Hlavní obsah
Věda a historie

Včely na střeše – jak moc dobrý nápad to je?

Foto: jovan_epn, Getty Images, Canva

Včely na střechách (dotaz č. 1445)

Co je lepší? Vrabec v hrsti, nebo holub na střeše? A nejsou nejlepší včely na střeše? Tereza nám poví, jak včely mohou učit děti ekologii a že je dobré přemýšlet, zda včelí úl na střeše školy opravdu pomáhá přírodě, nebo jen našemu dobrému pocitu.

Článek

Nezávislá skupina vědkyň a vědců z českých i zahraničních výzkumných institucí odpovídá na vaše dotazy. Některé odpovědi pak sdílí i na sociálních sítích Facebook, Instagram, Threads, Bluesky a zde na Médiu.

Dotaz

Jak hodnotíte iniciativu Včely na střechách jako součást ekologické výchovy na ZŠ? Co by tato iniciativa měla splňovat, aby mohla být považována za užitečnou pro děti a místní ekosystém?

Minutová odpověď

  • Aby byla environmentální výchova účinná, měla by být zaměřená lokálně a zahrnovat tvorbu reálných opatření v terénu.
  • Iniciativa Včely na střechách zprostředkovává blízký kontakt žáků se včelstvem, což má příznivý dopad na vztah žáků k opylovačům a k přírodě obecně.
  • Iniciativa se však zabývá pouze včelou medonosnou, jejíž chov může naše ekosystémy ovlivňovat negativně.
  • Podobné programy by měly zahrnovat i další druhy opylovačů a žáky aktivně zapojovat do tvorby prostředí, které je pro opylovače vhodné.

Odpověď

Včely na střechách jako součást ekologické výchovy

Iniciativa Včely na střechách [1] nabízí umisťování úlů se včelstvy včely medonosné (Apis mellifera) na střechy budov a následnou péči o ně. Péče zahrnuje dlouhodobé sledování včelstva pomocí čidel umístěných uvnitř úlu a stáčení medu. Data i med z úlu jsou poskytovány spolupracující organizaci, například škole. Kromě toho společnost organizuje přednášky a zážitkové workshopy.

Environmentální (také ekologická) výchova je systém vzdělávání, jehož cílem je v lidech pěstovat uvědomění si vlastní zodpovědnosti za stav životního prostředí a podporovat přemýšlení o něm a šetrné chování k němu.

Od vzniku tohoto vzdělávacího předmětu v roce 1977 se přístupy postupně vyvíjí [2]. V současné době se ukazuje, že existují čtyři hlavní části environmentální výchovy, díky nimž programy vedou ke skutečným příznivým dopadům na přírodu a životní prostředí [3].

Jsou jimi lokální zaměření programu (např. v místě školy, na nedaleké louce apod.), spolupráce napříč obory (např. s vědci, místními komunitami), reálná práce účastníků v terénu a jasně daný cíl, který je dlouhodobě sledován.

Zážitková výuka

Iniciativa Včely na střechách většinu z těchto bodů splňuje – děti spolupracují s odborníky z oboru, úly jsou reálně umístěny v místě školy a život v úlu je soustavně vyhodnocován pomocí moderních technologií.

Důležitou součástí je přitom zařazení nabízených zážitkových workshopů do výuky. Žáci se díky tomu dostanou do blízkého kontaktu se včelstvem. Právě přímý kontakt se včelami přitom zvyšuje zájem o tyto živočichy a snižuje strach z nich, což pozitivně ovlivňuje ochotu dětí včely (a potažmo další hmyz) chránit [4, 5].

Problém se včelou medonosnou

Nicméně úzké zaměření iniciativy pouze na včelu medonosnou s sebou přináší jeden zásadní problém. Včelaření je v českém prostředí oblíbeným a rozšířeným koníčkem. V roce 2023 bylo v České republice evidováno necelých 670 000 včelstev, hustota zavčelení (počet včel na plochu a počet obyvatel) je u nás jedna z nejvyšších na světě [6].

Obrovská hojnost včely medonosné má za následek dvě věci. Jednou z nich je méně kvalitní opylení některých druhů rostlin, a tedy i nižší tvorba jejich semen [7] – jen zlomek rostlin je totiž přizpůsoben k opylování právě včelou medonosnou [8].

