Hantavirus: Po smrtícím ohnisku na výletní lodi odborníci vysvětlují, jaké je skutečné riziko

Hantavirus patří mezi infekce, které mohou člověka dlouho míjet bez povšimnutí, ale v některých případech mají velmi vážný průběh. Většina lidí se s ním setká v souvislosti s hlodavci, jejich močí, trusem nebo slinami. Zvláštní pozornost mu letos věnovaly zdravotnické úřady po mezinárodním ohnisku na palubě výletní lodi MV Hondius. Nákaza se objevila u cestujících a členů posádky během plavby přes Atlantik a několik nemocných zemřelo.

Událost vyvolala obavy, zda se neobjevila nová infekce schopná šířit se mezi lidmi podobně jako chřipka nebo covid-19. Dosavadní poznatky ale ukazují na podstatně omezenější riziko. Ohnisko souviselo s virem Andes, což je konkrétní typ hantaviru, u kterého byl za určitých okolností zdokumentován přenos mezi lidmi. Nejde o vlastnost všech hantavirů a zdravotnické úřady nezjistily, že by se z této události rozvinulo rozsáhlé komunitní šíření.

Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) bylo do 2. července 2026 v souvislosti s plavbou evidováno 13 případů, z toho 12 laboratorně potvrzených a jeden pravděpodobný. Tři lidé zemřeli. U dalších nemocných se zdravotní stav zlepšil a někteří byli propuštěni z nemocnice. Po ukončení sledování kontaktů bez dalších případů WHO označila ohnisko za uzavřené a uvedla, že se neočekává další přenos související s touto událostí.

To je důležitá aktualizace: případ na lodi nebyl začátkem potvrzené globální epidemie. Zároveň ale upozornil na to, že i vzácné infekce mohou v prostředí s dlouhodobým blízkým kontaktem zasáhnout více lidí a že rychlé rozpoznání nemoci je zásadní.

Co se stalo na lodi MV Hondius

Loď vyplula 1. dubna 2026 z argentinského města Ushuaia. Na palubě bylo 147 lidí, mezi nimi cestující a členové posádky z 23 zemí. Během plavby přes jižní Atlantik se u několika lidí rozvinulo závažné respirační onemocnění. První známý případ onemocněl na začátku dubna a následně zemřel. Další cestující onemocněli a laboratorní testy potvrdily virus Andes.

Zdravotnické úřady zahájily mezinárodní pátrání po kontaktech, zajišťovaly lékařskou evakuaci nemocných a sledovaly lidi, kteří mohli být vystaveni nákaze. Po vylodění cestujících pokračovalo monitorování v několika zemích. Kvůli možné dlouhé inkubační době bylo nutné sledovat kontakty i poté, co loď opustili.

Vyšetřování naznačilo, že první nemocný mohl virus získat ještě před naloděním, pravděpodobně při kontaktu s nakaženými hlodavci v Jižní Americe. U některých dalších případů se předpokládal přenos mezi lidmi při blízkém a dlouhodobém kontaktu. Přesný původ prvotní infekce se však nepodařilo definitivně prokázat.

Podstatné je, že virus Andes se chová jinak než většina hantavirů. WHO i americké Středisko pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC) uvádějí, že právě u tohoto typu hantaviru byl doložen omezený přenos mezi lidmi. Obvykle jde o úzké kontakty, například v domácnosti nebo ve společném uzavřeném prostoru. Dosavadní důkazy nepodporují představu, že by se virus běžně šířil mezi náhodnými kolemjdoucími nebo že by se choval jako vysoce nakažlivá respirační infekce.

Jak se hantavirus přenáší

Hantaviry nejsou jediný virus, ale skupina příbuzných virů, které přenášejí různé druhy hlodavců. Člověk se může nakazit zejména tehdy, když vdechne drobné částice kontaminované moči, trusem nebo slinami nakaženého hlodavce. Rizikové může být například zametání suchého sklepa, půdy, kůlny nebo chaty, kde se usadili hlodavci. Při rozvíření prachu se mohou kontaminované částice dostat do vzduchu a následně do dýchacích cest.

K přenosu může dojít také při přímém kontaktu s nakaženým materiálem nebo vzácně po kousnutí hlodavcem. Nejde však o infekci, kterou by běžně přenášeli komáři či klíšťata. Podle Evropského střediska pro prevenci a kontrolu nemocí (ECDC) se evropské hantaviry mezi lidmi nepřenášejí. Přenos mezi lidmi byl dosud doložen u viru Andes v Jižní Americe.

Právě tento rozdíl je zásadní při hodnocení rizika. Hantavirus zjištěný na výletní lodi nebyl důkazem, že by se všechny druhy hantavirů začaly šířit mezi lidmi. Šlo o konkrétní variantu, u které je takový přenos možný, ale stále neobvyklý.

Příznaky mohou připomínat chřipku

První příznaky hantavirové infekce nemusí být na první pohled jednoznačné. Patří mezi ně horečka, únava, bolesti hlavy a svalů, někdy také nevolnost, zvracení nebo bolesti břicha. Inkubační doba se liší podle typu viru; podle WHO se příznaky často objeví během jednoho až osmi týdnů od expozice.

Další průběh závisí na konkrétním viru a na zdravotním stavu nakaženého. V Evropě a Asii mohou některé hantaviry způsobit hemoragickou horečku s renálním syndromem, která postihuje zejména ledviny a cévy. V Americe mohou jiné varianty vyvolat hantavirový plicní syndrom, při němž se může rychle rozvinout dušnost, hromadění tekutiny v plicích, oběhové selhání a stav vyžadující intenzivní péči.

U závažné formy může být zpočátku přítomna jen horečka a bolest svalů. Pokud se však přidá zhoršující se dýchání, bolest na hrudi nebo náhlé výrazné zhoršení stavu, je nutná okamžitá lékařská pomoc. Zvláště důležité je lékaři sdělit případný kontakt s hlodavci nebo pobyt v místě, kde mohly být jejich výkaly či moč.

Na hantavirus zatím neexistuje specifický lék, který by virus přímo odstranil, ani běžně dostupná vakcína pro použití v Evropě. Léčba se zaměřuje na podporu životně důležitých funkcí, sledování stavu a zvládnutí komplikací. Včasné rozpoznání a nemocniční péče mohou významně ovlivnit výsledek.

Hrozí nebezpečí i v Česku?

Hantaviry nejsou pouze exotickou hrozbou. V Evropě se vyskytují přirozeně a případy onemocnění jsou hlášeny i v České republice. Státní zdravotní ústav uvádí, že od roku 2018 do začátku května 2026 bylo v Česku zaznamenáno 71 případů hemoragické horečky s renálním syndromem a dva případy hantavirového plicního syndromu; v těchto hlášených případech nebylo zaznamenáno úmrtí.

V evropských podmínkách bývá významným původcem virus Puumala, který přenášejí především hraboši. Infekce může mít mírnější průběh, ale někdy vede k vážnému poškození ledvin a vyžaduje hospitalizaci. K nákaze dochází nejčastěji při práci nebo pobytu v přírodě, při manipulaci se dřevem, úklidu chat, sklepů a půd či při pobytu v budovách zamořených hlodavci.

Tato situace je odlišná od ohniska na lodi. V Česku nejde o důkaz šíření viru Andes mezi lidmi, ale o známé riziko infekcí, které se přenášejí z hlodavců na člověka. Podle ECDC zůstalo riziko pro širokou veřejnost v Evropské unii v souvislosti s letošním ohniskem na lodi velmi nízké.

Jak se chránit

Největší smysl má omezit kontakt s hlodavci a jejich výměšky. Při úklidu dlouho nepoužívané chaty, půdy nebo sklepa není vhodné suchý trus zametat ani vysávat běžným vysavačem, protože se tím mohou částice rozvířit. Prostor je vhodné nejprve vyvětrat, použít vhodný dezinfekční prostředek podle návodu a při úklidu dodržovat ochranná opatření. Při rozsáhlejším zamoření je rozumné obrátit se na odbornou deratizační službu.

Potraviny a odpad je potřeba ukládat tak, aby k nim hlodavci neměli přístup, a omezovat jejich vstup do obytných prostor. Po možném kontaktu s hlodavci je důležité sledovat zdravotní stav. Pokud se v následujících týdnech objeví horečka, výrazná bolest svalů nebo jiné příznaky, které mohou odpovídat infekci, je vhodné vyhledat lékaře a upozornit jej na okolnosti možné expozice.

Hantavirus je tedy reálné a někdy velmi závažné onemocnění, nikoli však důkaz nové pandemie. Letošní případ na lodi ukázal, že konkrétní varianta může za určitých podmínek přejít i mezi lidmi. Následné sledování ale skončilo bez dalších případů a WHO ohnisko 2. července 2026 prohlásila za ukončené. Pro obyvatele Česka je nadále nejpraktičtější prevencí ochrana před hlodavci a opatrnost při úklidu prostor, kde se mohli vyskytovat.

Ověřené zdroje: