Článek
Londýnská obhajoba
V březnu roku 1950 se konalo mistrovství světa v Londýně a českoslovenští hokejisté tam jeli v roli obhájců zlatých medailí. V sobotu 11.března jim však bylo při čekání na odlet sděleno, že sportovní rozhlasoví reportéři, kteří s nimi měli letět, nedostali víza, a proto ani hokejisté nikam nepoletí. Hráči tak měli počkat na rozhodnutí, jak se bude dále postupovat. V pondělí v Tyršově domě jim bylo oznámeno, že na mistrovství světa nepojedou.
Po této zprávě někteří hráči odjeli domů a zbylé pozval Jiří Macelis do hospody u Herclíků, aby oslavili narození syna a zapili žal. S přibývajícím časem upustili páru svému smutku a frustraci a vyjádřili kritiku vůči režimu a jeho představitelům.
Vyběhli jsme na náměstí a křičeli jsme Smrt komunistům, Nenecháme si ustřihnout křídla a všechno ostatní.
Netušili však, že je bedlivě sledují dva pánové u výčepu, kteří kolem 21. hodiny dali pokyn k zásahu Státní bezpečnosti. Devět mistrů světa bylo v poutech odvedeno, vyslýcháno a mučeno v tzv. Domečku v Praze na Hradčanech. Dva hokejisté byli zatčeni následujícího dne, včetně bývalého hokejisty a hospodského Mojmíra Ujčíka.
Augustin Bubník (2009), útočník československé reprezentace
Na výslech později vzpomínal obránce Antonín Španinger:„Tři dny a tři noci jsem musel chodit bez jídla, bez spaní a beze všeho. Já jsem si říkal, vy mě prostě nemůžete unavit. Ale pravda je jiná. Tak jsem chodil den, říkal jsem si, že to nic není. Chodil jsem noc, říkal jsem si, že to nic není. A druhý den už mi začaly otékat nohy a pak jsem začal krvácet a lezl jsem po čtyřech. Každou hodinu jsem musel cvičit, dělat kliky a dřepy. Jak říkám, bez jídla. Třetí den jsem už volal o vodu.“
Exemplární potrestání
Režim nutně potřeboval někoho, koho by označil za vůdčí osobnost celého spiknutí. A tak byl 24. března ve svém bytě zatčen světově uznávaný brankář Bohumil Modrý. Jeho zatčení bylo překvapující, neboť v době incidentu nejen že nebyl přítomen v hospodě U Herclíků, ale ani už nebyl členem hokejové reprezentace. To ho však neuchránilo před obviněním ze styku s cizími špióny a z úmyslu emigrovat. Počet zatčených se zastavil na čísle jedenáct.
Jedenáct hokejistů čelilo v neveřejném soudním procesu, který se odehrál v pouhých dvou dnech 6.-7. října 1950, závažným obviněním ze špionáže, velezrady či rozvracení socialistického zřízení. Žádné skutečné důkazy proti nim režim nepotřeboval a ani je nepředložil, vykonstruovaný proces měl sloužit jako varování pro ostatní, že ani „národní hrdinové“ nejsou nedotknutelní.
Po nástupu komunismu totiž emigrovala nejen řada slavných umělců, ale i sportovců. Například v roce 1949 se nevrátil tenista Jaroslav Drobný ze švýcarského turnaje. Krasobruslařka Ája Vrzáňová v březnu 1950, těsně před odjezdem hokejistů na MS, požádala v Londýně o politický azyl. A protože existovaly domněnky o tom, že i hokejisté emigraci zvažovali, komunistický režim se obával celosvětové ostudy. Právě to mohlo vést k exemplárnímu potrestání, které vynesl Státní soud v čele s předsedou JUDr. Karlem Krukem. Odsoudil hokejisty k přísným trestům:
- Ing. Bohumil Modrý - 15 let
- Augustin Bubník - 14 let
- Stanislav Konopásek - 12 let
- Václav Roziňák - 10 let
- Vladimír Kobranov - 10 let
- Josef Jirka - 6 let
- Mojmír Ujčík - 3 roky
- Zlatomír Červený - 3 roky
- Jiří Macelis - 2 roky
- Antonín Španinger - 1 rok
- Přemysl Hainý - 1 rok
- Josef Stock - 8 měsíců
Po vynesení rozsudku strávili hokejisté tři měsíce na samotkách v plzeňských Borech a pět z nich, kteří dostali nejvyšší tresty, upínali svou pozornost na odvolací soud. Ten ale dva dny před Vánocemi potvrdil výše trestů a v létě 1951 byli hokejisté rozvezeni do různých vězení a táborů - uranových dolů Příbram, Jáchymov, Ležnice a další.
Hokejistům byl také zabaven majetek a přišli o svá občanská práva. Režim udělal z hrdinů zločince, kteří okrádali a hanobili republiku.
Bylo mi dvaadvacet, byl jsem nejlepším ligovým střelcem, s ATK mistrem ligy, mistrem světa, měl jsem olympijské stříbro, sportovní plány, a pak taková rána. Pak už přišel Jáchymov, kde jsme museli pracovat.
V roce 1955 vyhlásil prezident Antonín Zápotocký amnestii u příležitosti desetiletého výročí konce druhé světové války. Zbytek hokejistů tak byl propuštěn na svobodu. Někteří se k hokeji vrátili, ať už v roli hráče v nižších soutěžích nebo trenéra, jiní už toho nebyli schopni.
Smutný konec potkal Bohumila Modrého, který předčasně zemřel v roce 1963 ve 46 letech na následky věznění v uranovém dole v Jáchymově. Nedočkal se tak rehabilitace, když v roce 1968 Nejvyšší soud zrušil platnost rozsudku z roku 1950. Bohumil Modrý byl v roce 2008 in memorian uveden do Síně slávy českého hokeje a o tři roky později i do mezinárodní Síně slávy IIHF.
Bohumil Modrý, nejlepší evropský hokejový brankář své doby
V roce 2017 zemřel i poslední z odsouzených hokejistů - Augustin Bubník, který nejen o procesu poskytl několik rozhovorů, aby se nezapomnělo.
Nezapomnělo na to, jak komunistický režim bezohledně ničil životy těch, o kterých si myslel, že jej ohrožují.
- - -
Zdroje:
