Článek
V posledních letech se stále častěji diskutuje o zákazu mobilních telefonů ve školách a omezení jejich používání na pracovištích. Důvody bývají různé - snaha zvýšit soustředění, zlepšit mezilidskou komunikaci nebo omezit rušivé vlivy. V některých zemích už školy mobily plošně zakázaly. V některých firmách se mobily během porad odkládají do speciálních boxů.
Na první pohled to vypadá jako jasné řešení. Když odstraníme rozptýlení, lidé se budou víc soustředit, víc si všímat přítomnosti.
Ale opravdu je zákaz tím nejlepším nástrojem?
Mobily nejsou jen rušička pozornosti
Dnes už nejsou telefony jen prostředkem zábavy.
Jsou to nástroje každodenního fungování - mapy, kalendáře, slovníky, poznámky, fotoaparáty, hlasové rekordéry, zdravotní pomůcky nebo i školní pomůcky. Ve školách mohou sloužit k vyhledávání informací, práci na skupinových projektech, dokumentaci výstupů. V práci pak k rychlé komunikaci, přístupu k aplikacím nebo organizaci času.
Zákaz tyto funkce maže. Dává telefon do škatulky „nepřítel pozornosti“, místo aby se s ním naučilo zacházet vědomě.
Zákaz řeší důsledek, ne příčinu
Zákazy často fungují jako zkratka. Krátkodobě přinesou efekt - méně vyrušování, více „klidu“. Ale neřeší základní dovednost, kterou dnes všichni potřebujeme: umět s mobilem fungovat tak, aby nám neškodil, ale sloužil.
Zejména u dětí je to příležitost: nezakazovat, ale vést. Pomáhat jim pochopit, kdy je mobil pomocník a kdy už přebírá kontrolu. Ukázat jim, jak zvládat nudu, soustředit se, být offline - a taky, jak mobil využívat kreativně a smysluplně.
Důvěra místo kontroly
Ve firmách se někdy zavádí pravidla „bez mobilů na poradách“. Může to pomoci, pokud je to dohodnuté a srozumitelně vysvětlené. Ale stejně důležitá je důvěra v dospělost lidí. Pokud zaměstnanci rozumí smyslu pravidel, často je dodržují i bez přímého dohledu. Pokud cítí jen kontrolu, hledají cesty, jak ji obejít.
U dětí platí totéž - jen s tím rozdílem, že dospívají a potřebují víc podpory, než zásahů. Zákaz jim neukáže, jak žít s mobilem. Jen jim na chvíli znemožní být s ním.
Společná kultura, ne restrikce
Možná bychom se místo zákazů mohli ptát jinak:
- Jak chceme spolu ve třídě nebo v týmu fungovat?
- Jak může vypadat zdravý vztah k technologiím?
- Co potřebujeme, abychom se cítili přítomní, klidní, soustředění?
Z těchto otázek může vyrůst kultura - ne příkaz. Dohoda - ne zákaz. Vědomé rozhodnutí, ne povinnost.
Na závěr
Zákaz mobilů ve škole nebo práci není špatný nápad. Ale měl by být poslední možností, ne první reakcí. Důležitější než zákaz je naučit se s technologiemi žít. Ne bojovat proti nim, ale používat je vědomě, s respektem - k sobě i k druhým.
Protože problém není v tom, že máme mobil u sebe.
Problém nastává, když přestáváme být sami u sebe.
(poznámka: tento článek vznikl na základě rozhovoru s umělou inteligencí)
