Článek
Když se mě někdo zeptá, kolik si jako doktorka v Dubaji vydělám, většinou se na chvíli zarazím. Ne proto, že bych o své práci nebo platu nechtěla mluvit, ale protože samotné číslo bez kontextu vlastně neříká tolik, jak by se mohlo zdát. Můj měsíční příjem se pohybuje mezi 30 a 40 tisíci dirhamy. Když to člověk převede na české poměry, může to působit jako obrovská částka. A ano, je to velmi dobrý příjem. Jenže Dubaj je zároveň město, kde jsou vysoké i životní náklady, a největší položkou mého rozpočtu je jednoznačně bydlení.
Právě bydlení je podle mě jedna z prvních věcí, kterou by měl každý, kdo o práci v Dubaji uvažuje, opravdu dobře promyslet. Není to jen o tom, kolik člověk dostane na výplatní pásce. Důležité je také vědět, kolik z toho každý měsíc skutečně zmizí. A v mém případě je to právě nájem, který představuje největší pravidelný výdaj.
Dubaj je obrovské město a ceny bydlení se samozřejmě liší podle lokality, velikosti bytu a standardu. Já jsem si vybrala bydlení, které mi vyhovuje především z hlediska pohodlí a dostupnosti. Jako lékařka trávím v práci hodně času a po náročném dni je pro mě důležité přijít domů do prostředí, kde se cítím dobře. Bydlení proto nevnímám jen jako nutný výdaj, ale jako něco, do čeho jsem ochotná investovat.
Zároveň si ale uvědomuji, že právě náklady na bydlení mohou výrazně změnit celkový obraz toho, jak dobře se člověku v Dubaji finančně žije. Když máte příjem 30 nebo 40 tisíc dirhamů a z něj každý měsíc zaplatíte vysoký nájem, najednou už nejde o tak bezstarostný rozpočet, jak by se mohlo zdát při pohledu na samotnou výplatu.
Celkově mě každý měsíc život v Dubaji stojí více než 20 tisíc AED. Bydlení je největší položkou, ale samozřejmě není jedinou. K tomu se přidává jídlo, běžné nákupy, doprava, služby a všechno ostatní, co k běžnému životu patří. Člověk si někdy ani neuvědomí, kolik peněz postupně utratí za drobnosti. Jeden nákup, večeře, káva, objednané jídlo nebo nějaká služba. Jednotlivě to nemusí vypadat nijak dramaticky, ale na konci měsíce se částky nasčítají.
Největší rozdíl oproti životu v Česku podle mě člověk pocítí právě v tom, jak snadno se tady utrácí. Dubaj je město pohodlí. Téměř všechno si můžete objednat, nechat dovézt nebo vyřešit během několika minut. Když máte náročnou pracovní dobu, je velmi lákavé využívat všechny tyto možnosti. Jenže pohodlí má svou cenu.
Proto se snažím své výdaje sledovat. Neznamená to, že bych si nic nedopřávala nebo že bych žila nějak extrémně úsporně. Spíš chci vědět, kam moje peníze každý měsíc odcházejí. U příjmu mezi 30 a 40 tisíci AED je podle mě důležité nenechat se strhnout pocitem, že si člověk může dovolit úplně všechno. Může, ale pokud si nedá pozor, velmi rychle zjistí, že na konci měsíce mu z výplaty nezůstává tolik, kolik čekal.
Na druhou stranu má můj příjem v Dubaji i velkou výhodu. Jednou z věcí, kterou vnímám velmi pozitivně, je absence daně z příjmu. To je pro mě významný rozdíl a jeden z důvodů, proč mi práce v Dubaji dává finanční smysl. I když mám vysoké životní náklady, stále mám možnost část svých peněz odkládat a plánovat si s nimi do budoucna.
Když se tedy podívám na svůj běžný měsíc, obraz je poměrně jednoduchý. Vydělám si mezi 30 a 40 tisíci dirhamy. Více než 20 tisíc AED pak utratím za celý svůj životní provoz, přičemž největší část z toho tvoří bydlení. Zbytek padne na jídlo, nákupy a další každodenní výdaje. Část peněz se snažím ponechat stranou a neutrácet ji jen proto, že si to mohu dovolit.
Právě tohle je podle mě důležitá realita, kterou člověk při představě života v Dubaji nemusí na první pohled vidět. Často se mluví o vysokých platech a o tom, že si zde člověk může vydělat mnohem více než doma. To může být pravda, ale stejně důležité je podívat se na druhou stranu. Kolik stojí bydlení? Kolik člověk utratí za běžný život? A především – kolik mu po všech výdajích skutečně zůstane?
Já osobně jsem se svou finanční situací v Dubaji spokojená. Můj příjem mi umožňuje žít komfortně, zároveň si ale uvědomuji, že komfort není zadarmo. Nejvíc mě každý měsíc stojí právě bydlení a celkové životní náklady se dostávají nad hranici 20 tisíc AED. Přesto mi kombinace příjmu, pracovních podmínek a možnosti vydělávat bez daně z příjmu dává smysl.
Dubaj pro mě tedy není místo, kde bych díky vysokému platu přestala řešit peníze. Spíš naopak. Naučila jsem se nad nimi přemýšlet jinak. Vím, že si mohu vydělat dobře, ale zároveň vím, že dobrý příjem sám o sobě nestačí. Důležité je, jaký životní styl si člověk nastaví a kolik z toho, co vydělá, mu skutečně zůstane.
A právě v tom vidím největší finanční výhodu svého života v Dubaji. Nejde jen o to, že jako doktorka vydělávám 30 až 40 tisíc dirhamů měsíčně. Jde o to, že i přes vysoké náklady na bydlení a každodenní život mám díky svému příjmu a absenci daně z příjmu možnost vytvářet si finanční rezervu a přemýšlet o budoucnosti. Pro mě je to jeden z hlavních důvodů, proč jsem ráda, že jsem se rozhodla právě pro Dubaj.
