Hlavní obsah

Jí lesní zvěř houby?

Foto: jcoope12, pixabay, Canva

Jí lesní zvěř houby? (dotaz č. 1489)

Tak co? Rostou, rostou? Pokud nic nenacházíte, tak je možné, že je vysbíral už někdo jiný. Ondřej nám prozradí, kdo má na houby v lese taky spadeno.

Článek

Nezávislá skupina vědkyň a vědců z českých i zahraničních výzkumných institucí odpovídá na vaše dotazy. Některé odpovědi pak sdílí i na sociálních sítích Facebook, Instagram, Threads, Bluesky a zde na Médiu.

Dotaz

Houby v lese… běžně je konzumuje hmyz, slimáci, případně hlodavci. Jak je možné, že o žádnou běžně vyhledávanou houbu lidmi nemá zájem žádná lesní zvěř jako např. kančí (která vyhledává houby lanýžového typu), ale běžné konzumní jim nic neříkají, neb při přemnožení zvěře v téhle době by člověk nenašel ani jednu svého druhu, pravdou je pravý opak. Nemají o to zájem. Jak je to možné?

Minutová odpověď

  • Zvěř běžně konzumuje houby.
  • Živočichové často fungují jako důležití přenašeči spor hub po krajině.
  • Zvířata žijící v lesích mají pestrou skladbu potravy a houby nejsou jejich jediným zdrojem živin.

Odpověď

Konzumace hub

Živočichové konzumují mnoho skupin hub, které tvoří výtrusnice jak nad zemí (např. „klasické“ houby), tak i pod zemí (např. lanýže). Živočichové často fungují jako důležití přenašeči spor (výtrusů) hub po krajině. Přestože jsou savci, plazi a ptáci významnými rozptylovači hub [1–6], byl tento jev nejvíce prozkoumán a zdokumentován u bezobratlých živočichů [7–10].

Strategie hub pro šíření spor

U hub se během evoluce vyvinuly různé způsoby, jak zajistit šíření svých spor. Zejména se houby přizpůsobily různým druhům živočichů. Kromě mnoha specializovaných vztahů s bezobratlými se u hub vyvinuly také způsoby, jak šířit spory pomocí savců. Některé houby uzavírají své spory do odolných vrstev plodnice, kde tato struktura zabraňuje přirozenému šíření spor větrem nebo jinými prostředky a spoléhá na to, že budou houby pozřeny zvířaty. Spory projdou trávicím traktem zvířat a jsou následně rozptylovány jejich výkaly dále do okolního prostředí. Odolné plodnice se vyskytují u některých hub, které rostou nad zemí, ale jsou obzvlášť časté u hub rostoucích pod zemí, jako jsou lanýže nebo druhy jim podobné.

Houby rostoucí pod zemí se vyvinuly nezávisle na sobě v různých liniích více než stokrát, což svědčí o úspěšnosti této strategie [10–16]. Pro zvýšení pravděpodobnosti objevení zvířaty se u některých hub vyvinula i strategie tvorby aromatických látek (tzv. atraktantů) [3]. Savci, kteří vykopávají a konzumují houby rostoucí pod zemí, následně rozptýlí spory těchto hub svými výkaly. Navíc narušení půdy při hrabání zvyšuje šíření spor v půdě a také zlepšuje provzdušňování půdy a rozklad organické hmoty [17–19].

Konzumace hub savci

U některých savců, jako třeba u koček, chybí schopnost produkovat enzym chitinázu, který umožňuje trávit složitý polysacharid chitin, který je běžnou součástí hub (ale také například těl hmyzu). To vede k tomu, že tito savci nevyhledávají houby jako součást potravy [20].

Zajícovití

Zajíci a králíci jsou relativně malou skupinou široce rozšířených savců. Živí se zejména rostlinným materiálem (jako je např. zelená píce či okus dřevin), ale v potravě 12 druhů byly nalezeny důkazy i o přítomnosti hub. Přibližně 11,1 % existujících členů tohoto řádu se živí houbami [20]. Konzumace hub byla zjištěna např. u zajíce polního i králíka divokého [21].

