Článek
Jak vytvořit zdravý postoj k přírodě u dítěte? Které období je pro to nejlepší? Jak přírodu dětem dávkovat a jaké překážky na nás mohou při výchově v různých obdobích číhat?
Příroda může být cenným pomocníkem pro zdravý vývoj dítěte. Příklady rodičů jsou tím největším vodítkem.
Každé období dětství má své příležitosti a limity. Důležité je nabízet dítěti možnosti, které ho rozvíjí, a díky jejich realizaci se posouvá o pomyslný jeden stupínek výše. Naopak pokud budete chtít, aby dítě rovnou přeskočilo z prvního schodu na pátý nebo desátý a ono k tomu nebude mít potřebné schopnosti a znalosti, nejen že se mu to nepovede, ale je pravděpodobné, že jeho přirozený vývoj významně omezíte. Stačí když budeme dětem dávat právě to, co potřebují, a zároveň je to v jejich možnostech. Stačí když budeme kladnými vzory, díky kterým se děti dokážou nadchnout a naučit se spoustu užitečných věcí Ideálním prostředím, které nám pomůže rozvíjet dítě ve všech směrech je volně je příroda, tedy pobyt v ní. Malý i velký si tam dokáže najít právě to svoje. Pak už stačí jen základní orientace v tom, v jakém vývojovém období se dítě nachází, a co dítě potřebuje, abyste mu v tomto období nabídli.
V raném dětství utváří vztah k přírodě především vztah k přírodě jeho rodičů, případně dalších nejbližších dospělých. Je to postoj rodiče, který dítě prostřednictvím napodobování přejímá a se kterým se minimálně do období puberty, než se začne utvářet jeho vlastní, ztotožňuje. Přístup a výchova rodičů do velké míry určuje, jak bude dítě přistupovat ke světu kolem sebe, zda to pro něj bude bezpečné prostředí, které může svobodně objevovat, nebo prostředí, kde mu hrozí nebezpečí například v podobě ušpinění a bodavého hmyzu.
Výchova v raném dětství je převážně výchovou ke světu obecně. V první řadě se rozvíjí vnímání sebe sama a okolního světa. Do zorného pole se pomalu dostávají různé přírodní objekty a zvířata. Dítě je postupně začíná vnímat, zajímat se o ně, zjišťuje, co si může dovolit a co ne. Začíná navazovat první vztahy s okolím. Učí se být venku, v kontaktu s přírodním prostředím tak, aby to pro něj bylo bezpečné, příjemné a podnětné. Postupně je také dobré zvyšovat odolnost dětí přiměřeným pobytem venku za různého počasí.
Kempování zdá se být nejvhodnějším způsobem, kterým může rodič ukázat dítěti, jak se chovat v přírodě, k přírodě a také k lidem, které v ní potkáváme. Právě přírodní prostředí nabízí multifunkční prostor a spoustu možností pro rozvoj veškerých dětských dovedností. Zároveň setkání dítěte s přírodou nemusí být vždycky láskou na první pohled. Na tomto místě je klíčová role dospělého průvodce, který pomáhá dítěti rozlišit, co je pro něj bezpečné a čemu se raději vyhnout. Ukáže mu, jak si poradit se zdánlivě nepřekonatelným problémem, se kterým se potkalo. Logické myšlení se rozvíjí až později a klíčový způsob, kterým se děti v tomto období učí, je nápodoba. Odezírají od dospělého, zda je v pohodě si lehnout do trávy, vykoupat se v rybníku, nebo zda je bodnutí vosou a ušpinění kalhot nepřekonatelným problémem.
Dítě je připraveno vnímat přírodní prostředí kolem sebe všemi smysly. Čím rozmanitější možnosti a rozmanitější prostředí mu dokážeme nabídnout, tím lépe. Poznává na vlastní kůži, jak zajímavý a různorodý může okolní přírodní svět být. Je to období úžasu. Děti žasnou nad krásou přírodního světa a jsou zaujaty i sebemenším detailem, který by dospělý snadno přehlédl. Při poznávání neznámého přírodního světa si pomáhají tím, co znají ze světa lidského.
Příroda sama o sobě děti v tomto věku nenaučí mít ji rády. Klíčová je v tomto věku role dětského průvodce, dospělého vzoru, kterého budou chtě nechtě následovat a skrze něj vidět, vnímat a cítit. Díky němu poznají, zda je příroda prostor, kde jsou rády a tráví tam svůj čas.
Pro děti, které nejsou na kontakt s přírodním prostředím zvyklé a nebyly moc venku ani v předškolním věku, není pobyt v přírodě příjemný. Je to prostředí, které je pro ně cizí a mohou zažívat až pocity úzkosti a ohrožení, protože jim nikdo neukázal, že není, čeho se bát. Takové děti je třeba jemně podporovat a nechat je se s přírodním prostředím pomalu skamarádit. Dopřát jim smyslové hry v přírodě, které jim pomohou si přírodní svět osahat. Vyrazit s nimi na výlet či výpravu, kde mohou přírodní prostředí více poznat a zároveň se v něm učit pohybovat a přežít.
Táboření v přírodě pro děti bývá velkým dobrodružstvím. Navíc se ukazuje, že přírodní prostředí samo o sobě skýtá řadu výhod pro dítě a jeho vývoj. Vynaložené úsilí za to stojí.
Rodiče i děti si mohou všímat i různých ekologických problémů, které jsou s přírodou spojené. Pokud je chceme učit zásadám ochrany přírody už v tomto věku, je důležité, aby se to dělo v malém a jim blízkém měřítku. Aby si celou situaci dokázaly reálně představit a ideálně se s ní i vypořádat pomocí dostupného místního řešení. Pomůže jim to uplatnit podobný princip v budoucnu i v případě rozsáhlejších a vzdálenějších problémů, kterým budou vystaveny.
Přestože příroda nemusí být pro děti na první místě, má jim rozhodně co nabídnout a může jim dát přesně to, co potřebují. Prostor, kde mohou testovat své hranice, lépe poznat, kdo jsou a prožít nezapomenutelné zážitky v partě vrstevníků. Stačí, když dostanou prostor pro naplnění toho, co zrovna potřebují. Rodiče by měly děti dát prostor, nechat ho osahat si nůž, sekeru nebo pilku. Právě kempování je vhodným způsobem, jak naučit dítě převzít zodpovědnost za sebe i blízké. Pokud včas nepostaví přístřešek nebo stan, zmokne. Pokud nerozdělá ohýnek, nebudou opečené buřty, které děti vyloženě zbožňují. I když raději je asi opékají, jak jedí.
Kempujme s dětmi tak, aby se musely zapojit do všech činností s kempováním a pobytem v přírodě spojených. Ale pozor! Kempování v plně vybaveném obytném voze není kempování, není žádné umění, nejste vzorem a rozhodně tím děti nic nenaučíte.
Berme děti do přírody, buďme jim vzorem a naučme je udržitelnému způsobu života. Dětství jim tím obohatíte o nezapomenutelné zážitky a v dospělosti budou na chvíle spojené s kempováním rádi vzpomínat a co víc, vše přenesou dál na své děti, na další generaci a my tak máme možnost ovlivnit budoucnost i našich vnuků a pravnuků.
