Článek
Pelargonii (Pelargonium) možná znáte spíš pod názvem muškát nebo čapí nos či nůsek. Druhé pojmenování vzniklo podle tvaru plodu, který skutečně připomíná čapí zobák. Ostatně latinský název Pelargonium vznikl z řeckého slova pelargos, což znamená čáp.
Je známo asi 250 druhů této rostliny, která ve volné přírodě roste především v Jižní Americe.
Muškáty jsou nenáročné květiny, které ovšem milují slunce. Umístíte-li je na slunné stanoviště, odvděčí se bohatou záplavou květů - bílých, růžových či v nejrůznějších odstínech červené. V polostínu kvetou sice také, ale mnohem méně, a navíc se „táhnou“ za sluníčkem, takže jejich výhony jsou dlouhé a nevzhledné.
Pelargonie můžete pěstovat i na záhonech, ale lépe se jim daří v květináčích nebo truhlících, které spoutávají jejich kořenový systém. Ten se na záhonech velmi rozrůstá, a když je chcete na podzim vytáhnou z půdy, mohly by se kořínky nenapravitelně porušit. A mimochodem - na záhoně rostlina méně kvete.
Do truhlíků se hodí nejen pelargonie klasické, ale zejména převislé. Velkého efektu jimi dosáhnete na balkóně, jestliže zavěsíte závěsné truhlíky v několika řadách najednou.
A pokud jde o zalévání - v létě jim dávejte vodu přibližně třikrát týdně, panují-li velká vedra, pak je zavlažujte raději denně -vždy brzy ráno nebo později večer.
Pelargónie jsou květiny velmi otužilé - vzpomeňte si na fotografie německých či rakouských horských hotelů a penzionů, jejichž okna jsou zaplavena květy přes celé léto až dlouho do podzimu.
Jakmile si ale všimnete, že lístky muškátů začínají červenat, je to signál: v noci už je pro rostlinu příliš chladno, takže vás prosí o přemístění na teplejší místo.
Přes zimu tedy pelargonie ukládejte na chodbu nebo do sklepa, zkrátka do míst, kde není ani příliš teplo, ani velká zima. V tomto období květiny nezalévejte prakticky vůbec, jedině tehdy, stoupne-li teplota v místnosti, kde je přechováváte, nad 15-17 °C.
Na jaře se rostlina začne probouzet a vy se můžete pustit do jejího množení.
Nejprve opatrně olámejte suché lístky, pak odřízněte výhonky se dvěma páry lístků těsně pod druhým párem, který odstraníte.
Někteří pěstitelé doporučují nechat řízky naklíčit ve sklenici s vodou, jiní je rovnou sázejí.
Při druhém postupu ponoříte konec řízku do kořenového stimulátoru a po otřepání vsadíte rostlinku nejlépe do písku smíchaného s rašelinou, ale můžete i přímo do půdy, samozřejmě v menším květináči nebo třeba v kelímku od jogurtu.
Dvojice lístků, kterou jste na řízku nechali, by měla být na úrovni zeminy. A když už nehrozí nebezpečí mrazů, nejraději po „třech zmrzlých“, můžete vzrostlé muškáty vysadit ven do truhlíků.
Zdroj: časopis Překvapení 1998_09
