Palivo zdražuje. Bez nafty se nerozjede ani pomoc

V našem předchozím článku jsme psali o tom, že prvních 72 hodin krizové situace může být rozhodujících. V diskusi pod článkem se pochopitelně nejčastěji objevovala válka, blackout nebo otázka, kam se lidé v případě ohrožení ukryjí.

Jenže krizová připravenost není jen otázkou toho, co se stane ve chvíli, kdy zazní siréna.

Někdy začíná mnohem nenápadněji. Třeba u ceny nafty.

Od 1. října 2026 totiž Česká republika znovu zavádí regulaci cen vybraných pohonných hmot. Vláda tak reaguje na mimořádnou situaci na trhu s ropou a pohonnými hmotami. Nařízení vlády č. 172/2026 Sb. stanovuje maximální ceny benzinu a motorové nafty na veřejně přístupných čerpacích stanicích. Opatření je zatím platné do 31. října 2026.

Nejde tedy o běžný vývoj trhu. Stát si vytvořil mechanismus, kterým může v mimořádné tržní situaci cenu pohonných hmot regulovat. Nový zákon přitom vládě umožňuje takovou regulaci zavést až na dobu 12 měsíců a v případě trvání důvodů ji opakovat.

Pro běžného řidiče je cena pohonných hmot především otázkou rodinného rozpočtu. Pro krizové služby je ale palivo něco úplně jiného.

Je to možnost vyjet.

Hasičské auto bez nafty nepřijede k požáru. Sanitka bez paliva nepřeveze pacienta. Technika dobrovolných hasičů se nedostane k povodni. Humanitární kamion nedoveze materiál tam, kde je potřeba. A dobrovolnická organizace, která má pomáhat v terénu, může mít sebelepší vybavení, ale bez pohonných hmot zůstane stát.

To je možná jedna z nejméně viditelných částí krizové připravenosti. O skladech, krytech, generátorech nebo zdravotnickém materiálu se mluví poměrně snadno. O tom, kdo zaplatí palivo, kterým se všechno to vybavení dostane na místo, už podstatně méně.

Český systém stojí ve velké míře také na jednotkách sborů dobrovolných hasičů obcí. Ty nejsou jen partou lidí, kteří pomáhají při požárech ve volném čase. Jednotky SDH obcí jsou součástí systému požární ochrany a řada z nich je zařazena do plošného pokrytí území.

Stát jejich fungování sice podporuje prostřednictvím dotačních programů. Pro rok 2026 například Ministerstvo vnitra prostřednictvím Generálního ředitelství HZS ČR vypsalo účelovou neinvestiční dotaci na výdaje jednotek SDH obcí. Vedle toho existují investiční dotace na techniku a další formy podpory, ale jakou další část nesou obce, které je zřizují?

Také kraje mají vlastní dotační programy. Plzeňský kraj například v roce 2026 podporuje nákup a opravy cisternových automobilových stříkaček, motorových stříkaček nebo vybavení a opravy neinvestičního charakteru.

To všechno je důležité. Jenže techniku nestačí koupit.

Musí jezdit.

A jezdit znamená tankovat.

Stejný problém vidíme u neziskových organizací.

Organizace, které pomáhají při povodních, požárech nebo humanitárních krizích, často fungují z darů a grantů. Některé mají podporu veřejných institucí, jiné jsou prakticky úplně závislé na soukromých dárcích.

A zatímco grant může zaplatit zdravotnický materiál, techniku, vybavení nebo projekt, náklady na každodenní provoz mohou být mnohem složitější.

Pohonné hmoty se spotřebovávají pořád.

Nejen při samotném zásahu, ale při cestě pro materiál, při jeho nakládce, při rozvozu, při návratu techniky, při školení dobrovolníků nebo při údržbě základny.

Pro Zdravotnízajištění je to velmi konkrétní zkušenost. Když připravujeme pomoc, nepočítáme jen cenu zdravotnického materiálu nebo techniky. Musíme počítat s tím, jak materiál dostaneme tam, kde je potřeba. A doprava znamená vozidla, servis a především palivo.

To je důvod, proč u našich sbírek nemluvíme pouze o nákupu vybavení. Potřebujeme mít možnost ho také používat.

Pohonné hmoty nejsou jedinou věcí, která ukazuje, jak složitá může být skutečná krizová připravenost.

V našem předchozím článku jsme zmiňovali také sucho. A právě voda může být jednou z těch krizí, které nepřijdou s jediným dramatickým okamžikem. Mohou přicházet pomalu.

Hladina Orlické přehrady letos výrazně klesla a stav vodních zdrojů se může v průběhu sezony výrazně měnit. ČHMÚ dlouhodobě sleduje stav hydrologického sucha a průtoků na českých tocích; samotný Orlík má přitom samostatný vodoměrný profil ve správě Povodí Vltavy.

Sucho přitom není pouze otázkou toho, jestli budeme mít dost vody na zalévání zahrady.

Voda je součástí energetiky, zemědělství, průmyslu, zásobování měst i fungování obcí. Pokud se problémy s vodou kombinují s vysokými teplotami, požáry nebo dalšími mimořádnými událostmi, nároky na záchranný systém rostou.

A opět se vracíme k pohonným hmotám.

Protože i cisterna s vodou musí někam dojet.

Právě v tom podle nás spočívá skutečný význam krizové připravenosti.

Nemusí přijít jedna velká katastrofa.

Může přijít několik menších problémů současně.

Dražší nebo hůře dostupné pohonné hmoty. Sucho. Požár. Výpadek elektřiny. Přerušená doprava. Nedostatek některého materiálu. Výpadek komunikace.

Každý jednotlivý problém může být zvládnutelný. Ve chvíli, kdy se ale spojí, začnou se navzájem posilovat.

A přesně proto se v Evropě stále více mluví o odolnosti celé společnosti. Nejde pouze o to, jestli má armáda dost techniky nebo jestli stát disponuje strategickými zásobami. Jde také o to, zda mají schopnost fungovat obce, nemocnice, dobrovolní hasiči, neziskové organizace a samotní lidé.

Rozhodnutí vlády regulovat ceny pohonných hmot je samozřejmě ekonomickým opatřením. Vláda sama uvedla, že cílem je mimo jiné snížit náklady firem, zejména dopravních, a omezit dopad vysokých cen paliv na ceny výrobků a služeb. Součástí opatření je také dočasné snížení spotřební daně na motorovou naftu na evropské minimum 1,94 Kč za litr; podle vlády má toto opatření včetně DPH představovat snížení o 2,35 Kč na litr.

Pro nás je ale zajímavé ještě něco jiného.

Samotná skutečnost, že stát v reakci na mimořádnou situaci na trhu zavádí cenovou regulaci pohonných hmot, ukazuje, jak zásadní roli paliva v celé ekonomice mají. A v krizové připravenosti je jejich význam ještě větší.

Protože bez paliva se zastaví doprava.

A když se zastaví doprava, velmi rychle se začne zastavovat pomoc.

Myslíme si, že právě tady je prostor pro větší propojení státu, samospráv, firem a neziskového sektoru.

Když obec financuje jednotku dobrovolných hasičů, musí myslet nejen na cisternu, ale také na její dlouhodobý provoz. Tak i neziskové organizace, které mají pomáhat při mimořádných událostech, měla by být součástí debaty také jejich provozní schopnost. A když společnost očekává, že dobrovolníci v případě katastrofy vyrazí pomáhat, musí mít možnost skutečně vyjet.

To neznamená, že každý spolek musí být financován ze státního rozpočtu.

Znamená to ale, že bychom při plánování krizové připravenosti měli počítat s celým řetězcem. Od člověka, který zvedne telefon a vyrazí na základnu, přes vozidlo a vybavení až po samotnou pomoc na místě.

My se připravujeme právě na tohle

Zdravotní zajištění se dlouhodobě věnuje první pomoci, zdravotnickému zajištění akcí, přípravě dobrovolníků a pomoci při mimořádných událostech. Máme zkušenosti s povodněmi, požáry, bouřemi i humanitární pomocí v zahraničí.

Proto víme, že připravenost není jen o tom mít vybavení ve skladu.

Musíme ho mít funkční. Musíme mít lidi. Musíme mít vozidla. A musíme mít možnost natankovat a vyjet.

Právě proto budujeme vlastní výjezdní základnu a průběžně doplňujeme vybavení. A právě proto jsou pro nás důležité i prostředky na provoz. Každá cesta za pomocí něco stojí. Každý výjezd spotřebuje palivo. Každý kus techniky potřebuje servis.

V předchozím článku jsme se ptali, jestli jsme připraveni na prvních 72 hodin.

Dnes bychom k tomu přidali ještě jednu otázku:

Máme dost paliva na to, abychom těch 72 hodin vůbec dokázali odjezdit?

Protože krizová připravenost nezačíná až u krytu.

Začíná už u nastartovaného motoru.

Podpořit nás a naši připravenost můžete kdykoli na odkazech Darujme a v cílených projektech na Donio