Článek
Dětská obrna, odborně poliomyelitida, je infekční onemocnění způsobené poliovirem. Nejčastěji postihuje děti do pěti let, nakazit se však může i dospělý člověk, který není dostatečně chráněný očkováním. Virus se do těla dostává především ústy, například prostřednictvím kontaminovaných rukou, vody nebo potravin. Množí se ve střevě a ve většině případů nezpůsobí žádné výrazné potíže. Někdy se však dostane až do nervového systému a může mít velmi vážné následky.
Abychom pochopili, proč může dětská obrna člověka připravit o schopnost chodit, musíme se podívat na to, jak funguje naše tělo. Mozek posílá prostřednictvím nervů pokyny svalům, aby se stáhly a umožnily nám pohyb. Pokud virus poškodí nervové buňky, které tyto pokyny přenášejí, svaly přestanou správně fungovat. Mohou zeslábnout, nebo dokonce úplně ochrnout. Poškozené nervové buňky se navíc obnovují jen velmi omezeně, takže následky mohou být trvalé.
První příznaky přitom mohou připomínat běžnou virózu. Objevit se může horečka, únava, bolest hlavy, nevolnost nebo bolest svalů. U některých nemocných se rozvine zánět mozkových blan. Jen u malé části nakažených virus způsobí ochrnutí, které obvykle postihuje nohy, ale může zasáhnout také paže nebo svaly potřebné k dýchání. Podle Světové zdravotnické organizace vede přibližně jedna z 200 infekcí k nevratnému ochrnutí. U lidí s paralytickou formou nemoci může být život ohrožen také tehdy, když jsou poškozeny dýchací svaly.
Ve 20. století patřila dětská obrna k největším obavám rodičů. V některých zemích se pravidelně objevovaly epidemie a nemocné děti i dospělí mohli zůstat s trvalým postižením. Lidé s těžkým ochrnutím někdy potřebovali speciální přístroje, které jim pomáhaly dýchat. Zásadní zlom přinesl vývoj vakcín. V roce 1955 byla představena injekční vakcína Jonase Salka a později se začala používat také ústní vakcína Alberta Sabina. Očkování umožnilo chránit miliony dětí a dramaticky snížit počet případů onemocnění.
V roce 1988 zahájila Světová zdravotnická organizace spolu s mezinárodními partnery celosvětovou iniciativu za vymýcení dětské obrny. Od té doby klesl počet případů způsobených divokým poliovirem o více než 99 procent. Přesto se nemoc nepodařilo úplně odstranit. Divoký poliovirus se stále přirozeně šíří v Afghánistánu a Pákistánu a v některých zemích se objevují také epidemie způsobené variantami polioviru odvozenými od oslabeného viru používaného v ústní vakcíně. Tyto vzácné varianty mohou vzniknout a šířit se především tam, kde je proočkovanost nízká.
Na dětskou obrnu dosud neexistuje lék, který by dokázal zvrátit již vzniklé poškození nervových buněk. Léčba proto spočívá především v podpoře nemocného, rehabilitaci a zmírňování následků. Některým lidem pomáhá fyzioterapie, ortopedické pomůcky nebo dlouhodobá rehabilitační péče. Nejúčinnější ochranou však zůstává očkování, které dokáže zabránit závažnému průběhu nemoci.
Dětská obrna je příkladem toho, jak může prevence změnit osudy milionů lidí. Ještě před několika generacemi hrozilo dětem v mnoha částech světa celoživotní ochrnutí, dnes je nemoc v řadě zemí eliminována. Dokud se ale virus šíří byť jen v několika oblastech, existuje riziko, že se dostane i jinam. Úplné vymýcení proto závisí na tom, zda budou očkovací programy pokračovat a podaří se ochránit všechny děti. Teprve potom bude možné říct, že tato obávaná nemoc patří definitivně minulosti.
Zdroje:
- Světová zdravotnická organizace (WHO): Poliomyelitis – https://www.who.int/news-room/fact-sheets/detail/poliomyelitis
- Světová zdravotnická organizace (WHO): Poliomyelitis – otázky a odpovědi – https://www.who.int/news-room/questions-and-answers/item/poliomyelitis
- Centers for Disease Control and Prevention (CDC): About Polio – https://www.cdc.gov/polio/about/
- Global Polio Eradication Initiative (GPEI): Polio Eradication – https://polioeradication.org/
