Závisí tvorba cholesterolu v těle na příjmu z potravy, nebo je to samostatný proces?

Nezávislá skupina vědkyň a vědců z českých i zahraničních výzkumných institucí odpovídá na vaše dotazy. Některé odpovědi pak sdílí i na sociálních sítích Facebook, Twitter, Instagram, Threads a zde na Médiu.

Tato odpověď není v žádném případě zdravotní doporučení, svůj konkrétní zdravotní stav a jeho případnou léčbu by měl čtenář diskutovat přímo s ošetřujícím lékařem.

V první řadě je nutné říct, že cholesterol je zcela základní a nezastupitelná molekula pro fungování a růst buněk. Také je důležitou výchozí molekulou pro syntézu řady dalších látek, např. hormonů, žlučových kyselin a vitamínu D. V případě nadbytku se však stává cholesterol pro buňky nebezpečným.

Samotná syntéza cholesterolu je energeticky velice náročný proces. Pro buňku je tak výhodnější si vzít již existující cholesterol z tzv. lipoproteinových částic kolujících v krevním oběhu, tedy ze zásob již existujícího cholesterolu.

Tyto zásoby pocházejí buď z naší stravy, nebo se do nich ukládá cholesterol vytvořený jinými buňkami (např. jaterními), které ho mají dostatek a přebytky předají do organismu dál v podobě lipoproteinových částic. Zjednodušeně řečeno se jedná o váčky naplněné cholesterolem a triglyceridy („tuky“). Tyto váčky pak mohou přijímat a odevzdávat svůj náklad do cílových buněk.

Tvorba cholesterolu je zaměřena na doplnění vnější nabídky na základě poptávky; produkce se sníží, když je přísun cholesterolu zvenčí (ze stravy) dostatečný, a zvýší se v reakci na zvýšenou poptávku po cholesterolu.

Při srovnání skupiny osob s běžnou stravou a veganů mají tyto skupiny srovnatelnou hladinu celkového cholesterolu měřeného v krevním oběhu. U LDL cholesterolu („low-density lipoprotein“, česky nízkodenzitní lipoprotein) došlo ke snížení pouze o zhruba 13 % navzdory tomu, že vegani přijímají o 90 % méně cholesterolu ve stravě [1].

Hladinu cholesterolu v krevním oběhu veganů tedy dorovnává vlastní syntéza v těle. Obdobně ani v případě konzumace vajec jako bohatého zdroje cholesterolu není prokázán výrazný vliv na hladinu cholesterolu v krvi [2]. Vyvážené složení a kvalita stravy se ovšem zásadně propisuje do našeho celkového zdraví a kondice.

Tvorba vlastního cholesterolu probíhá nejvíce v jaterních buňkách (u člověka 10–20 % z celkové syntézy), ale většina nově syntetizovaného cholesterolu je tvořena ve všech ostatních buňkách těla [3].

Z organismu je cholesterol odstraňován v podobě žlučových kyselin vznikajících v játrech, které jsou nezbytné pro trávení a vstřebávání látek z potravy. Část žlučových kyselin je znovu přijata do těla a zbytek je vyloučen.

Protože příliš mnoho cholesterolu škodí, vyvinuly se propracované mechanismy, které regulují jeho hladinu. Je-li cholesterolu dostatek, syntéza se vypne (tzv. negativní zpětná vazba). Nadbytečný cholesterol je také vychytáván ve tkáních a v krevním oběhu a přenášen do jater (tzv. reverzní čili zpětný transport cholesterolu).

Nicméně, přestože se jedná o velice propracované mechanismy, neznamená to, že v našem organismu pracují dostatečně efektivně, a nezřídka se objevují poruchy v regulačních mechanismech syntézy a transportu.

To v kombinaci s nevhodnou stravou vede ke zvýšení hladiny cholesterolu (hypercholesterolémie) a následnému ukládání cholesterolu v cévách a kornatění cév (rozvoj aterosklerózy) a s tím spojeným akutním stavům, jako jsou srdeční příhody (např. infarkt myokardu) nebo cévní mozková příhoda („mrtvice“).

Samozřejmě je vždy nejvhodnější zařadit změnu životního stylu (více pohybu, více zeleniny, luštěnin, méně červeného a tučného masa, více ryb, vhodnější tuky – omega-3, vitamin D…), ale často to není dostatečné [4].

K jednotlivým krokům léčby vysokého cholesterolu se přistupuje na základě stanovení kardiovaskulárního rizika. Jedná se o skóre, kdy jsou různě hodnoceny jednotlivé rizikové faktory kardiovaskulárních chorob, jako je věk, pohlaví, obezita, sedavé zaměstnání, rodinná anamnéza, historie kardiovaskulárních příhod, další chronická onemocnění (např. diabetes, familiární hypercholesterolémie…) a v neposlední řadě také hladiny cholesterolu jak celkového, tak v jednotlivých frakcích (HDL-chol., LDL-chol., nonHDL-chol.) a další krevní markery (např. apoB, krevní tlak…) [4].

Léčba statiny je první volbou pro snižování cholesterolu v případě, že změna životního stylu neměla dostatečný vliv. Obecným názvem statiny se označují vysoce účinné látky snižující hladinu cholesterolu v krvi. Byly objeveny koncem 70. let v některých houbách a plísních a postupem času se jejich užívání velmi rozšířilo. Dodnes řada přírodních preparátů „na srdce a cévy“ je na bázi hub a reálně obsahují podobné látky jako statinová léčiva (např. lovastatin v hlívě ústřičné – koncentrace je ale příliš nízká pro relevantní vliv při běžné konzumaci).

V medicíně se dnes setkáme už s poměrně velkou rodinou léčiv zahrnující různé formy statinů (fluvastatin, atorvastatin, simvastatin, lovastatin…), které se kromě konkrétní molekuly mohou lišit v účinnosti a případně i snášenlivostí u konkrétní osoby [4]. Vždy je tedy potřeba přistupovat k léčbě každého pacienta individuálně a nastavit dávkování léčiv na nejnižší možnou dostatečně funkční dávku [4]. Zároveň se však jedná o jednu z nejvíce prozkoumaných skupin léčiv vzhledem k počtu uživatelů a běžnosti onemocnění. Existuje řada velkých studií a jejich souhrnů (tzv. meta-analýz) [5–7].

Hlavním efektem statinů je zablokování aktivity enzymu zodpovědného za syntézu (tvorbu) cholesterolu v buňkách. Pokud tento enzym chybí nebo je nefunkční, syntéza cholesterolu se zastaví.

Zablokování čili inhibice syntézy cholesterolu v játrech zvyšuje vychytávání cholesterolu jaterními receptory pro lipoproteiny s nízkou hustotou (LDL) a zvýšení vychytávání LDL-cholesterolu (LDL-C), a tím dochází ke snížení cholesterolu v krevním oběhu [8]. Právě tyto LDL částice, někdy též nazývané zlý cholesterol, se významně uplatňují v rozvoji kardiovaskulárních chorob.

Statiny zároveň snižují i riziko kardiovaskulárních chorob nezávisle na hladině cholesterolu (např. snižují výskyt poruch srdečního rytmu) [9]. Postupem času se ukázalo, že statiny mají velice široký účinek, a začínají se užívat i v případě dalších onemocnění. Zdá se, že mají potenciál i v boji s rakovinou [10].

Mezi vedlejší pozitivní účinky zejména v oblasti kardiovaskulárních chorob můžeme zařadit například snížení chronického zánětu a zánětu v cévní stěně, zlepšení funkce vnitřního povrchu i svalových buněk ve stěně tepen, snížení aktivace krevních destiček, a tím nižší riziko trombózy (snížená srážlivost chrání v případě akutních cévních příhod), snížení rizika arytmií a další [9].

Na druhou stranu se ale u některých osob projevují i nežádoucí vedlejší účinky. Mezi nejčastější a nejobávanější vedlejší účinky patří se statiny asociovaná nervosvalová onemocnění, jako je myopatie (onemocnění postihující kosterní svaly). Toto zahrnuje celou škálu poruch od mírné bolestivosti svalů přes slabost, únavu až po potenciálně život ohrožující rhabdomyolýzu (rychlý rozpad svalových buněk, zde je ovšem výskyt asi 1,5 případů na 100 000 pacientů/rok; jedná se tedy o velmi vzácně se vyskytující vadu [12]) [11].