Hlodavci

Hlodavci jsou velmi rozmanitým a rozšířeným řádem savců s původními členy vyskytujícími se ve většině regionů kromě nejchladnějších částí Arktidy, Antarktidy a některých ostrovů (např. Nový Zéland). Členové tohoto řádu jsou pravděpodobně jedni z nejdůležitějších rozptylovačů spor hub. Houby rovněž představují velký podíl jídelníčku hlodavců. Důkazy o přítomnosti hub byly nalezeny ve stravě 221 druhů hlodavců, což tvoří přibližně 8,5 % existujících zástupců tohoto řádu [20]. Konzumace hub byla zjištěna např. u veverky obecné, myši domácí, hraboše podzemního, hraboše polního, myšice lesní, norníka rudého a dalších [21].

Hmyzožravci

Hmyzožravci jsou rozmanitým řádem, který zahrnuje ježky, rejsky či krtky. Často jsou považováni primárně za hmyzožravé, ale informace o podílu hub byly zjištěny v potravě 21 druhů hmyzožravců, což je přibližně 3,9 % existujících zástupců tohoto řádu na planetě [20].

Šelmy

Šelmy jsou hojně rozšířenou skupinou zvířat, kde mnoho druhů z tohoto řádu je primárně masožravých. Protože je tento řád velmi druhově rozmanitý, je i strava bohatá na různé typy potravy. Podle studie [20] jsou houby součástí potravy 27 druhů, což tvoří přibližně 10,1 % existujících členů tohoto řádu celosvětově. Konzumace hub byla zjištěna např. u lišky obecné, medvěda hnědého, lasice hranostaje, jezevce lesního, kuny lesní, kuny skalní a dalších [21].

Lichokopytníci

Lichokopytníci jsou malým řádem savců, kteří jsou většinou býložraví (nejčastější krmivem je pastva). Tento řád zahrnuje koně, osly, zebry, nosorožce a tapíry. Ačkoli se na houby spoléhají jen málo, byly nalezeny důkazy o přítomnosti hub v potravě koní [22, 23] a tapírů horských [24, 25]. Kromě těchto dvou druhů nebyly nalezeny žádné známky konzumace hub u dalších zástupců tohoto řádu. Přibližně 11,1 % existujících členů tohoto řádu se tedy živí houbami [20].

Sudokopytníci

Sudokopytníci jsou různorodou a rozšířenou skupinou savců (např. skot, ovce, jeleni či prasata). Hlavní složku jejich jídelníčku tvoří převážně pastva. Podle studie [20] se však jeví, že houby jsou pro tuto skupinu savců nutričně důležité. Houby jsou součástí jídelníčku 59 druhů sudokopytníků (přibližně 23 % existujících členů tohoto řádu celosvětově). Konzumace hub byla zjištěna např. u skotu, zubra evropského, koz, ovcí, muflonů, kamzíků, jelena evropského, jelena sika, daňka evropského, prasete divokého a dalších [21].

Konzumují zvířata jedovaté houby?

Na otázku, zda zvířata konzumují pro člověka jedovaté houby, je obtížné najít odpověď. Například makak červenolící využívá různé metody k vyhýbání se jedovatým houbám, včetně předchozí znalosti a posouzení chuti hub na místě. Pokud si makaci nebyli jistí, zda je houba jedovatá, ochutnali plodnici, a pokud usoudili, že je houba jedovatá, tak ji nejedli [26]. Japonští vědci zase pozorovali veverky japonské, které konzumovaly prudce jedovaté muchomůrky tygrovité a muchomůky červené [27].

Jak to, že je v lesích dostatek hub i pro člověka?

Zvířata žijící v lesích mají pestrou skladbu potravy a houby nejsou jejich jediným zdrojem živin. Houby totiž nedokážou zcela uspokojit potřebu živin zvířat. V různých ročních obdobích mají zvířata přístup k jiným krmivům, jako jsou bobule, plody, pastva, kořínky, klíčky, listy, a některé houby tak zbudou i na nás.

Pro Zeptej se vědce odpovídal Ondřej

doc. Ing. Ondřej Šťastník, Ph.D., Agronomická fakulta, Mendelova univerzita v Brně

Odbornou revizi poskytla Mgr. Marie Truhlářová, Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy, Katedra zoologie

Odpověď editovali Luděk Vašta, Hedvika Šimková a Dr. Ing. Kristýna Lapčíková, Ústav analytické chemie, VŠCHT Praha

Zdroje

[1] Fogel R, Trappe JM (1978). Fungus consumption (mycophagy) by small mammals. Northwest Science 52: 1–31.

[2] https://doi.org/10.1111/j.1442-9993.1994.tb00489.x

[3] Maser C, Claridge AW, Trappe JM (2008). Trees, Truffles, and Beasts: How Forests Function. Rutgers University Press, New Brunswick.

[4] https://doi.org/10.5943/mycosphere/10/1/18

[5] https://doi.org/10.1007/s13225-019-00436-3

[6] https://doi.org/10.1016/j.cub.2021.10.024

[7] Fogel R (1975) Insect mycophagy: a preliminary bibliography. USDA Forest Service 36: 1–9.

[8] Hammond PM, Lawrence JF (1989) Mycophagy in insects: a summary. In: Insect-fungus Interactions (Wilding N, Collins NM, Hammond PM, Webber JF, eds). Academic Press, London: 275–324.

[9] https://doi.org/10.1080/21501203.2012.741078

[10] https://doi.org/10.1002/ece3.8565

[11] https://doi.org/10.1371/journal.pone.0052765

[12] https://doi.org/10.1071/SB16025

[13] https://doi.org/10.1016/j.funbio.2017.04.006

[14] https://doi.org/10.3114/fuse.2018.01.10

[15] https://doi.org/10.3114/fuse.2020.06.12

[16] Palfner G, Galleguillos F, Arnold N, et al. (2020). Sequestrate syndrome Proceedings of the National Academy of Sciences 113: 892–897

[17] https://doi.org/10.1111/mam.12014

[18] https://doi.org/10.1098/rsos.180621

[19] https://doi.org/10.1111/mam.12208

[20] https://doi.org/10.3114/fuse.2022.09.07

[21] https://doi.org/10.3114/fuse.2022.09.07_tables_supp2

[22] Hastings S, Mottram JC (1915). Observations upon the edibility of fungi by rodents. Transaction of the British Mycological Society 5: 364–78.

[23] https://doi.org/10.5962/bhl.title.112109

[24] https://doi.org/10.1017/S0030605300021384

[25] Downer CC (2003). Attitudes to tapirs, wilderness, and wildlife conservation in and around Sangay National Park, Ecuador. Tapir Conservation Newsletter of the IUCN/SSC Tapir Specialist Group 12:14–15.

[26] https://doi.org/10.2354/psj.30.010

[27] https://doi.org/10.1002/fee.2443

Další čtení prověřené autorem

Anketa

Tak co, rostou, rostou?
Rostou.
0 %
Nerostou, asi je moc sucho.
100 %
Houby nesbírám.
0 %
Celkem hlasovali 2 čtenáři.

Zeptej se vědce

Projekt Zeptej se vědce propojuje vědeckou a nevědeckou veřejnost. Máte-li na vědce nějaký dotaz, zeptejte se nás na webu nebo sociálních sítích Facebook, Twitter, Instagram či Bluesky. Líbí se vám naše příspěvky? Budeme rádi, když podpoříte naši činnost: darujme.cz/projekt/1209422

Foto: Zeptej se vědce!

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz