Článek
Minimalismus. Ten elegantní životní styl, kde máš doma dvě lžičky, jednu rostlinu a duševní klid. Všude bílo, vzdušno. Instagram plný lidí, co se usmívají vedle prázdné poličky a říkají: „Méně je více.“
Řekla jsem si: „Dobře. Začnu u knih.“
Protože knihy mám všude. Na poličkách, pod poličkami, na mikrovlnce, v šuplíku s ponožkami. Kdyby se mě někdo zeptal, kolik jich mám, odpověděla bych: „Nevím, ale kdyby se zřítily, pohřbí mě zaživa.“
Vzala jsem krabici. Pevnou. Hnědou. S víkem, které slibovalo nový začátek. A začala jsem vybírat.
Kniha o výchově dětí - darovaná.
Kuchařka s recepty typu „vezměte čerstvé mušle“ - krásná, ale u nás doma se vaří z brambor.
Román, který mě rozčiloval - proč ho pořád mám?
Krabice se plnila. A já se cítila jako vítěz. Ale jen do chvíle, než jsem si položila otázku: „Kam s tím?“
Rodina: „To už máme.“
Kamarádka: „Já čtu jen na mobilu.“
Online bazar: jeden zájemce. Chtěl knihu za 10 Kč.
Poštovné ho odradilo. Mě taky.
Knihobudka: plná
Charita: Bereme jen nové knihy pro děti. A jen v pondělí mezi 9:00 a 9:15.
Zjišťuju, že knihy nikdo nechce. Ne proto, že by byly špatné. Ale protože jsou těžké, staré, nebo prostě „zbytečné“. A tak zůstávají. V krabici. Dívají se na mě vyčítavě.
Zkusila jsem je prodat.
Vyfotit každou zvlášť.
Napsat popis, který nezní jako výčitka.
Odpovídat na zprávy typu „Je to ta verze s modrou obálkou?“
Balit. Lepit. Jet na na poštu do města (u nás pošta není).
Zaplatit víc, než jsem za knihu dostala.
Po třetím pokusu jsem si řekla, že to nemá cenu. Je to náročné a neefektivní. A trochu smutné.
Knihy nevyhodím.
Ne proto, že bych byla sentimentální. Ale protože to prostě nejde.
Krabice zůstává. Možná ji jednou otevřu. Možná ne. Ale rozhodně ji nehodím do kontejneru. Protože knihy se nevyhazují.
A já se minimalistkou nestanu. Aspoň ne dnes. Aspoň ne s knihami.
Minimalismus je krásná myšlenka. Ale doma to vypadá jinak než na fotkách.
Není to o tom, že máš jen dvě židle.
Je to o tom, že se naučíš žít s tím, co máš.
Možná jednou budu minimalistka. Ale zatím mám doma knihy, které nikdo nechce. A já je nechám být.