Četnost negativních vedlejších účinků obecně se uvádí 10–25 % pacientů, a to včetně nejlehčích vedlejších účinků [11]. Je to relativně vysoké číslo, ale zároveň to znamená, že pro 75–90 % pacientů je to bezpečné a účinné léčivo, prodlužující a zkvalitňující život.

Vzhledem k poměrně rozšířenému užívání a známým negativním vedlejším účinkům zde existuje i výrazný nocebo efekt (vedlejší účinky vyvolané přesvědčením pacienta o negativním účinku léku, opak placebo efektu), takže skutečné vedlejší účinky vyvolané léčbou statiny se pohybují spíš kolem 5 % [7, 13, 14].

Můžeme se podívat i na konkrétní příklad vedlejšího účinku – bolestivost svalů. Samozřejmě je vždy nutné zvážit, nakolik je účelné pacientům dávat látku, která může zvýšit bolestivost svalů, a tím ztížit přínosná režimová opatření (cvičení, pohyb).

Zároveň však souhrnná studie zahrnující tisíce uživatelů statinů a placeba neukázala zásadně vyšší incidenci bolestivosti svalů proti placebu (bolestivost svalů 4,8 % stat. vs. 4,6 % placebo, myopatie 0,1 % stat. vs. 0,1 % placebo, zažívací potíže 4,5 % stat. vs. 5,2 % placebo, rhabdomyolýza 3 ze 7908 stat vs. 2 ze 7899 placebo) [15].

Starší dvojitě zaslepená randomizovaná studie STOMP zjistila, že užívání vysokých dávek atorvastatinu zvýšilo bolestivost ze 4,6 % na 9,4 % [16]. Tato randomizovaná studie srovnávající statin zaslepeně s placebem velmi přesvědčivě ukázala, že skutečná nesnášenlivost statinů je vzácná a že je většinou možné nějakou formu terapie statiny podávat (např. jiný statin, upravená dávka, alternativní dávkování).

Statinům se také vyčítá, že nejsou stanovena konkrétní kritéria pro ukončení léčby. Ta ovšem stanovena jsou a jsou také pravidelně přehodnocována skupinami světových specialistů v oboru na základě nových poznatků.

Krevní testy by měly být u pacientů prováděny v pravidelných intervalech. Pro nízkorizikového pacienta se jedná o stabilní hodnoty LDL-cholesterolu < 3 mmol/l (např. mladá zdravá nekuřačka), u vysoce rizikového pacienta musí dosahovat LDL-cholesterol < 1,4 mmol/l a zároveň dojít ke snížení alespoň o 50 % ve srovnání s iniciálními hodnotami [4]. Ale změnu nebo ukončení léčby je třeba vždy konzultovat s ošetřujícím lékařem, který stav pacienta zná a může hodnotit jeho celkový stav.

Vzhledem k obavám z možných vedlejších účinků se někteří pacienti uchylují k doplňkům stravy, které slibují snížení hladin krevních lipidů. Obvykle se jedná o produkty na bázi nějakého rostlinného nebo houbového extraktu.

Účinné látky těchto doplňků stravy jsou však často látky příbuzné statinům. Například v případě doplňků stravy na bázi hub to často bývá již zmíněná hlíva ústřičná, které bychom museli konzumovat zhruba 30 g denně v sušeném stavu (odpovídá cca 200–300 g čerstvé houby), ale denní dávka komerčních doplňků stravy obsahuje jen okolo 0,5 g sušené plodnice [17, 18].

Další oblíbený doplněk stravy je na bázi fermentované červené rýže, jejíž účinnou látkou je monakolin K [19]. Monakolin K je strukturou identický s lovastatinem, takže má i skutečný měřitelný efekt (účinnost je srovnatelná se středně intenzivními dávkami statinů: 40 mg pravastatinu, 10 mg simvastatinu, 20 mg lovastatinu).

Tyto doplňky stravy ale obsahují citrinin, který může poškozovat ledviny a zvýšit výskyt genetických poškození [20].

Navíc vzhledem k tomu, že se jedná o doplňky stravy, nepodléhají tyto doplňky stravy kontrole a koncentrace jak monokalinu K, tak toxického citridinu se mohou lišit od uvedených hodnot.

Jejich dlouhodobé užívání může být velmi nebezpečné. Zároveň tyto přípravky také mohou mít stejné nežádoucí vedlejší účinky jako klasicky předepisované statiny. Je tedy na místě při nejmenším nezamlčovat užívání doplňků stravy svému lékaři.

Problematika krevních lipidů a kardiovaskulárních chorob je skutečně velice složitá a tato odpověď je velmi zjednodušená.

Je třeba zopakovat, že tato odpověď neslouží v žádném případě jako zdravotní doporučení. Svůj konkrétní zdravotní stav a jeho případnou léčbu by měl čtenář diskutovat přímo s ošetřujícím lékařem.

Pro bližší informace o složitosti léčby dyslipidemií doporučuji nahlédnout do aktuálního „návodu“ pro lékaře, viz publikace uvedena v sekci Další čtení.

Pro Zeptej se vědce odpovídala Soňa

RNDr. Soňa Kauerová, Ph.D., IKEM

Odbornou revizi poskytl Mgr. Lukáš Dušek, farmaceutický konzultant

Odpověď editovaly: Mgr. Hien Rozsívalová, Ph.D., absolventka Fakulty matematiky a přírodních věd Univerzity v Kolíně nad Rýnem a Ing. Kristýna Kantnerová, Dr. sc. ETH Zürich, University of Colorado Boulder, Geological Sciences & Institute of Arctic and Alpine Research

[1] https://doi.org/10.3389%2Ffnut.2022.819106

[2] https://doi.org/10.1136%2Fbmj.m513

[3] https://doi.org/10.1016/B978-0-12-375083-9.00052-0

[4] https://athero.cz/wp-content/uploads/2020/01/AtheroRev_2019_04_03_VRABLIK_CSAT_Stanovisko_RED-2.pdf

[5] https://doi.org/10.1016/S0140-6736(18)31942-1

[6] https://doi.org/10.1016/S0140-6736(18)31652-0

[7] https://doi.org/10.1007/s40266-019-00736-y

[8] https://doi.org/10.1161%2FCIRCRESAHA.116.308537

[9] https://doi.org/10.2174/1570161116666180817155058

[10] https://doi.org/10.1038%2Fbjc.2014.431

[11] https://www.mayoclinic.org/diseases-conditions/high-blood-cholesterol/expert-answers/rhabdomyolysis/faq-20057817

[12] https://doi.org/10.3390%2Fijms222111687

[13] https://doi.org/10.1093/eurheartj/eht295

[14] https://www.doi.org/10.1161/CIRCOUTCOMES.120.007480

[15] https://doi.org/10.1177/2047487314525531

[16] https://doi.org/10.1161/circulationaha.112.136101

[17] https://www.terezia.eu/100-hliva-ustricna-v-kapslich/

[18] https://doi.org/10.1007/s00217-020-03435-w

[19] https://bezpecnostpotravin.cz/termin/monakolin-k/

[20] https://www.prolekare.cz/casopisy/athero-review/2019-1-6/nutraceutika-s-hypolipidemickym-ucinkem-v-klinicke-praxi-shrnuti-stanoviska-mezinarodniho-expertniho-panelu-lipidologu-vypracovane-vyborem-ceske-spolecnosti-pro-aterosklerozu-108207

https://athero.cz/wp-content/uploads/2020/02/eas-esc2019guidelines_dyslip.pdf

Projekt Zeptej se vědce se snaží zprostředkovat kontakt mezi vědeckou a nevědeckou veřejností. Máte-li na vědce nějaký dotaz, zeptejte se nás na Facebooku, Twitteru nebo Instagramu. Líbí se vám naše příspěvky? Budeme rádi, když podpoříte naši činnost: darujme.cz/projekt/1209422