Článek
Dětství a raná léta
Kurt Gödel, jeden z největších logiků a matematiků 20. století, se narodil 28. dubna 1906 v Brně, tehdejší součásti Rakousko-Uherska, do německé rodiny. Již v dětství zažil událost, která hluboce ovlivnila celý jeho život—ve svých sedmi letech prodělal revmatickou horečku. Toto onemocnění zanechalo stopy nejen na jeho fyzickém zdraví, ale zřejmě vyvolalo celoživotní úzkost o vlastní zdravotní stav, což hraničilo s hypochondrií. Gödel byl přesvědčen, že může trpět nediagnostikovanými nemocemi, a stal se posedlým hygienou a čistotou jídla.
Studia a významné objevy
Po absolvování střední školy v Brně se rodina odstěhovala do Vídně, kde se Gödel zapsal na univerzitu ke studiu matematiky a filozofie. Ve Vídni se stal součástí intelektuální elity a členem proslulého „Vídeňského kruhu,“ skupiny filozofů a myslitelů. Přestože Gödel s jejich názory ne vždy souhlasil, rád byl součástí vídeňského kulturního prostředí.
Pamětní deska Kurta Gödela na jeho rodném domě (Brno, Pekařská 5)
Na začátku Velké hospodářské krize, Gödel předložil svou dizertační práci „O úplnosti logického počtu.“ Následujícího roku se účastnil konference, kde způsobil rozruch, když navždy změnil základy matematiky. V roce 1931 publikoval dvě slavné „věty o neúplnosti.“ Tento matematicko-logický koncept prokázal, že existují tvrzení, která nelze dokázat ani vyvrátit. Tímto důkazem Gödel vyvrátil teorii Davida Hilberta, že veškerá matematika může být plně dokázána.
Většina vědců považuje jeho výsledky za velmi důležité a přínosné. Velmi zjednodušeně řečeno jedna z jeho nejznámějších vět dokázala, že nebudeme nikdy schopni matematiku uceleně formalizovat. Nikdy v rámci formalizace nebudeme schopni všechno dokázat.
Tragická léta a zhoršující se situace
Období 1933–1936 přineslo sotva třicetiletému Gödelovi nejen profesní úspěchy, ale i osobní tragédie. Dvakrát cestoval do Spojených států amerických, kde přednášel na prestižní Princetonské univerzitě v New Jersey a poprvé se setkal s Albertem Einsteinem při přednášce Paula Oppenheimera. Naopak Vídeňská univerzita přišla o dva členy akademické obce. V červenci 1934 během operace nečekaně zemřel Gödelův mentor a přítel Hans Hahn a v červnu 1936 byl na univerzitě zavražděn filozof Moritz Schlick, kterého zastřelil bývalý student. Tyto události spojené s nástupem nacismu hluboce ovlivnily Gödelovo duševní zdraví a vedly k nervovým zhroucením.
Portrét Kurta Gödela z roku 1925
Setkání s Adele
V roce 1937 Gödel navázal vztah s Adele Porkertovou, kterou znal již řadu let předtím. Adele, bývalou tanečnici a recepční, která byla o šest let starší a navíc rozvedená, Gödelova matka neschvalovala. Přesto pár uzavřel o rok později sňatek a právě Adele mu byla velkou oporou po celý život.
Emigrace do USA
Když vypukla druhá světová válka, musel třiatřicetiletý Gödel absolvovat lékařskou prohlídku a čekal na přijetí do armády. Mezitím se jeho kolegové v USA snažili získat pro něj a jeho ženu víza, protože on se k podání formální žádosti zatím neměl, protože i přes všechny události mu byla Vídeň domovem. Když byl však na procházce napaden skupinou nacistických mladíků, bylo to posledním impulsem k emigraci. Po složité dvouměsíční cestě přes Litvu, Lotyšsko, Sovětský svaz a Japonsko dorazili manželé v roce 1940 do San Francisca a následně se usadili v Princetonu.
Podivín v Princestonu
Ani nový život v USA nezbavil Gödela úzkostí a fóbií. Například byl přesvědčen, že lednice a radiátory vypouštějí do bytu jedovatý plyn. Nechal je proto odstranit, což obzvlášť v zimě nebylo komfortní. Dle jeho bratra Rudolfa za to mohly vzpomínky na dětství, kdy byly vídeňské byty vytápěné uhlím a koksem a občas docházelo k otravám oxidem uhelnatým.
Další fóbií, která ztrpčovala Gödelovi život, byl strach z jedů. Vyhýbal se jídlu, které považoval za nebezpečné a nepřipravovala jej jeho žena, a často si tak přivodil zažívací problémy a podvýživu. Trpěl trvalou zácpou a neustále si dávkoval projímadlo. Začal si také vést denní záznamy o spotřebě projímadla, tělesné teplotě a pohybech střev. Tyto deníky psal téměř třicet let. Pochybnosti o jeho duševním zdraví mu překazily získat trvalé místo na univerzitě. Uzavřenou, plachou osobnost vystihl matematik a spoluautor programovacího jazyka BASIC John G. Kemeny.
Půlhodinová přednáška zněla dobře, ale Gödel celou věc přednesl ve stoje s tváří k tabuli, na kterou ani nepsal. Bylo jasné, že nemůže čelit publiku. Gödel měl takový ostych, že ani poté, co začal pracovat na teorii relativity, se nedokázal přimět k tomu, aby oslovil Einsteina, se kterým se chtěl setkat a jehož kancelář byla přímo naproti té jeho.
Přátelství s Einsteinem
Gödel nakonec překonal svůj ostych a s Einsteinem navázal pevné přátelství. Navzdory věkovému rozdílu (Einstein byl o 27 let starší) je spojovalo to, že oba vyrostli v podobném prostředí, měli vysoký intelekt a sdíleli zálibu v matematice a fyzice. Společně trávili čas procházkami a dlouhými hovory o vědě a pochopením světa, ve kterém žijeme. Především díky Einsteinovi se Gödel více zajímal o fyziku a k 70.narozeninám mu věnoval nové řešení Einsteinových rovnic, která umožňují teoreticky uvažovat o časových smyčkách, tedy o možnosti návratu do vlastní minulosti. Když v roce 1955 zemřel Albert Einstein na aneuryzma, Gödel byl ztrátou blízkého přítele hluboce zasažen.
Tragický konec
V posledních letech života se Gödelova psychická onemocnění zhoršovala. Byl sužován paranoiou a obavami o otravu, nevěřil ani doktorům a jejich léčbě. Denně polykal léky na nemoci, které neměl, včetně zažívacích i srdečních problémů. Kvůli strachu z nemoci nepřevzal ani ocenění za vědecký přínos od prezidenta Gerarda Forda v roce 1974.
Fóbie z jedů se mu nakonec stala osudnou. Když byla v roce 1977 Adele hospitalizovaná, Gödel přestal jídlo z obavy, že je otrávené, úplně jíst. Zemřel na vyhladovění v 71 letech, 14. 1. 1978. V jeho úmrtním listu se píše, že v době smrti vážil pouhých 29 kilogramů.
Navzdory svým osobním bojům zůstal Kurt Gödel jednou z nejvýznamnějších postav matematiky a filozofie. K jeho odkazu se hlásí i město Brno, ve kterém najdeme Uličku Kurta Gödela.
- - -
Zdroje:
