Článek
Když rodičovství nekončí dospělostí dítěte
Každý rodič si přeje, aby jeho dítě jednou dokázalo žít samostatně. Aby zvládlo první kroky, školu, našlo si přátele a postupně si vybudovalo vlastní život. Pro většinu rodin je to přirozený vývoj, nad kterým příliš nepřemýšlíme. Existují však rodiny, ve kterých tento okamžik nikdy nepřijde. Dítě roste, dospívá a stává se dospělým člověkem, přesto může nadále potřebovat pomoc s oblékáním, hygienou, jídlem, pohybem nebo dalšími běžnými činnostmi. Někdy po celý život.
Jednou z diagnóz, které mohou takovou situaci způsobit, je dětská mozková obrna. Pro rodiče znamená zásadní změnu představ o budoucnosti. Zatímco ostatní děti se postupně osamostatňují, oni se učí zvládat dlouhodobou péči, jejíž náročnost se může s přibývajícími roky měnit. Nejde přitom pouze o zdravotní stav dítěte. Diagnóza ovlivňuje fungování celé rodiny, její každodenní režim, možnosti odpočinku, pracovní život i plánování budoucnosti.
Dětská mozková obrna, zkráceně DMO, je souhrnné označení skupiny trvalých poruch pohybu a držení těla, které vznikají následkem poškození nebo abnormálního vývoje mozku v raném období života. Nejčastěji jde o změny vznikající před narozením, během porodu nebo v raném dětství. Samotné poškození mozku není progresivní, jeho projevy a přidružené zdravotní komplikace se však mohou v průběhu života měnit. Někteří lidé s touto diagnózou chodí, studují, pracují a žijí samostatně, jiní potřebují invalidní vozík a pomoc druhé osoby při většině každodenních činností.
Vedle poruch pohybu se mohou objevovat také problémy s řečí, polykáním, epilepsie, poruchy zraku nebo další zdravotní obtíže. Neznamená to ovšem, že každý člověk s DMO má všechny tyto problémy. Stejně tak není správné automaticky spojovat těžké pohybové postižení s poruchou intelektu. Člověk, který nedokáže chodit nebo srozumitelně mluvit, může velmi dobře rozumět svému okolí. Právě rozdílnost jednotlivých forem onemocnění.
V České republice se jedná o tisíce lidí

Dětská mozková obrna
Dětská mozková obrna patří mezi nejčastější příčiny pohybového postižení vznikajícího v dětství. Podle starších odborných odhadů žije v České republice přibližně 20 tisíc lidí s touto diagnózou. Nejde přitom pouze o děti. Přestože název onemocnění obsahuje slovo dětská, jeho důsledky člověka provázejí také v dospělosti a ve stáří. Přesný aktuální počet lidí s DMO v České republice však není spolehlivě doložen, a proto je potřeba uvedené číslo vnímat jako orientační odhad.
Starší české odborné podklady uvádějí výskyt přibližně dvou až tří případů na tisíc živě narozených dětí. Při sto tisících narozených by to odpovídalo přibližně 200 až 300 dětem. Jde však o statistický přepočet, nikoliv o skutečně zjištěný počet nových případů za konkrétní rok. Novější evropské epidemiologické studie navíc ukazují, že výskyt dětské mozkové obrny se v čase mění a v některých sledovaných populacích klesá.
Za těmito čísly jsou konkrétní lidé a jejich rodiny. Někteří potřebují jen omezenou podporu, zatímco jiní jsou na pomoci blízkých závislí prakticky nepřetržitě. A právě u rodin, kde je rozsah postižení nejzávažnější, se zdravotní diagnóza postupně stává součástí téměř každého rozhodnutí. Od toho, jak bude vypadat běžný pracovní den, až po otázku, kdo zajistí péči za deset nebo dvacet let.
Péče, která nemá pracovní dobu ani dovolenou
Představme si běžné ráno. Vstaneme, připravíme snídani, oblékneme se a odejdeme do práce. Možná cestou odvezeme děti do školy. Odpoledne nakoupíme, uvaříme večeři a večer máme alespoň chvíli pro sebe. V rodině, kde jeden člověk potřebuje rozsáhlou každodenní pomoc, může být i takto obyčejný den podstatně složitější. Ráno začíná přesunem z lůžka, hygienou, oblékáním a podáváním jídla. Následují další potřebné úkony, rehabilitace, léky nebo návštěvy lékařů. Mezitím je nutné zvládnout domácnost, nákupy, praní, úklid a všechny ostatní povinnosti, které nezmizí jen proto, že je rodina v náročné situaci.
Někteří lidé potřebují pomoc také během noci. Pečující proto nemusí mít jistotu ani několika hodin nepřerušovaného spánku. A následující den se celý koloběh opakuje. Taková péče se neřídí kalendářem, nekončí v pátek odpoledne a nepřerušuje se o státních svátcích. Samozřejmě ne každá rodina prožívá stejnou situaci, protože rozsah pomoci závisí na konkrétním zdravotním stavu. U lidí s těžkým postižením však může být potřeba péče skutečně nepřetržitá.
O dětské mozkové obrně se navíc často mluví především ve spojení s malými dětmi. Jenže dítě s touto diagnózou jednoho dne dospěje a právě tehdy se mohou objevit další problémy. Malé dítě lze relativně snadno zvednout, přenést do vany nebo usadit do kočárku. U dospívajícího či dospělého člověka už stejné úkony vyžadují mnohem více síly, vhodné pomůcky a bezpečné postupy. Přesun z postele na vozík, pomoc při koupání nebo oblékání může představovat značnou fyzickou zátěž, zvláště pokud se opakuje několikrát denně.
S přibývajícími roky se přitom nemění pouze potřeby člověka s postižením, ale také možnosti samotných rodičů. Maminka, která dokázala své dítě bez problémů zvednout ve třiceti letech, nemusí mít stejnou fyzickou sílu v padesáti nebo šedesáti. Dlouhodobé přetěžování zad, ramen a kloubů může vést k bolestem a dalším zdravotním komplikacím. Do popředí se tak dostává otázka, kterou si mnoho rodin musí dříve či později položit: Kdo se o naše dítě postará, až to sami nezvládneme?

Ilustrační snímek invalidního vozíku vedle lůžka v běžné domácnosti.
O únavě pečujících se příliš nemluví
Když se setkáme s člověkem na invalidním vozíku, obvykle vnímáme především jeho zdravotní omezení. Méně často přemýšlíme o tom, jak vypadá život lidí, kteří mu každý den pomáhají. Dlouhodobá péče může být fyzicky vyčerpávající, ale stejně náročná bývá její psychická stránka. Neustálá odpovědnost, obavy o zdravotní stav blízkého člověka, nedostatek spánku a omezený prostor pro vlastní potřeby mohou vést k dlouhodobému stresu a vyčerpání. Někdy je složité naplánovat i obyčejnou návštěvu lékaře nebo několik hodin mimo domov.
Pečující musí přemýšlet nad věcmi, které ostatní lidé řeší téměř automaticky. Kdo zajistí potřebnou pomoc, pokud bude muset odejít? Co když nastane zdravotní komplikace? Jak zvládne běžné povinnosti, když se sám nebude cítit dobře? Zvláštní přitom je, jak snadno si na takovou situaci dokáže okolí zvyknout. Když někdo dlouhodobě zvládá náročné povinnosti, začneme to považovat za samozřejmost a přestaneme se ptát, kolik sil ho to stojí. Jenže ani ten nejodhodlanější rodič nemá neomezenou energii.
Problémem může být také postupné omezení společenského života. Zatímco ostatní lidé plánují výlety, dovolené nebo setkání s přáteli, rodina pečující o člověka s těžkým postižením musí často nejprve vyřešit řadu praktických překážek. Někdy jde o dopravu, jindy o bezbariérový přístup nebo zdravotní potřeby. I zdánlivě obyčejná návštěva restaurace může vyžadovat plánování, které si člověk bez podobné zkušenosti jen těžko představí.
To však neznamená, že život rodin s dětskou mozkovou obrnou tvoří pouze starosti a omezení. Stejně jako v jiných rodinách v něm mají své místo radost, společné zážitky, humor i každodenní drobnosti. Rozdíl spočívá především v množství úsilí, které může být potřeba vynaložit na věci, jež ostatní považují za samozřejmé.
Za každou diagnózou je konkrétní člověk
Zdravotní diagnózy se dají popsat odbornými termíny. Můžeme vysvětlovat poruchy hybnosti, svalové napětí, rehabilitaci nebo zdravotní komplikace. Mnohem obtížnější je popsat skutečný život rodiny, která s takovou diagnózou žije každý den. Jedním z těchto příběhů je život Emy a její dcery Zenky. Zenka žije s dětskou mozkovou obrnou a od narození potřebuje každodenní pomoc. Ema je maminkou a o Zenku pečuje prakticky nepřetržitě.
S Emou a Zenkou jsme se setkali před několika lety profesně při zdravotnických převozech do nemocnice. Postupně jsme měli možnost poznat alespoň část jejich každodenního života. Člověk by možná očekával, že při tak náročné péči už nezbývá prostor na starosti druhých. U Emy jsme ale poznali i něco jiného. Když začala pandemie covidu a naši dobrovolníci rozváželi roušky a dezinfekci, Ema jim připravovala jídlo na cesty. Myslela na to, aby lidé, kteří celé hodiny pomáhali ostatním, měli alespoň něco k jídlu.
Když v roce 2021 zasáhlo jižní Moravu ničivé tornádo, situace se opakovala. Dobrovolníci odjížděli pomáhat do postižených obcí a Ema jim znovu připravila jídlo. Podobně pomáhala při povodních na Moravě i při našich odjezdech na ukrajinské hranice v prvních dnech ruské invaze. Její pomoc přitom nekončila u naší organizace. Pekla cukroví pro zdravotníky v Benešově a okolí a společně s kamarádkou připravovala dorty pro maminky a zdravotníky na dětské onkologii v Motole.
Nebyly to velké veřejné akce ani příležitosti k získávání pozornosti. Byly to obyčejné lidské skutky, pomoc lidem, kteří ji právě potřebovali. A to všechno vedle každodenní péče o vlastní rodinu. Její příběh připomíná, že lidé, kteří sami čelí náročným životním okolnostem, mohou být zároveň těmi, kdo neváhají pomáhat ostatním.

fotografie Emy a Zenky
Když pomoc získá konkrétní podobu
Při dlouhodobé péči o člověka se zdravotním postižením hraje důležitou roli také prostředí, ve kterém rodina žije. Nejde jen o zdravotnické pomůcky nebo invalidní vozík. Každodenní život se odehrává především doma, v koupelně, ložnici, obývacím pokoji a kuchyni. Právě kuchyň je místem, kde se každý den připravuje jídlo, myje nádobí, ukládají potraviny a vykonává řada dalších domácích činností. Pokud je prostor malý, neprakticky uspořádaný nebo vybavený zastaralým zařízením, mohou i obyčejné povinnosti zabírat zbytečně mnoho času.
Pro člověka, který zároveň zajišťuje náročnou péči o člena rodiny, může mít praktičtější domácí prostředí velký význam. Nejde pouze o pohodlí, ale také o bezpečnost, fyzickou námahu a možnost zvládat každodenní povinnosti s menším zatížením. To, co někdo považuje za běžnou součást domácnosti, může být pro jiného důležitou změnou v každodenním životě.
Na platformě Donio nyní probíhá také dobročinná sbírka věnovaná právě Emě a její rodině. Nese název Pomoc ženě, která nikdy nezapomene na druhé. Sbírka vznikla z podnětu dobrovolníků a jejím organizátorem je spolek zdravotnízajištění, z. s.. Cílem je pomoci s pořízením nové kuchyňské linky a dalšího potřebného vybavení domácnosti, které by Emě usnadnilo každodenní povinnosti. Podle možností sbírky je plánováno také pořízení vhodného speciálního kočárku pro Zenku.
Je to jeden z mnoha konkrétních příběhů rodin, které žijí s náročnou každodenní péčí. Zároveň je to příběh ženy, která si i přes vlastní starosti dokázala najít čas a energii pro druhé. Podrobnosti o sbírce, jejím účelu a možnostech podpory jsou dostupné přímo na Doniu.

Při převozu
Nezapomínejme na ty, kteří pečují
Příběh Emy a Zenky není ojedinělý. V České republice žije mnoho rodin, ve kterých se někdo dlouhodobě stará o dítě, partnera, rodiče nebo jiného blízkého člověka se zdravotním postižením. Jejich každodenní práce často zůstává mimo pozornost veřejnosti. Nevidíme ranní vstávání, noční probouzení, opakované přesuny, návštěvy lékařů ani únavu, která se může postupně hromadit. Vidíme jen malou část jejich života, přesto si o něm někdy dokážeme velmi rychle vytvořit vlastní představu.
Pomoc přitom nemusí vždy znamenat finanční dar nebo velké gesto. Někdy stačí nabídnout odvoz, připravit jídlo, pomoci s nákupem nebo se jednoduše zajímat o to, jak se pečujícímu člověku daří. Možná někoho takového máme i ve svém okolí. Člověka, který se každý den stará o druhé, ale málokdy mluví o tom, co potřebuje sám. A právě na takové lidi bychom neměli zapomínat.
Možná někoho takového máme i ve svém okolí.
Člověka, který se každý den stará o druhé, ale málokdy mluví o tom, co potřebuje sám.
A právě na takové lidi bychom neměli zapomínat.
použité zdroje i vlastní zkušenost:
- CDC – Dětská mozková obrna, projevy a celoživotní důsledky
- Donio – Příběh Emy a Zenky
- Odborná doporučení pro komplexní péči o děti s DMO – uvádějí prevalenci 2–3 na tisíc a odhad přibližně 20 tisíc pacientů.
- Společnost pro dětskou mozkovou obrnu – upozorňuje na nedostatek přesných tuzemských statistik.
- Evropská síť Surveillance of Cerebral Palsy in Europe – evropské epidemiologické sledování DMO.