Druhým úskalím je pak fakt, že včela představuje v boji o potravu konkurenci pro ostatní druhy opylovačů, což může mít za následek dokonce snižování jejich početnosti [9]. Tvrzení, že instalací včelích úlů „podpoříte přírodu“, je tedy značně zavádějící. Je potřeba mít na paměti, že chov včely medonosné je především jedním ze směrů zemědělské živočišné výroby a jeho využití je nutné zasadit do širších souvislostí.

Nezapomínejme na další opylovače

Dalším samostatným tématem k diskuzi je pak samotné umístění úlů na střechy, které má svoje výhody i nevýhody, ať už praktické, nebo ekologické – viz např. komentář [10]. Zhodnocení veškerých pro a proti by však vydalo na samostatnou odpověď.

Programy environmentální výchovy skutečně prospěšné pro místní ekosystém by se tedy měly zaměřovat i na divoké druhy opylovačů – čmeláky a samotářské včely, pestřenky nebo motýly.

Do výuky lze přitom na podporu těchto živočichů zařadit různé aktivity. Nabízí se založení záhonů s původními, divokými bylinami, které budou sloužit jako potravní zdroj těchto opylovačů. Pokud se u školy nenachází zahrada, je možné využít i střechu či parapety a květináče. Dále je možné pro tento hmyz vytvořit vhodná místa k hnízdění, jako jsou plošky obnažené půdy, mrtvé dřevo a podobně.

Je možné zařadit i tvorbu „hmyzích hotelů“ – přestože jejich účinnost hodně závisí na tom, jak jsou vybudovány [11], jako zajímavý a vzdělávací prvek nicméně slouží dobře. Vhodné je na plochu umístit i pítko s vodou, v němž budou umístěny např. větve či kameny, aby se hmyz k vodě mohl bezpečně dostat. Možnosti vytváření prvků pro opylovače ve městech shrnuje např. přehled [12].

Poraďte se s odborníky

Nejlepší je, pokud všechna tato opatření dle principů účinné environmentální výchovy vznikají ve spolupráci s odborníkem tak, aby odpovídala životním nárokům jednotlivých druhů. Vzniklé stanoviště pak děti mohou dlouhodobě sledovat a pozorovat, které druhy opylovačů se zde usídlily.

Závěrem lze tedy konstatovat, že iniciativa Včely na střechách může sloužit jako dobrý prostředek pro výuku dětí o užitečnosti hmyzu a pro vybudování pozitivního vztahu dětí k opylovačům. Iniciativa by ale měla být doplněna také o výuku o dalších druzích opylovačů, jako jsou samotářské včely nebo pestřenky, a to včetně tvorby praktických opatření na jejich ochranu.

Pro Zeptej se vědce odpovídala Tereza

Mgr. Tereza Flečková, Český svaz ochránců přírody

Odbornou revizi poskytly:

Mgr. Jana Procházková, Ústav botaniky a zoologie, Přírodovědecká fakulta Masarykovy univerzity; Katedra biologie, Pedagogická fakulta, Univerzita Palackého v Olomouci

Mgr. Pavlína Bulušková, Ústav primární, preprimární a speciální pedagogiky, Univerzita Hradec Králové

Odpověď editovali Luděk Vašta, Hedvika Šimková a Ing. Kristýna Kantnerová, Dr. sc. ETH Zürich, Ústav analytické chemie, VŠCHT Praha

Zdroje

[2] https://journals.muni.cz/pedor/article/view/1029/829 – Environmentální výchova. Ale jaká?

[3] https://doi.org/10.1016/j.biocon.2019.108224

[4] https://doi.org/10.1080/13504622.2017.1283486

[5] https://doi.org/10.1080/13504622.2017.1279277

[7] https://doi.org/10.1038/s41559-017-0249-9

[8] https://doi.org/10.1111/1365-2435.14439

[9] https://doi.org/10.1111/ele.12659

[10] https://doi.org/10.1111/1365-2435.14439

[11] https://doi.org/10.1371/journal.pone.0122126

[12] https://doi.org/10.1016/j.cois.2020.01.006

Další čtení prověřené autorem

Zeptej se vědce

Projekt Zeptej se vědce propojuje vědeckou a nevědeckou veřejnost. Máte-li na vědce nějaký dotaz, zeptejte se nás na webunebo sociálních sítích Facebook, Twitter, Instagram či Bluesky. Líbí se vám naše příspěvky? Budeme rádi, když podpoříte naši činnost: darujme.cz/projekt/1209422

Foto: Zeptej se vědce!

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz