Článek
Když se mě někdo zeptá, jak vypadá můj běžný pracovní den jako doktorky v Dubaji, nemám úplně jednoduchou odpověď. Každý den je totiž trochu jiný. Délka pracovní doby se může lišit podle toho, co mě během dne čeká, kolik je pacientů a jak náročná je právě probíhající směna. Některé dny utečou rychle, jiné jsou výrazně náročnější.
Jedno je ale společné pro každý pracovní den. Když přijdu na kliniku, moje práce začíná týmovou poradou. Ta je pro mě důležitou součástí začátku dne. Než se člověk pustí do péče o pacienty, potřebuje vědět, co se na pracovišti děje, jaké jsou aktuální úkoly a na co je potřeba se během dne zaměřit.
Týmová porada je zároveň chvíle, kdy se potkáme s kolegy a společně si projdeme, co nás čeká. V medicíně je podle mě týmová spolupráce velmi důležitá, protože péče o pacienta není jen práce jednoho člověka. Každý má svou roli a je potřeba, aby celý tým fungoval co nejlépe.
Po poradě už přichází hlavní část mého pracovního dne – péče o pacienty. Právě ta zabírá většinu mého času a je také tím, proč jsem si svou profesi vybrala. I když pracuji v Dubaji a prostředí je jiné než to, na které jsem byla zvyklá, samotný základ lékařské práce pro mě zůstává stejný. Přicházejí pacienti, kteří potřebují mou pozornost, vyšetření a péči.
Každý pacient je jiný a právě to je na mé práci zároveň krásné i náročné. Nikdy přesně nevím, jak bude konkrétní den vypadat. Mohu mít představu o tom, co mě čeká, ale realita se může během několika hodin změnit.
Někdy jde všechno podle plánu. Pacienti přicházejí postupně a pracovní den má příjemný rytmus. Jindy se situace začne komplikovat a člověk musí reagovat na nové okolnosti. Právě v takových chvílích je potřeba zachovat klid a soustředit se na to, co je v daném okamžiku nejdůležitější.
Na své práci mám ráda především kontakt s pacienty. Je to část dne, kdy mám pocit, že moje práce má skutečný význam. Každý člověk, který přijde do ordinace nebo na kliniku, přichází s nějakým problémem, otázkou nebo obavou. Mojí úlohou je věnovat mu pozornost a pokusit se mu pomoci.
Práce v Dubaji je pro mě zajímavá i tím, že se setkávám s lidmi z různých prostředí. Dubaj je velmi mezinárodní město a člověk se tady přirozeně setkává s různými kulturami a životními příběhy. To se odráží i v pracovním prostředí. Každý den může přinést setkání s někým, kdo má úplně jiné zkušenosti než já.
Zároveň jsem si musela zvyknout na to, že pracovní den nemá vždy stejný konec. Délka mé práce se liší podle konkrétního dne a situace. Někdy se podaří vše zvládnout podle plánu, jindy se práce protáhne. V medicíně podle mě nikdy nejde všechno přesně naplánovat.
Když se blíží konec pracovní doby, přichází chvíle, kdy postupně dokončuji svou práci a připravuji se na odchod. I když jsem unavená, snažím se odcházet s pocitem, že jsem pro pacienty udělala maximum. Ne každý den je jednoduchý a ne vždy všechno dopadne přesně podle představ, ale právě to je realita lékařské práce.
Odchod domů je pro mě potom určitým předělem. Snažím se pracovní den uzavřít a přepnout na osobní život. Není to vždycky jednoduché, protože některé dny jsou náročnější a člověk si práci v hlavě nese ještě cestou domů. Postupně jsem se ale naučila oddělovat pracovní a soukromý život.
Když se ohlédnu za svým běžným pracovním dnem, jeho struktura je vlastně poměrně jednoduchá. Přijdu na kliniku, začnu týmovou poradou a potom se věnuji především pacientům. Zbytek dne se odvíjí od toho, co přinese. Někdy je tempo rychlé, jindy mám více prostoru. Délka pracovní doby se také liší.
Právě určitá nepředvídatelnost je podle mě jedním z charakteristických rysů práce lékařky. Člověk může mít plán, ale musí být připravený na to, že se během dne všechno změní. A možná právě díky tomu není moje práce nikdy stereotypní.
Práce doktorky v Dubaji pro mě tedy není jen o atraktivním městě a životě v zahraničí. Většinu dne trávím stejně jako ostatní lékaři – prací s pacienty, rozhodováním a snahou poskytovat co nejlepší péči. Rozdíl je především v prostředí, ve kterém svou práci vykonávám, a v tom, že jsem si musela zvyknout na nový systém a nové pracovní prostředí.
Můj den začíná týmovou poradou a končí odchodem domů. Mezi tím je několik hodin soustředěné práce, péče o pacienty a situací, které se nedají vždy předem naplánovat. Některé dny jsou klidnější, jiné náročnější. A právě díky tomu mám pocit, že každý pracovní den přináší něco nového.
Když večer odcházím z kliniky, jsem často unavená, ale zároveň spokojená, že mám za sebou další den práce, která mě baví. A i když je někdy náročná, právě kontakt s pacienty a pocit, že moje práce má smysl, jsou pro mě tím nejdůležitějším důvodem, proč ji stále dělám s radostí.
