Článek
Když jsem se rozhodovala, jestli se přestěhovat za prací do Dubaje, jednou z věcí, které mě zajímaly nejvíc, byly samozřejmě peníze. Ne proto, že by pro mě byly jediným důvodem k odchodu, ale protože změna země, pracovního prostředí i celého životního stylu je velký krok. Chtěla jsem vědět, jestli se mi taková změna skutečně vyplatí i prakticky. Dnes už můžu říct, že z finančního hlediska pro mě život v Dubaji smysl má. Zároveň ale platí, že představa, že je tady všechno levné a člověk si díky vysokému příjmu automaticky žije jako v pohádce, je hodně zjednodušená.
Největší finanční výhodu pro mě představuje skutečnost, že mi z příjmu neodchází daň z příjmu. To je něco, co člověk opravdu pocítí. Když se podívám na svou výplatu, je pro mě příjemné vidět, že částka, kterou si vydělám, zůstává skutečně mně. Samozřejmě mám i další náklady spojené s běžným životem, ale právě absence daně z příjmu je pro mě jedním z hlavních důvodů, proč se mi práce v Dubaji finančně vyplatí.
Člověk si ale velmi rychle uvědomí, že vyšší příjem automaticky neznamená, že všechno kolem něj bude levné. Dubaj je město, které vás svádí ke konzumnímu způsobu života. Všude jsou restaurace, kavárny, obchodní centra a služby, které jsou snadno dostupné. Je velmi jednoduché si říct, že když si člověk vydělává dobře, může si přece dopřát. A právě tady podle mě začíná být důležité hlídat si, za co peníze utrácíte.
Mým největším pravidelným výdajem je jídlo a běžné nákupy. To může znít překvapivě, protože právě u jídla člověk očekává, že si dokáže rozpočet poměrně dobře uhlídat. Jenže v Dubaji je velmi snadné utratit mnohem víc, než člověk původně plánoval. Stačí několik návštěv restaurace, objednávek jídla domů nebo nákupů potravin, na které jsem zvyklá z Evropy, a rozpočet se začne rychle navyšovat.
U potravin hodně záleží na tom, co člověk kupuje. Některé místní produkty jsou cenově úplně v pořádku, jiné zboží, především dovážené potraviny a značky, na které jsem zvyklá, může být výrazně dražší. Když nakupuji běžné věci, snažím se proto přemýšlet nad tím, co opravdu potřebuji a co kupuji jen proto, že je to pohodlné nebo dostupné. Člověk se tady naučí porovnávat ceny a trochu plánovat.
Velkou položkou je pro mě také běžné fungování během pracovního týdne. Jako doktorka mám práci, která je časově náročná, a ne vždy mám energii večer ještě vařit nebo řešit každý nákup. Právě pohodlí je v Dubaji jedním z největších lákadel. Můžete si nechat prakticky cokoli dovézt, objednat si jídlo nebo využít nejrůznější služby. Jenže když to člověk dělá pravidelně, začne se to v měsíčním rozpočtu poměrně výrazně projevovat.
Přesto mám pocit, že se mi život v Dubaji finančně vyplatí. Klíčové pro mě je, že můj příjem odpovídá práci a odpovědnosti, kterou jako lékařka mám, a zároveň nemusím odvádět daň z příjmu. To mi umožňuje mít větší kontrolu nad tím, co se svými penězi udělám. Mohu si více odkládat, investovat nebo si dopřát věci, které bych si jinde musela mnohem pečlivěji rozmýšlet.
Zároveň jsem si ale musela zvyknout na to, že Dubaj není místo, kde by člověk mohl bez přemýšlení utrácet jen proto, že má dobrý plat. Finanční výhoda se podle mě naplno projeví až tehdy, když člověk dokáže své výdaje držet pod kontrolou. Pokud bych každý den jedla v restauracích, objednávala si všechno domů a nakupovala bez rozmyslu, vysoký příjem by se mohl velmi rychle rozplynout.
Na životě v Dubaji mě proto baví právě ten kontrast. Na jedné straně mám jako lékařka možnost vydělávat dobře a těžit z toho, že zde není daň z příjmu. Na druhé straně žiji ve městě, kde je velmi snadné utrácet. Člověk tu má všechno na dosah a komfort je téměř všudypřítomný. A komfort něco stojí.
Postupně jsem si proto vytvořila vlastní systém. Hlídám si hlavně výdaje za jídlo a běžné nákupy, protože právě tam mi peníze mizí nejrychleji. Snažím se rozlišovat mezi tím, co skutečně potřebuji, a tím, co je jen příjemný bonus. Neznamená to, že si nic nedopřávám. Právě naopak. Jen chci mít pocit, že o svých penězích rozhoduji já, a ne že mě k utrácení automaticky vede prostředí, ve kterém žiji.
Když se mě dnes někdo zeptá, jestli se mi jako doktorce vyplatí žít a pracovat v Dubaji, odpověď je za mě ano. Největší finanční výhodou je pro mě jednoznačně příjem bez daně z příjmu. Díky tomu mám možnost si ze své práce odnést více peněz a lépe si plánovat vlastní budoucnost. Současně ale vím, že vysoký příjem není všechno. Každodenní život má svou cenu a nejvíc ji cítím právě u jídla a běžných nákupů.
Dubaj mi tak ukázala, že finančně výhodný život není jen o tom, kolik člověk vydělává. Stejně důležité je, kolik utratí a za co. Pro mě osobně je to kombinace dobrého příjmu, absence daně z příjmu a schopnosti hlídat si každodenní výdaje. A právě díky tomu mám dnes pocit, že rozhodnutí pracovat jako doktorka právě tady pro mě nebylo jen profesním, ale i finančně dobrým krokem.
