, projdou plášťový most a spokojeně mizí v uličkách za nákupy suvenýrů. Svatyně nedaleko náměstí přitom zůstává trochu stranou hlavního proudu, a snad právě proto si uchovává atmosféru, kterou veliké turistické cíle časem ztrácejí.
Chrám nad řekou
První kostel na tomto místě stál patrně už kolem roku 1309, tehdy ale šlo o skromnější stavbu, docela odlišnou od dnešní podoby chrámu. Zásadní proměna přišla o sto let později, mezi lety 1407 a 1438, kdy krumlovští měšťané a páni z Rožmberka investovali do velké gotické přestavby. Na díle se podepsal stavitel Linhart z Aldenberku, po něm pokračoval Jan Staněk z Krumlova, a pozdně gotickou fázi spojenou s iniciativou Hostislava z Bílska dovršilo halové trojlodí se štíhlými sloupy a síťovými klenbami, typickým znakem jihočeské gotiky té doby.
Tento architektonický záměr platí dodnes za jeden z nejpůsobivějších sakrálních prostorů v regionu.
V devatenáctém století prošel objekt novogotickými úpravami, které se dotkly hlavně věže, takže dnešní silueta v sobě nese vrstvy několika staletí najednou.
Zajímavé je i to, jak stavba komunikuje s okolním terénem. Krumlov leží v meandru Vltavy, ulice se svažují a klikatí podle řeky, a kostel svatého Víta stojí na jednom z mála rovinatějších bodů starého města, odkud jeho věž vidí prakticky celé centrum. Díky tomu funguje svatyně i jako orientační bod. Poutník i náhodný kolemjdoucí se podle ní, tak snadno zorientuje mezi úzkými uličkami.
Rody, hrobky a jedna zvláštní tradice
Kostel svatého Víta je odjakživa spjatý s osudem dvou velkých šlechtických rodů, Rožmberků a po nich Schwarzenberků. Oba v chrámu zanechaly stopu hlubší, než bývá u obyčejné farní stavby zvykem. Uvnitř se nachází kaple svatého Jana Nepomuckého a takzvaná srdeční hrobka, místo, kam Schwarzenberkové po staletí ukládali srdce svých zesnulých členů rodu, zatímco těla putovala jinam. Tahle oddělená pieta dává chrámu punc téměř tajemného mauzolea a patří k důvodům, proč si návštěvníci odnášejí z prohlídky mrazivý dojem.
Ke jménům Rožmberků a Schwarzenberků se váže i bohatý vnitřní inventář, historické varhany, náhrobní kameny a další památky, jež svědčí o významu, jaký objekt pro krumlovskou šlechtu měl. Svatyně totiž sloužila zdaleka víc než jen jako místo pro nedělní mši, plnila i roli reprezentačního prostoru rodu, kaple pro soukromé modlitby a posledního odpočinku pro to nejosobnější, co člověk má, tedy pro srdce.
U Schwarzenberků však nabyla podoby téměř rodinného rituálu, opakovaného po generace. Srdce putovalo do schránky, tělo do rodové hrobky jinde, a obě místa spolu tvořila dvojí pomník, fyzicky rozdělený, symbolicky ale propojený. Pro dnešního návštěvníka je tahle praxe možná mrazivá, ve své době ale šlo především o výraz zbožnosti a úcty.
Pověsti, jež drží chrám při životě
Vedle architektury a rodové historie stojí kostel svatého Víta také na pověstech, a právě ty dávají místu tu pravou tajemnou atmosféru. Jedna vypráví o kaplanovi, jenž prý usnul ve zpovědnici a v noci se probudil uprostřed mše mrtvých. Kolem něj seděli krumlovští zesnulí, tiší a bledí, a kaplan strnul hrůzou. Když ráno konečně otevřel oči, měl vlasy bílé jako křída, a do roka zemřel.
Druhá pověst patří k obrazu Korunovace Panny Marie u varhan. Vypráví o měšťanovi, jenž se do namalované tváře Madony zamiloval tak zoufale, že nakonec sáhl po noži a obličej z plátna vyřízl. Ať je pravdivé jádro příběhu jakékoli, symbolika je silná, láska, posedlost a svatokrádež v jedné scéně, odehrávající se přímo pod klenbou chrámu.
Tyhle pověsti fungují jako druhá, méně formální vrstva historie. Zatímco kroniky a archivy zaznamenávají data přestaveb a jména stavitelů, lidová paměť si drží obrazy, mrtvé ve zpovědnici, srdce v hrobce, tvář vyřezanou z obrazu. Obě vrstvy dohromady tvoří to, čemu se dnes říká genius loci.
Proč se sem pořád vracet
Kdo dnes vejde do chrámu, prochází vlastně několika staletími najednou, gotikou čtrnáctého a patnáctého století, barokní zbožností pozdějších generací, novogotickou opravou devatenáctého věku, i příběhy, jež si lidé šeptali po generace u kostelních vrat. Krumlov je pověstný zámkem a malebnými uličkami, ale kostel svatého Víta ukazuje, že město má i tuhle temnější, tišší tvář, stojící kousek od turistického ruchu.
A snad právě proto stojí za to zajít dovnitř. Nemusíte být věřící, ale zkuste na chvíli zvednout hlavu ke klenbě a nechat na sebe chvíli působit ticho, jež v sobě nese víc historie, než se na první pohled zdá.
Zdroje
Soukromý archiv autora
www.ckrumlov.info/cz/pamatky-a-kultura-69-kostel-sv-vita/
encyklopedie.ckrumlov.cz/cz/mesto_histor_kosvit/
cs.wikipedia.org/wiki/Rožmberská_a_schwarzenberská_hrobka_(Český_Krumlov)
www.irozhlas.cz/veda-technologie/historie/schwarzenbergove-pohrbivali-srdce-svych-knizat-oddelene-sedm-jich-je-ulozeno-v_2401141903_cen
