Článek
Podle zákona o rodině jsou děti, které jsou schopny se samy živit, povinny zajistit rodičům výživu, jestliže ji potřebují. V případě, že rodiče mají více dětí, mají vyživovací povinnost všechny děti, a to každé v rozsahu, který odpovídá jeho schopností, možností a majetkových poměrů k schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům ostatních dětí. Vznik nároku na výživné je podle zákonné úpravy podmíněn tím, že rodiče jsou na toto výživné odkázání a že možnosti a schopnosti jejich dětí umožňují, aby poskytovaly výživné další osobě.
Odkázanost oprávněných rodičů je dána zpravidla tehdy, pokud se nemohou sami živit, případně pokud jim jejich zdroj obživy nezajišťuje tzv. slušnou výživu. Děti jsou povinny zajistit rodičům s přihlédnutím k jejich zdravotnímu stavu a věku průměrný životní standart.
Zajištěním výživy se rozumí zajištění stravy i ostatních potřeb, např. bydlení, kulturní vyžití. Děti mohou svou vyživovací povinnost vůči rodičům plnit v penězích, tak ve formě nepeněžité, tj. osobní péčí, naturálním plněním apod.
V případě, že děti neplní svou povinnost vůči rodičům dobrovolně, mohou se rodiče obrátit na soud. Žalobu lze směřovat vůči všem dětem, nebo jen vůči některému z nich. Bez ohledu na to, kdy nastal stav odkázanosti oprávněného rodiče, soud může přiznat výživné pouze ode dne zahájení řízení, ne zpětně. Rozhoduje-li ve věci soud, stanoví výživné zpravidla v penězích. Soud rodičům nárok na výživné vůči jejich dětem nepřizná tehdy, pokud by to bylo v rozporu s dobrými mravy. V této souvislosti bude připadat v úvahu zejména situace, kdy rodičům byla z důvodu jejich závadného chování vůči dítěti pozastavena nebo omezena rodičovská zodpovědnost.
K zániku vyživovací povinnosti dochází smrtí oprávněného rodiče či povinných dětí, ale i když dojde ke změně poměrů (např. pomine-li stav odkázanosti na straně oprávněného rodiče, nebo povinné dítě ztratí schopnost výživné ve stanoveném rozsahu poskytovat).
