Hlavní obsah
Věda

Jak vzniká halo efekt po operaci očí?

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Foto: Christopher Michel, Wikimedia Commons

Halo efekt (dotaz č. 196)

Sundat brýle po letech jejich nošení a vidět normálně, to může být pořádně haló. A to doslova! Martin vám teď vysvětlí, co je to tzv. halo efekt a proč ho zažijí někteří, kdo podstoupí operaci očí s vložením nitroočních čoček.

Článek

Nezávislá skupina vědkyň a vědců z českých i zahraničních výzkumných institucí odpovídá na vaše dotazy. Některé odpovědi pak sdílí i na sociálních sítích Facebook, Twitter, Instagram, Threads a zde na Seznam Médium.

Dotaz

Jak vzniká tzv. halo efekt po implantaci multifokálních nitroočních čoček?

Odpověď

Abychom pochopili, co halo efekt je a jak se tvoří, je potřeba si udělat drobný náhled do světa čoček a optiky. Když světlo prochází různými materiály – optickými prostředími – může se ohýbat, lámat, odrážet, zpomalovat či zrychlovat. To, co se se světlem stane, závisí na tom, jaká dvě prostředí se setkávají na rozhraní a jakou mají optickou hustotu. Např. když se díváme na nějaký předmět ve vodě, zdá se nám blíže, než ve skutečnosti je. To je právě způsobeno tím, že stojíme v jiném, opticky řidším prostředí, kde se světlo šíří rychleji, než je onen předmět.

Čočky, ať už se jedná o klasické brýlové, kontaktní, nebo třeba i ty nitrooční, jsou právě tím optickým prostředím, na jehož rozhraní se takové děje odehrávají. Multifokální (tj. víceohniskové) nitrooční čočky se skládají z několika soustředných kruhových částí. V každé této části se světlo láme nebo ohýbá trochu jinak. V některé části více, v některé méně, v závislosti na jejich zmíněných optických vlastnostech.

Obecně lze čočky rozdělit do dvou hlavních kategorií: refrakční, které využívají ohybu světla k jeho zaostření, a difrakční, které k tomu naopak využívají lomu světla. Tím, že každá část čočky má trochu jiné optické vlastnosti, má pak čočka jako celek více optických ohnisek – tj. bodů, ve kterých je obraz zaostřený. To je právě potřeba k tomu, aby tyto čočky nahradily přirozené zaostřování našich očí na různé vzdálenosti.

Foto: Zeptej se vědce!

Na druhou stranu ale právě to, že mají více optických ohnisek, způsobuje zmíněný halo efekt, tedy jev, kdy se zaostřený obraz, který dopadá přesně na sítnici, překrývá s jedním nebo více nezaostřenými obrazy dopadajícími před ni či za ni. Nejhorší je tento efekt v noci, kdy je zornice rozšířená, aby jí proniklo co nejvíce světla na sítnici, ale tím pádem světlo projde i více zónami nitrooční čočky. Náš mozek je ale natolik chytrý, že ve většině případů se naučí vyfiltrovat ostrý obraz a ten rozmazaný víceméně potlačit. Toto „zvykání si“ na nitrooční čočky může ovšem trvat až rok.

Za Zeptej se vědce vypracoval a zdraví Martin

Mgr. Martin Baroch, Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy

Zdroje

[1] https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC5747227/pdf/TJO-7-179.pdf

[3] Kuchynka, Pavel et al., 2007, Oční lékařství, 1. vydání. Praha: Grada Publishing, ISBN 978-80-247-1163-8.

Zeptej se vědce

Projekt Zeptej se vědce se snaží zprostředkovat kontakt mezi vědeckou a nevědeckou veřejností. Máte-li na vědce nějaký dotaz, zeptejte se nás na Facebooku, Twitteru nebo Instagramu.

Foto: Zeptej se vědce!

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Reklama

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz