Hlavní obsah
Příroda a ekologie

Jarní návraty ptáků

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované.

Foto: Internet

Zajímavý článek ze Zemědělského kalendáře 1989 od Dr. Františka Obhlídala

Článek

Pravidelně dvakrát do roka můžeme být svědky velkého přírodního divadla, totiž stěhování ptáků. Jejich podzimního odletu a jarního návratu. Zatímco přípravy ptáků k odletu, řazení vlaštovek a jiřiček na telefonních drátech, vzrušené houfování špačků, čapí sněmy a klíny táhnoucích hus stěží ujdou naší pozornosti, na jaře je tomu jinak. To prostě jednoho rána zjistíme, že na hnízdě čáp s hlasitým klapáním zobáku očekává návrat své družky, budku na zahradě osadil vrzající špačík, do opuštěných hliněných příbytků se vrátily vlaštovky a jiřičky a z nejvyššího vrcholku stromu vykřikuje svou píseň drozd. V polích nás náhle překvapí jásavé trylky skřivana a z háje se ozývá flétnové volání žluvy i známý hlas kukačky.

Ptáci se totiž na jaře vracejí zcela nenápadně, ba přímo tajně. Jsou to titíž ptáci, kteří nás na podzim opustili, to víme již dnes zcela jistě; vracejí se skutečně do svých domovů, buď přímo na svá hnízda, nebo do jejich nejbližšího okolí. Pouze jestliže ptáci cestou uhynuli, je jejich hnízdní místo volné pro jejich potomky nebo příbuzné.

Ale proč se vlastně ptáci, kteří na jihu mají teplo, slunce i dostatek potravy, vracejí do svých původních domovů? nemůžeme přece předpokládat, že je žene touha po domově jako žene člověka, který v cizině teskní po rodném kraji? A přitom je jejich návrat, stejně jako byl podzimní odlet, spojen s nesmírnou námahou a nebezpečím, na cestě na ně čekají četná příkoří a zkoušky, jsou podrobeni obrovské fyzické zátěži a obstojí skutečně jen ti nejzdatnější. V tom je příroda naprosto nesmlouvavá.

Tah ptáků je především ovlivňován povětrnostními podmínkami. Je sice fakt, že ptáci jsou velice citliví na kolísání barometrického tlaku a na zvýšený náboj elektřiny v ovzduší, a že tedy dokáží předem vycítit změnu počasí, ale ani tato schopnost je nestačí vždy uchránit před katastrofou.

Vítr ve směru ptačího tahu může být příznivým jevem, neboť dokáže let ptáků urychlit, stejně jako jihozápadní vítr, který zase přináší oteplení. Protože síla větru je rozdílná v různých výškách, využívají jej různí ptáci různě: drobní ptáci létají nízko nad zemí, zdatnější letci, zejména krkavcovití, letí ve vyšších polohách, nejvýše pak vystupují velcí ptáci, husy, čápi a jestřáby.

Jestliže se vítr změní v bouři, ustává nad pevninou opravdový tah a ptáci se snaží, pokud možno ještě než bouře vypukne, najít ochranu na zemi, v křovinách či v lese, vodní ptáci na vnitrozemských vodách. Zle se však daří těm, které silná bouře zastihne nad mořem. Ve vlnobití hynou i vodní ptáci a dobří plavci; pokud se neutopí, vyvrhnou je vlny na skaliska a břeh, kde potom umírají vysílením nebo hladem. Přečkají jen ti nejzdatnější. Před blížící se bouří proto hledají ptáci ochranu na lodích, na něž zapadají po tisících a často pokrývají každičké volné místo. Zde jsou však vydání na milost a nemilost námořníkům, kteří je často smetají proudy vody z paluby do moře. Setkání s lodí, která se pohybuje ve směru jejich tahu, ostatně ptáci vítají i za příznivého počasí. Usedají na ni, aby po krátkém odpočinku a načerpání nových sil pokračovali v letu.

Neméně nebezpečná je pro ptáky i písečná bouře, která je může překvapit při přeletu pouště. V pusté krajině neexistuje žádný útulek, a tak hledají úkryt ve vracích aut a různých odhozených věcech, ve snaze po záchraně „přepadají“ i projíždějící auta. Kdo z nich nenajde úkryt, je ztracen a po takové písečné bouři bývá okolí karavanních cest pokryto tisíci ptačích mrtvolek.

Velmi nepříznivě působí na ptačí tah hustá mlha, v níž přes své mimořádné zrakové schopnosti ztrácejí orientaci, zabloudí a dostávají se tak často do míst, kde nebyli nikdy předtím zjištěni.

Podaří-li se ptákům šťastně přeletět poušť i moře, čeká je na pobřeží nebezpečí: člověk. Lidé vysílené ptáky ubíjejí a střílejí, číhají na ně se sítěmi, v nichž uhyne na tisíce drobných opeřenců. Kromě toho jsou vyčerpaní ptáci také snadnou kořistí dravců hnízdících na pobřeží.

Ale ani po šťastném návratu domů není ještě vyhráno. Ptáci mohou být překvapeni náhlým ochlazením, studeným deštěm či sněhovými přeháňkami. Ti, kteří se vrátili první a pobývají v domovině již delší čas, ztratili už tažný pud, setrvávají na místě a často hynou; postihuje to zejména pěnkavy, skřivany, lindušky a drozdy. Naproti tomu jiní ptáci jako třebas vlaštovky, se za nepříznivého počasí vracejí do jižněji položených míst.

