Článek
Všichni rodiče mají pocit, že dětem dávají to nejlepší. Nutno si však uvědomit, že nad výchovou dětí ztrácíme pozvolna kontrolu od předškolního věku. Jakmile dítě nastoupí do mateřské školy, začínají mu být vzorem i jiné osoby, kterých vystupování nedokážeme nijak korigovat. Spolužáci, učitelský sbor i pomocný personál je svým chováním nějakým vzorem. Děti najednou mění slovník, chování i reakce na běžné záležitosti. Pokud se vliv školy na dítě rodičům nelíbí, mají mnozí možnost přejít na domácí vyučování. Pokud splní základní kritérium, kterým je zjednodušeně pro první stupeň maturita a pro druhý ukončené vzdělání vysokoškolské, mohou vzdělávat své děti doma. Dlouhodobá studie dopadu takového typu vzdělání na dnes již dospělé domškoláky není. Ale…
Protože rádi cestujeme, poznáváme nové věci i lidi, můžeme se zamyslet nad dopadem domškoláctví na rodiny, které tento způsob života upřednostnily a cestují buďto pracovně nebo pro radost. Zhruba deset podobných rodin poznáme osobně. Cestují s obytným vozem většinu roku a mají s sebou jedno, dvě i tři děti a z toho je alespoň jedno na domácí, i když cestovatelské výuce. Výhody takového cestovního vzdělávání jsou jasné.
1. Každý člen rodiny se musí díky menším prostorům a omezeným možnostem obytného automobilu uskromnit a naučit se žít s velkou mírou tolerance.
2. Díky procestovaným zemím se na všechny chtě nechtě lepí cizojazyčná slovíčka nebo i celé fráze.
3. Setkávání se s kulturními rozdíly a místními zvyklostmi obohacuje všeobecný rozhled.
4. Poznávání etnických ras zvyšuje míru tolerance domškoláků. I když jsou dnes cizinci běžnou součástí všech zemí, ne všude jsou akceptováni. Domškoláci berou cizince jako něco zcela běžného.
5. Geografické znalosti jsou přirozeně hlubší. Domškoláci cestující napříč nejen Evropou poznají díky své přirozené zvědavosti názvy hlavních měst, přístavů, zálivů, řek, hor, národních parků nebo kulturních a architektonických památek.
6. Díky odloučení od stejnojazyčných vrstevníků a touze se přirozeně přátelit hledají malí cestovatelé kamarády mezi vrstevníky, které poznávají na cestách a jsou s nimi v kontaktu i díky sociálním sítím mnohdy roky.
Vše má i své nevýhody a ty dopadají i na domškoláky. Sociální odloučení od svých kamarádů doma může vést ke smutku. Domškoláci na cestách jsou ochuzeni o pobyt mezi ustálenou skupinou vrstevníků a přicházejí o možnosti navazovat dětská přátelství přetrvávající po dlouhá léta, často do dospělosti.
Zřejmé je, že cestování spojené s domškoláctvím je pro děti dobrodružstvím a pro rodiče velkou životní zkouškou. Je tedy nutné najít rovnováhu mezi vším v životě a nevytvářet žádné extrémní situace. Jasně se ale již dnes ukazuje, že děti, které dlouhodobě cestovali mají větší životní nadhled, lépe přijímají odlišnosti a mnohem lépe se umí přizpůsobit novému prostředí a situacím. Vše samozřejmě ovlivňují rodiče jako hlavní a často v takovém případě jediný vzor. Na nich je vždy největší podíl na výchově a vzdělávání svých dětí a příprava do života. Doufejme, že se možnosti domškoláctví budou zlepšovat a individuální přístup bude pro malé cestovatele přínosem.
Máte s domškoláctvím spojeným s cestováním zkušenosti? Klidně napište do komentářů.
