Článek
Vzpomínáte si na ten okamžik, kdy jste jako prvňáček dostali do ruky Slabikář? Voněl novotou, obrázky byly barevné, písmena velká a přehledná. Ještě před ním jste se seznámili se Živou abecedou - učebnicí, která vás provedla světem prvních písmen, slabik a zvuků. A hlavně: byla zdarma. Dnes se místo učebnic často rozdává seznam věcí, které si má dítě přinést. A k tomu výzva k „dobrovolnému“ příspěvku do třídního fondu. Co se stalo s ideálem rovného přístupu ke vzdělání?
Historie: Když učebnice byly samozřejmostí
Od 60. let minulého století bylo běžné, že děti dostávaly učebnice zdarma. Prvňáčci so ponechávali Živou abecedu, Slabikář a Početnici. Od druhé třídy se učebnice půjčovaly a na konci školního roku se vracely. V každé učebnici byla tabulka, kam se zapisovalo jméno žáka, školní rok a stav učebnice. Učebnice byly majetkem školy - a symbolem rovnosti.
Tento systém fungoval až do deváté třídy a pokračoval i na středních školách. Učebnice se dědily, opravovaly, a děti se učily z materiálů, které prošly generacemi. A přesto se vzdělávaly. Bez QR kódů, bez aplikací, bez třídních fondů.
Dnešní realita: Školy bez peněz
Dnes školy hospodaří s tzv. ONIV - ostatní neinvestiční výdaje. Z těchto peněz musí pokrýt:
- učebnice a pracovní sešity
- výuku plavání
- školní výlety
- vzdělávání učitelů
- nemocenskou učitelů
Výsledkem je, že na učebnice často nezbývá. Školy proto žádají rodiče o příspěvky do třídních fondů, které pokrývají pomůcky, výlety i výuku. Ačkoliv zákon neukládá povinnost tyto příspěvky hradit, tlak je často silný - a transparentnost nízká.
Učebnice: drahé, jednorázové, zastaralé
Moderní učebnice jsou často jednorázové - například pracovní sešity, do kterých děti píší. Nelze je půjčovat, nelze je dědit. Navíc:
- Mnohé školy učí z učebnic starých i 20 let.
- Obsah neodpovídá současným požadavkům
- Učitelé si často tvoří vlastní materiály, protože dostupné učebnice nevyhovují.
Stát klade důraz na modernizaci výuky, ale učebnice často neobsahují ani zmínku o internetu, tabulkových kalkulátorech nebo aktuálních společenských tématech.
Rodiče jako sponzoři vzdělání
Rodiče, kteří si nemohou dovolit přispívat, se dostávají do nepříjemné situace. Děti pak nemají stejné pomůcky jako ostatní, což může ovlivnit jejich sebevědomí i výsledky. V některých školách se dokonce stává, že dítě bez zaplaceného fondu nemá přístup k pracovním sešitům nebo výletům.
Třídní fond: nejasná pravidla
třídní fondy nejsou právně upraveny. Školy je spravují různě, často bez transparentního vyúčtování. Rodiče nevědí, kolik peněz je potřeba, na co přesně se používají, a zda je příspěvek skutečně dobrovolný.
Co by se mělo změnit?
Aby se vzdělání vrátilo ke své podstatě - rovnosti a dostupnosti - je třeba:
- Navýšit rozpočty škol na učebnice a pomůcky.
- Modernizovat učebnice a zajistit jejich pravidelnou aktualizaci.
- Zavést transparentní pravidla pro třídní fondy.
- zajistit, aby žádné dítě nebylo znevýhodněno kvůli finanční situaci rodiny.
Máte zkušenost s tím, že jste museli kupovat pomůcky, které dřív poskytovala škola? Podělte se v komentářích.