Nuže, proč tedy ptáci opouštějí svá pohodlná zimoviště a podstupují cestu plnou nebezpečí a nejistoty? Vede je k tomu silný pud, který se začne projevovat v zimovišti tak v únoru a březnu, a to nejdříve u samečků. Je to pud rozmnožovací, touha založit rodinu v místech, kde také v minulém roce nalezli druha či družku, kde si postavili hnízdo a odchovali potomky. Tento pud se neprojevuje u všech ptáků stejně silně ani současně. Samci odlétají první, aby očekávali návrat své družky. To má velký biologický význam, za tahu tak nemohou současně uhynout oba partneři. Mladí ptáci, kteří ani na zimovišti ještě nedospěli, a nejsou tedy ovládáni rozmnožovacím pudem, neodlétají do míst svého zrození a zůstávají buď v zimovišti, nebo se bez cíle potulují.

Často se setkáváme s otázkou, proč ptáci, kteří jsou schopni založit rodinu již v zimovišti, nezahnízdí raději tam. Odpověď je nasnadě. Kdyby všichni evropští ptáci, kteří zimují v Africe, tam měli hnízdit, nenalezli by ani dost prostoru, ani potravy, zejména v období sucha. To však není nejhlavnější důvod: tím je nedostatek světla. Dny v okolí rovníku jsou vlastně stále stejně dlouhé, kolem dvanácti hodin; avšak v Evropě, ve staré domovině, je v hnízdní době světlo 16 až 18 hodin a o to déle je možno krmit věčně nenasytná mláďata.

Jak však nacházejí ptáci svá stará a původní hnízdiště? Kdo určuje zejména mladým ptákům zpáteční cestu přes stepi a pouště, pralesy, moře a hory? Snad jim napomáhá k návratu skutečně jen dokonalá paměť v níž se jim zafixovala rodná krajina, místa, s nimiž se jako mladí ptáci seznámili a jimiž táhli?

Rychlost návratu ptáka do jeho domoviny závisí nejen na jeho leteckých schopnostech, ale i na fyzické zdatnosti. Překonat dalekou cestu vyžaduje dostatek pohonných látek, jimiž jsou pro ptáka tukové zásoby. Pokud pták svou zásobu tuku cestou spotřebuje, musí ji doplnit, nebo musí cestu zkrátit a najít si vhodné podmínky jinde. Takoví ptáci se pak již do své původní domoviny nevrátí a zahnízdí někde po cestě. Avšak jsou i ptáci, kteří v zápalu jarního tahu svou domovinu přelétnou a usadí se v severnějších oblastech. To se stává třebas konipasům horským, konopkám, lejskům bělokrkým nebo rehkům domácím. Inu, každé pravidlo má své výjimky!

K návratu potřebují ptáci dobu zhruba o jednu třetinu kratší než k cestě do zimoviště. Na podzim nemají žádný důvod ke spěchu, na jaře je však pohání touha co nejdříve zahnízdit. Například čápi letí do svého afrického zimoviště asi 70 dnů, cesta zpět jim však trvá jen 25 dnů.

Ptáci se na jaře nevracejí najednou, ale postupně a rozptýleně, přičemž doba příletu každoročně kolísá; nepříznivé počasí ji může posunout i o několik dnů. Ptáci, kteří hnízdí v severních oblastech Evropy, opouštějí zimoviště později a prolétají našimi kraji v době, kdy zde ptáci již hnízdí.

Nejdříve se vracejí skřivani, špačci, pěnkavy a strnadi, kteří se objevují někdy již v únoru. Po nich přilétají hřivnáči, doupňáci, konipasi a čejky. V první polovině března můžeme zastihnout i drozda brávníka, rehka domácího, budníčka menšího, sluku lesní a na vodách lysky a kachny. Koncem března se objevují první čápi a někteří bahenní ptáci. Nejvíce ptačích druhů přilétá ovšem v dubnu, a konečně v květnu přilétají poslední opozdilci: žluva hajní, ťuhýk obecný a menší, sedmihlásek, pěnice vlašská, křepelka i někteří jiní.

Po příletu vyhledá sameček vhodné místo k hnízdění, svůj hnízdní revír, kterým může být křoví, lesní zátiší, louka či rákosový porost, a hlasitým zpěvem oznamuje, že místo je obsazeno. Aby získal samičku a mohlo dojít k uzavření manželství, obléká pestrý šat, provádí různé svatební lety a reje a zpívá nebo volá s takovou vytrvalostí, že má sotva čas opatřit si potravu. Námluvy, které předcházejí založení rodiny, musí být správně načasovány, aby hnízdění a výchova potomstva spadaly do období dostatku až přebytku potravy. Rozmnožování je řízeno hormony vylučovanými žlázami s vnitřní sekrecí, hypofýzou, která podnítí tvorbu pohlavních buněk a vede samce do pohlavního vyladění: vylučování hormonů je u něho ovlivňováno světlem. Samcův zpěv a tok působí pak na vytváření hormonů u samice, u níž dojde k tvorbě vajíček; potom začne stavět hnízdo a vyzívá samce k páření.

U ptáku ovšem nelze mluvit o opravdovém manželství, protože zájem o partnera záleží na jeho pohlavní zralosti a připravenosti k rozmnožování. Sameček, který se vrátil o jeden až dva týdny dříve, nečeká na určitou samičku, družku z loňského hnízdění, nýbrž je ochoten zahnízdit s každou, která je toho schopna. Nejmarkantněji se to projevuje u čápů. Když obsadí hnízdo, čeká samec dlouhé dny, než se objeví nějaká samice, aby s ní uzavřel manželství. Jestliže přiletí náhodou samice dvě a obě hledají volného samce, nastane mezi nimi boj, jehož výsledek je samci naprosto lhostejný. Ptáci, kteří hnízdí několikrát v roce, často mění partnera při každém hnízdění. Svazek pro celý život, kdy nepřichází v úvahu změna partnera, ani když jeden z nich zahyne, je u ptáků pouze výjimkou.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Reklama

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz

Doporučované

Načítám