Co se zdá slepému člověku?

Nezávislá skupina vědkyň a vědců z českých i zahraničních výzkumných institucí odpovídá na vaše dotazy. Některé odpovědi pak sdílí i na sociálních sítích Facebook, Instagram, Threads, Bluesky a zde na Médiu.

Vzhledem k tomu, že v populaci bez ztráty zraku jsou sny především popisovány jako „obrazové“, otázka, jak sní lidé nevidomí, zaujala i pozornost vědců. Porozumění jejich snění nám totiž může pomoci pochopit, jak souvisí systémy vnímání či jednotlivé smysly s tvorbou snů.

Před zodpovězením otázky, „co se zdá slepému člověku“, musíme nejprve rozlišit, zda se jedná o jedince nevidomého od narození, nebo o člověka, který o zrak přišel v průběhu života, a má tedy zkušenost i s obrazovými vjemy.

Snové prožitky lidí, kteří jsou nevidomí „odmala“, jsou obvykle založené na sluchových, hmatových, čichových, případně chuťových představách [1]. Dá se říci, že jsou podobné jejich bdělé zkušenosti. Tento fakt by podporovala hypotéza kontinuity [2], podle které existuje návaznost mezi naším bdělým a snovým životem, a to jak obsahově (např. silné emoční zážitky, které prožíváme přes den, se promítají do našich snů), tak způsobem vnímání.

Z fyziologického hlediska by neobrazovému snění napovídala také skutečnost, že nevidomí lidé mají v REM fázi spánku, která je spojována s výrazným sněním, méně očních pohybů [3]. To by tedy mohlo napovídat, že mají méně vizuálních představ nebo takové v jejich snech úplně chybějí.

Podle nedávných zjištění však mohou i od narození nevidomí lidé zažívat ve svých snech vizuální představy. Existence obrazového obsahu snů u nevidomých napovídá, že náš mozek může mít určité vrozené tělesné schéma, které umožňuje vytváření vizuálních představ na základě propojení informací z více smyslů [4].

Zdá se, že některé sluchové či hmatové podněty mohou obrazovou představu navodit i nevidomému [5]. Někteří popisují, že ve svých snech někdy vnímají barvy nebo tvary, jiní dokonce uvádějí, že během svého života měli i celé obrazové sny [6].

Jednu z účastnic našeho výzkumu na Katedře psychologie Univerzity Palackého [6] zaujalo, že když byla malá, mohla ve snech běhat, aniž by do čehokoli narazila – věří, že v nich tedy viděla. Tato schopnost se později vytratila, a i ve snech by teď bez doteků narážela do předmětů před sebou.

Zdá se tedy, že snové prožitky nevidomých procházejí v průběhu života určitým vývojem. Slabší či kratší obrazové představy ve snech nevidomých mozek dotváří jinými smyslovými zkušenostmi – nevidomí mívají oproti lidem, kteří vidí, více sluchových, hmatových, případně chuťových a čichových představ [1].

Pokud bychom se zaměřili na obsah snů, dosavadní studie popisují, že po emocionální i tematické stránce není mezi sny nevidomých lidí a lidí bez ztráty zraku rozdíl. Výzkum však naznačuje, že lidé s vrozenou slepotou mívají oproti lidem, kteří vidí nebo kteří o zrak přišli až v průběhu života, častěji noční můry a jejich sny častěji obsahují agresivní činy [1]. Noční můry se u nevidomých jedinců zakládají stejně jako běžné sny zejména na sluchových, hmatových, případně čichových nebo chuťových představách.

Vyšší výskyt nočních můr u nevidomých jedinců může souviset s větším množstvím potenciálně ohrožujících situací, se kterými se v každodenním životě setkávají [1]. Například i cestování z místa na místo je pro ně bez zrakových podnětů rizikovější a může působit jako zdroj stresu.

Noční můry v některých případech mohou vznikat na základě chybějící možnosti vizuálního zpracování bdělých zážitků. Např. u nevidomých dětí se v nočních můrách objevovaly neznámé zvuky, které pro ně byly děsivé v bdělém životě a jejichž zdroj si nemohli zrakem ověřit či vyhodnotit jako bezpečný – zvuky pračky, telefonu nebo jiných spotřebičů [7].

U lidí, kteří přišli o zrak až v průběhu života, a tedy mají s obrazovými vjemy zkušenost, obvykle přetrvává schopnost vytváření snových obrazů. Zdá se však, že doba, po kterou jsou slepí, souvisí s kvalitou i délkou vizuálních snových představ. Tedy lidé, kteří nevidí delší dobu, mohou mít kratší či méně frekventované vizuální představy než lidé, kteří jsou nevidomí kratší dobu [3].

Dá se také říci, že jejich sny postupně „blednou“. Z jasných obrazů zůstávají pouze obrysy a barvy ztrácejí ostrost a jas [6]. Někteří lidé uvádějí, že jejich sny i přes dřívější schopnost vidět kopírují jejich aktuální bdělé vnímání bez ohledu na dřívější zkušenosti (např. pokud mají zbytky zraku, mají stejné zbytky zraku ve snu) [6].

Dá se tedy říci, že schopnost vidět ve snu je individuální. Je možné, že souvisí mimo jiné i s tím, jak lidé se ztrátou zraku rehabilitují svoje vizuální schopnosti (např. prostřednictvím cílených vizuálních představ). K tomu, abychom těmto souvislostem porozuměli, je ovšem třeba další výzkum.

Pro Zeptej se vědce odpovídala Lucka

PhDr. Lucie Klůzová Kráčmarová, Ph.D., Fakulta humanitních studií Univerzity Karlovy

Odbornou revizi poskytl Mgr. Luboš Brabenec, Ph.D., CEITEC, Masarykova univerzita

Odpověď editovali Luděk Vašta a Ing. Kristýna Lapčíková, Dr. sc. ETH Zürich, Ústav analytické chemie, VŠCHT Praha

[1] https://doi.org/10.1016/j.sleep.2013.12.008

[2] https://doi.org/10.1007/978-1-4899-0298-6

[3] https://doi.org/10.1111/jsr.12866

[4] https://doi.org/10.5664/jcsm.10026

[5] https://doi.org/10.1016/S1364-6613(03)00155-4

[6] Vedralová, A. (2019). Specifika snění nevidomých lidí. Diplomová práce (Mgr.). Univerzita Palackého v Olomouci. Filozofická fakulta

[7] Vedralová, A. (2016). Sny nevidomých. Bakalářská práce (Bc.). Univerzita Palackého v Olomouci. Filozofická fakulta

Projekt Zeptej se vědce propojuje vědeckou a nevědeckou veřejnost. Máte-li na vědce nějaký dotaz, zeptejte se nás na webu nebo sociálních sítích Facebook, Twitter, Instagram či Bluesky. Líbí se vám naše příspěvky? Budeme rádi, když podpoříte naši činnost: darujme.cz/projekt/1209422