Článek
Ano, to je ta shoda zubařů, když člověk přechází od jednoho ke druhému.
Každý, kdo v poslední době hledal zubaře, si jistě umí zpětně vybavit to martyrium obvolávání a dotazování sester a zubařů, zda přijímají nové pacienty. Já jsem tomu čelila víckrát, než bych chtěla. Jednou jsem si to zavinila sama (přestěhovala jsem se stovky kilometrů) a podruhé mi zubařka odešla do důchodu. Takto jsem během čtyř let vystřídala tři zubaře. A povím vám, že mezi nimi panuje až nevídaná shoda. Plomby, korunky a všechny opravy, co dělal předchozí zubař a ne ten současný, jsou vítány. Je totiž potřeba je všechny převrtat a udělat váš chrup k obrazu vašeho zubaře.
Nepřítel č. 1 - amalgám
Ze základní školy jsem si s sebou nesla spoustu amalgámových výplní, jejichž životnost se už blížila ke svému konci a hlavně esteticky to nebyla žádná výhra, proto bylo načase jim dát sbohem. A kdy jindy je k tomu lepší příležitost, než s prvním výdělkem po ukončení studií. Tak mi zubař v Brně zlikvidoval asi 2 amalgámy a nahradil je bílými výplněmi. Ty si samozřejmě pacient hradí sám, pokud se nejedná o přední zuby. Ale jelikož už většina zubařů nedělá na pojišťovnu, nějaké proplácení vám může být fuk. Zaplatíte téměř všechno.
Nepřítel č. 2 - bílé výplně
O rok později jsem se přestěhovala. Nové zubařce se při první prohlídce zastavil pohled na mých skoro novotou zářících bílých výplních. „Ty by taky potřebovaly časem vyměnit.“
No nebudu lhát, panenky se mi několikrát protočily při vzpomínce nedávno zaplacených tisíců. Naštěstí mě neopustila duchapřítomnost a odvětila jsem, že mám ty výplně sotva tři roky. Ta věta přenesla kouzlo omráčení zpět na zubařku. Nehlesla, vzala to na vědomí a pustila se do amalgámu. K další návštěvě domluvené za půl roku už nedošlo. Paní zubařka se v době covidu rozhodla odejít do předčasného důchodu. Náhradu za sebe na malé dědině nedokázala sehnat a tak mi nezbývalo než najít někoho nového.
Nepřítel č. 3 - kanálky
Novinkou u nové paní zubařky bylo to, že po mně chtěla sepsat, kdy, které a jakým způsobem byly ošetřeny mé zuby. Tak jsem se jala do vzpomínání a se sklerotickým závěrem, že by na mě snad mohl každý hodit i vraždu, jsem vypsala na papír obsah několika posledních návštěv. Po přečtení mého seznamu a vstupním rentgenu jsem se dozvěděla šokující zjištění. U dvou zubů dělaných v Brně by bylo vhodné vyvrtat bílé výplně a znovu vyplnit kanálky. „Vidíte tady přeci, že asi 1 mm kanálku není vyplněný. To by mohlo dělat v budoucnu neplechu.“ Nemusím ani říkat, že až do té doby mě zuby ani kanálky ani nervy nebolely. Prostě zuby sloužily dobře účelu, k jakému vyrostly. A i když to se mnou paní zubařka jistě myslela dobře, domluvily jsme se na opravě až budou zuby bolet. Není potřeba vrtat do zubu, když to není akutní.
Na poslední návštěvě jsem se mezi dveřmi dozvěděla, že paní zubařka bude opouštět kliniku a stěhovat se do Čech. A jelikož neví, jestli si mě přeberou zbylí zubaři, připravuji se na možnost, že znovu absolvuji kolečko obvolávání zubařských praxí a nově prozkoumám ceníky výplní a korunek. Už teď se těším…
A jak jste na tom se zubaři vy? Máte svého zubaře nebo nikde neberou nové pacienty?
