Článek
Ano, čtete správně. Slepičí kanón, nebo ptačí dělo je důležitou zbraní v testování bezpečnosti letadel a lze si jej představit jako kombinaci vědeckého experimentu a excentrického vynálezu. Dlouhá trubka, podobná dělu, ale s výrazně větším průměrem, aby se do ní mohly vložit slepice, je umístěna na odolném podstavci. Zbývá už „jen“ nastavit směr výstřelu, požadovaný úhel, sílu vypuštění stlačeného vzduchu a můžeme směle testovat odolnost jakéhokoli materiálu. Není překvapením, že nejčastěji se jedná o čelní skla, křídla, ocasní části letadel a motory.
Proč používat slepičí kanón?
Počítačové simulace mohou být užitečné pro předběžné testování a modelování, ale skutečné testy s ptáky poskytují realističtější podmínky. To umožní inženýrům lépe porozumět dopadům a chování letadla při srážce a mohou tak lépe navrhnout ochranná opatření, když test odhalí slabiny materiálu.
Jedná se skutečně o slepice?
V první fázi kalibračních testů, pro ověření nastavení požadované rychlosti, mohou být použity umělé slepice. Ty jsou vytvořeny na bázi želatiny, chybí jim ale důležitá součást - kosti. Proto se na provedení certifikačního testu používají skutečné slepice. Ty - vždy jen mrtvé - jsou vloženy do děla s peřím, hlavou, nohama. Poté je opeřenec o váze cca 1,8 kg vystřelen rychlostí přibližně 560 km/h, což přibližně odpovídá rychlosti při srážce ptáka s letadlem. Takto můžeme simulovat náraz ptáků při vysoké rychlosti během letu.
Slepice versus inženýři - 2:0
Během vývoje Boeingu 757 v 70.letech 20. století byla střecha kokpitu testována nárazem slepice o váze 1,8 kg v rychlosti 670 km/h. Užaslým inženýrům se zatajil dech, když „obyčejný pták“ prorazil plášť jejich letadla. I při druhém testu odolnosti čelního skla slepice nezklamala a poslala inženýry znovu „do šatny,“ aby přepracovali a zesílili konstrukci.
Tragédie raketoplánu Columbia
Slepičí dělo se uplatnilo i při zkoumání příčiny rozpadu raketoplánu Columbia během návratu na zem, při kterém zemřela sedmičlenná posádka. Již při samotném vzletu vlivem tlaku a vibrací odpadl z nosné vzpěry velký kus lehké pěnové izolace a zasáhl křídlo. NASA se domnívala, že se není čeho obávat, kusy izolace odpadávaly i během předchozích startů. Nebrala však v potaz, že tento kus byl daleko větší a zasáhl citlivou oblast - náběžnou hranu křídla, na kterou působí během průletu atmosférou největší žár. Horké plyny se dírou v křídle rozšířili do nitra stroje, křídlo se rozpadlo a po něm i celý raketoplán.
Pro potvrzení, že za zkázou Columbie stála izolační pěna, bylo slepičí dělo přestavěno a pokus byl vykonán s přesným nastavením parametrů na zapůjčeném panelu náběžné hrany křídla. Bylo tak vědecky dokázáno, že lehká pěna skutečně prorazila osudnou díru.
A tak i obyčejná slepice může psát historii letecké bezpečnosti.
Zdroje:
SPARROW, Giles. Vesmírné výpravy: od prvních krůčků po práh mezihvězdného prostoru. Druhé, aktualizované vydání. Přeložil Štěpán JINDRA. Universum (Knižní klub). V Praze: Knižní klub, 2019. ISBN 9788024263045.
