Pan Hazard a slečna Lichva

Můj poměrně dobrý známý uvažuje o sebevraždě. Je to gambler, už léta. Plácá se v tom bezmála 30 let. Dluhy, ztráta rodiny, přátel, neúspěšná léčení, střídání zaměstnání a bankovních účtů, adres a přítelkyň. Nikdo byste to na něm nepoznali, na první pohled inteligentní člověk, milý společník, empatický a pracovitý.

Většině z vás jsou gambleři odporní, to je jasné. Většina lidí si řekne: „Může si za to sám.“ Většina lidí bude mít raději za souseda bankéře než gamblera, protože bankéři jsou sice také všem odporní, ale tak nějak jinak. Vzbuzují sice nechuť (ti tradiční bankéři, ne ti sympaťáci v brýlích, co na tradiční odporné bankéře shazují zelené kvádry), ale ne tak jako ti závisláci, co sedí v potemnělých hernách a házejí do beden své sociální dávky.

Můj známý nepobírá žádné sociální dávky, pracuje jako ďas, a od jisté doby už ani nevysedává v těm brlozích hazardu, ale hezky hraje doma za světla lamp a v teple online na internetu.

Podle zdrojů z internetu celkově Češi v roce 2020 prosázeli cca 400 miliard Kč mínus vyplacené výhry cca 220 miliard, to je hrubého nějakých 180 miliard zisku a z toho asi 70% připadá na „technické“ hry, lidově řečeno bedny (eufemisticky zvané též videoloterijní terminály), to je brutto 126 miliard Kč. (https://www.idnes.cz/ekonomika/domaci/sazky-hazard-finance-vyhra.A210610_121612_ekonomika_kzem)

Hustý… A podle toho, jak občas brečí onen můj známý, tak půlka z toho je od něj. Kecá, jasně, ale za těch 30 let tam naházel desítky milionů, protože jen za poslední půlrok, a to jsem viděl na vlastní oči podle výpisů z jeho hráčského konta, to je víc než půl milionu). Kde na to bere? K tomu se dostanu (to be continued).

Náš lidumilný prosociální zodpovědný liberálně-konzervativní (jak kdy a u čeho) stát to podporuje. Sice se na oko (smoke&mirrors) tváří, že ne a že bojuje s hazardem stejně nelítostně jako John Sníh s Modrými chodci, ale opak je pravdou a veškeré státem učiněné kroky jsou jen zastírací manévry a bulíky na nos spořádaných občanů. Hazardní lobby je totiž neskutečně v balíku a neskutečně mocná. Dokáže si koupit nebo dokáže zastrašit kdekoho. Tito „úctyhodní“ podnikatelé se umí postarat, aby jejich zisky rostly nebo alespoň neklesaly. A státní úředníci tomu přihlížejí a domnívám se, že si možná někteří i mastí kapsu.

Například Praha se chlubí tím, jak úspěšně zlikvidovala tisíce automatů na svém území a povolila už jen kasina. Jo, pravda, to se stalo, ale pomohlo to něčemu? Ne. Mincový automat někde v hospodě zas tolik společnost neohrožoval, nicméně taky zas tak moc nevydělával, když do něj pár chlapů, co šli na pivo, naházel pár stovek v drobných. Takových výdělků se lobby klidně vzdá a politici mají body k dobru. Skutečně závislí gambleři ale nehrají (a nehráli) o drobný v bufetu, ti hrají o tisíce a výš na VLT v kasinech dál.

Návod: Jak udělat z herny kasino? Snadné. Dáte tam jeden pokerový stůl na tzv. „živé hry“ a je to. Odevzdáte kontrolnímu úředníkovi soupis, kdy v týdnu se tato „živá hra“ koná. Napište tam ideálně třeba čtvrtek od 3 ráno do 7. Máte 99% jistotu, že kontrola nikdy nepřijde. Nebo tam dejte kolo štěstí, to je taky živá hra.

Kroutíte hlavou, že tohle není možné, stejně jako kroutím já, když mi to Karel vypráví? Je to možné. Stejně možné a podivné jako pravidelné kontroly herny z místních oddělení Policie ČR, které spočívají v tom dát si kafe a džus na účet herny a pokecat se sexy barmankou.

A každý rok stát ještě více zdaní tyto neřesti, takže se mu to vyplatí. A ještě se ministrové a ministryně plácají po zádech a chlubí se na Facebooku, jak jsou nemilosrdní k neřestem. Každému se to vlastně vyplatí. Kromě Karla a jemu podobných. ALE ON SI ZA TO PŘECE MŮŽE SÁM. Může přece přestat.

Cituji: „U většiny patologických hráčů lze zpětně vypozorovat nedostatečné vybudování autoregulačních mechanismů, laicky řečeno, těmto osobám chybí brzda, nedokáží zastavit v pravou chvíli. Rozvoj gamblerství přitom podporuje několik poruch osobnosti, které ve velké míře stojí právě za vznikem této nemoci. Prvním problémem je nedostatek sebevědomí. Osoby, které trpí nedostatečným sebevědomím a neustálým podrážením sebe sama, najdou velmi často oporu právě v hazardní hře. Touží po výhře, protože s každou výhrou přichází kýžený pocit štěstí a přesvědčení, že něco opravdu znamenají a něčeho mohou dosáhnout.“ (zdroj internet, www.spektrumzdravi.cz)

Takže úplně zas tak v pohodě přestat nemůže. Jde o ten serotonin a dopamin a tyhle věci. Jo, je to vůl, já ho neomlouvám, jen že to není tak snadné jako přestat jíst tučný maso.

A protože je nám všem odporný a stát a lobby na tom vydělávají, tak se zas tak moc nikdo nepřetrhne, aby to skončilo. Ani psychiatři.

Když byl covid a lockdown, Karel za rok splatil pár půjček a našetřil si 200 tisíc. A pak se zase herny otevřely, 200 tisíc zahučelo za 2 měsíce a přišly na řadu půjčky. Slíbil jsem, že řeknu, kde na to bere.

Začne to půjčkou od rodiny. To je relativně v pohodě, nikdo na vás netlačí. Dokud to nepřekročí meze.

Pokračuje to půjčkou od banky, kde máte účet. Taky dobrý, úrok je relativně slušný a případné postihy nezahrnují obvykle exekutora a pár bouchačů z Východu, protože když vám na účet chodí pravidelně výplata, banka si své vezme jako první.

Když už vám banka víc nedá, jdete k nebankovním úvěrovým společnostem. Reklamy jsou všude a všichni jsou tak happy, že vám mohou půjčit peníze na cokoliv, bez problémů i lidem, kteří nějaký ten dluh už třeba mají, naoko vás sice proklepnou v Solusu a BRKI a NRKI a REPI, ale na 90% do 5 minut můžete roztáčet automaty ostošest.

Český stát pochopitelně nepodporuje lichvu. ČNB pochopitelně také ne, jak by mohli?

Cituji? „Lichva neboli úžera (z lat. usura; z germ.: got. leihwan = leihen) je obecně závazek nepřiměřený k zisku závazkem získanému. Nejčastějším příkladem jsou půjčky s obrovskými úroky, například 100 % za každý den. Termín je často spojován s nebankovními společnostmi.“ (zdroj Wikipedia)

Proto došlo k omezení množství nebankovních společností poskytujících spotřebitelské úvěry na cca 85 firem. Hurá! Konec lichvářů v Čechách. Pochvala pro politiky a ČNB. Jak chvályhodné… Nebo ne?

Popravdě ne, jediné k čemu došlo je že se půjčky a s nimi spojené zisky koncentrovaly do menší skupiny firem. Takže žádný úspěch a dobré srdce Politika a Bankéře, ale řečeno slovy klasika „Obyčejný špinavý konkurenční boj, Majere.“

Na obrázku je náhodně vybraná nabídka jedné z nebankovních společností, poskytující krátkodobé spotřebitelské úvěry (tzv. „mikropůjčky“) s pomocí boží a Licencí České národní banky.

Povšimněte si zejména RPSN. 9059,1 %. A to není ta největší, viděl jsem na vlastní oči i horší RPSN nebo třeba návrh smlouvy, kde byly poplatky z prodlení úročené 36%. Denně! (to je, milý počtáři, 13140% ročně).

Je to tak snadné, vyřídíte z mobilu za 5 minut. Kdekoliv, kdykoliv. Stačí poslat fotku občanky a řidičáku a rodné číslo a máte to tam! Můžete utrácet!

První poučka v učebnici finanční gramotnosti říká, že nikdy nikomu nesdělujte své osobní údaje, rodné číslo zejména, a neposílejte kopie dokladů mailem. No, ale když to potřebujete? Když to chtějí? A když mají LICENCI ČNB? Tak je to asi v pořádku.

Nicméně ještě něco chybí. Musíte jim ověřit, že jste majitel účtu, kam budou posílat ty haldy prachů, které pak skončí v těch bednách s ovocem. Musíte jim poslat korunu. Jednu korunu českou. To je ten lepší způsob. Ten horší způsob je, že si ověří váš účet sami prostřednictvím k tomu najaté firmy, která je většinou z nějaké cizokrajné země jako Malta, Estonsko nebo Litva. Co teď? Už jste natěšení na ten balík peněz a poslední, co vám chybí k serotoninu je, abyste udělili souhlas nějaké takové firmě, aby se vám mrkla na zoubek, takže to prokliknete a zadáte svůj přístup do internetbankingu. A je to!

Druhá poučka v učebnici finanční gramotnosti je, že nikdy nemáte nikomu sdělovat své přístupové údaje do internetového nebo mobilního bankovnictví. No, ale když to jinak nejde? Když vás od škváry dělí jen jeden klik? A mají přece LICENCI…

Pikantní na tom je ještě to, kde tyhle zaručeně ne-lichvářské společnosti (mají přece licenci a lichva je trestný čin), potažmo jejich skuteční vlastníci, obvykle sídlí. Co myslíte? Jo. Kypr, Malta, Britské Panenské ostrovy a podobná místa jako stvořená pro dovolenou a menší daně.

Nechci riskovat právní boj s Ministerstvem financí ani ČNB ani lobby, ale kdyby se někdy rozkryli ti skuteční vlastníci, kolik jmen na tom seznamu by bylo shodných se seznamem zaměstnanců MF a ČNB, popř. seznamem předních členů různých politických stran napříč spektrem? Já tvrdím, že určitě ani jedno, to by přece nešlo (a nechci skončit v Orlický s betonovejma teniskama).

Koneckonců, vyděláváme na tom všichni. A pan Hazard a slečna Lichva ruku v ruce odcházejí do západu slunce. Happy end. Tedy ne pro Karla.

Ale ten si za to, u všech švestek a melounů, může přece sám. Je to odporný parazit, hrozný nechutný člověk a může toho kdykoliv nechat.

Může? A chceme to?

P.S. Právě vyšla nová čísla. Za rok 2022 už to bylo 760 miliard.