Článek
Nemám a nechci mít žádnou zálibu v psaní nekrologů, ale nečekaný skon zpěváka britské skupiny Nitzer Ebb Douglase Johna McCarthyho právě 11. června, kdy slavím narozeniny, je důvodem k připojení vlastního, osobnějšího příspěvku k článkům, které se dnes začaly objevovat na internetu. První v češtině hned po půlnoci sepsal Pavel Zelinka na webu Sanctuary.cz, který se zaměřuje na temnější hudbu, o něco později na Novinkách publikoval článek Luděk Fiala. Celosvětově o úmrtí informují The Guardian, Billboard, Daily Mail, NME a další.
K tvorbě Nitzer Ebb, kteří spoluvytvářeli od poloviny osmdesátých let 20. století žánry Electronic Body Music a industriálu, mám opravdu vřelý vztah, vlastním jejich kompletní diskografii a nevynechal jsem jejich kvůli covidu mnohokrát přesunutý poslední koncert v pražském Meet Factory 20. 4. 2022 (původně měl být 3. 4. 2020). Pro mě jakožto fanouška Depeche Mode nebyli žádnou neznámou ještě předtím, než Douglas nazpíval naprosto skvěle elektronický cover původně hardrockové, sedmdesátkové písně Faith Healer, jenž otevíral třetí desku Bloodline (1992) projektu Recoil, tehdy ještě člena DM Alana Wildera. V Rádiu Paranomázie jsem ji ve své rubrice Elektrické křeslo uvedl jako skladbu, která tvarovala můj hudební vkus. Kolega Vazelína na zmínku o tom, že je stejně jako desky od Nitzer Ebb z katalogu firmy Mute Records, tehdy reagoval zvoláním: „Hlavně tady, prosím tě, nepouštěj Erasure!“
O Dougově odchodu na věčnost mi poslala zprávu s černobílou fotkou na WhatsApp moje mladší sestra. Na telefon jsem chvilku nevěřícně zíral, načež jsem hloupě odvětil: „Cože?“ Sestra následně připojila odkaz na oficiální zprávu. Přeposlal jsem tu jobovku nejlepšímu kamarádovi Konymu, s nímž jsme od svých osmnácti obráželi veškeré koncerty kapel, které měly ke košilím syntezátorů blíže než ke kabátům kytar. Smutně konstatoval, že naše ikony začátku devadesátek začínají být spíš legendami z minulosti než stále planoucími hvězdami. Ani nemusel nic připisovat, bylo mi úplně jasné, že má na mysli také nedávnou oficiální rozlučku s existencí Front 242 či definitivní rozpad Skinny Puppy. A kdo ví, zda se ještě někdy vrátí naše Vanessa…
Nebudu zde činit výčet diskografie skupiny a porovnávat jednotlivé desky, to si můžete přečíst jindy a jinde. Dovolím si vyjádřit své hluboké přesvědčení o tom, že Douglas McCarthy dával do hudby všechno a jeho zpěv, deklamace a řev vlastních textů byly jeho nezaměnitelným výrazovým prostředkem. Když nyní dopisuji tento text, poslouchám při tom skladbu Come Alive (Ožij). Pusťte si ji a pochopíte proč.
https://www.theguardian.com/music/2025/jun/12/douglas-mccarthy-nitzer-ebb-dies-aged-58
https://www.billboard.com/music/music-news/douglas-mccarthy-nitzer-ebb-vocalist-dies-58-1235997510/
https://www.dailymail.co.uk/tvshowbiz/article-14805171/90s-music-star-dies-battle-cirrhosis.html
https://www.nme.com/news/music/tributes-paid-after-nitzer-ebb-legend-douglas-mccarthy-dies-aged-58-we-lost-an-icon-3869217
https://sanctuary.cz/90910-zemrel-douglas-mccarthy-polovina-legendarnich-nitzer-ebb
