Článek
Včera ve zprávách říká redaktorka, jak v den státního smutku ČT mění program a místo zábavných programů bude vysílat dokumenty.
Právě teď vysílá ČT1 dokument s názvem Marečku, podejte mi pero.
Je to o studentech večerní školy, takže velmi vhodné v den státního smutku.
Mezitím arcibiskup Graubner hovoří o zlu.
Pár minut předtím sleduji na ČT2 dokument o Sandru Botticellim, kde se např. dozvídám, že papež Sixtus IV. poslal dva nájemné vrahy, kněze církve katolické, aby zavraždili Lorenza I. Medicejského zvaného Nádherný.
Nehledě na všechna další zvěrstva církve, od kolonizace a násilné katolizace jihoamerických Indiánů až po španělskou Inkvizici.
Ve čtvrtek večer se sejde vláda ČR a vyhlásí státní smutek. Na sobotu. Proč až na sobotu, říkám si? Protože na všech ministerstvech a Úřadu vlády už mají nakoupený chlast na páteční vánoční večírky? Ne, to jistě ne. To musí mít jiný důvod. Nějaký logický důvod.
Logika tu hraje zásadní roli.
Třeba jako logika Policie, která předpokládá, že vzorný student, který právě zabil svého otce a nastražil doma výbušný systém, si řekne „Nesmím zameškat hodinu“, a tak si sbalí sešit a penál a jede na přednášku do Celetné.
A jako na potvoru špatně funguje triangulace mobilního operátora.
Prima a Nova, ty se s tím vůbec nepářou. Státní smutek nesmutek, program jede beze změn. Bude večer StarDance, pane řediteli Součku?
A novináři zpravodajci mají žně. Rozhovor střídá rozhovor. Pecina, Koten, Šándor, psycholog A, psycholog B, záchranář C. Všechno je podle nich lepší než prosté ticho. Lidi to tak přece chtějí.
Už, prosím, ticho. Co se stalo, už se nedá odestát. Stane se to zas? Určitě. A žádné bezpečnostní rámy na UK tomu nezabrání. Stane se to jinde a jinak.
Jsme pokrytci a hlupáci. Kromě výrobců zbraní a bezpečnostních rámů. Ti budou mít Šťastné a veselé.
Je mi smutno za ty, kteří zbytečně zemřeli. A za ty, kterým zemřeli.
