Hlavní obsah

Mexico City v plamenech, Rammstein ve vrcholné formě. Recenze CD boxu

Foto: Zima (generováno v ChatGPT)

„Naši Mexičané nám rozumějí.“ Richard Z. Kruspe

Když jsme v roce 2001 s Vazelínou na Lipně poslouchali desku Mutter, nebyli Rammstein ještě takovým fenoménem. Live In Mexico City zachycuje kapelu na vrcholu její stadionové éry.

Článek

Rammstein - Live in Mexico City 2026 - recenze CD boxu

Seznam skladeb: CD1 - 1. Intro 2. Armee der Tristen 3. Zick Zack 4. Links 2 3 4 5. Sehnsucht 6. Zeig dich 7. Mein Herz brennt 8. Puppe 9. Heirate mich 10. Zeit 11. DJ Set Deutschland 12. Deutschland CD2 - 1. Radio 2. Mein Teil 3. Du hast 4. Sonne 5. Engel 6. Ausländer 7. Du riechst so gut 8. Pussy 9. Rammstein 10. Ich will 11. Adieu 12. Te quiero puta!

Když hořelo Lipno

Na konci léta 2001 jsme s kolegou Vazelínou vyrazili na cyklovýlet po Šumavě. Spali jsme ve stanu v Nové Peci, jezdili u nás i za čárou po Rakousku a Německu a v kempu u ohně nám hrála nová deska Mutter. Už tehdy bylo jasné, že němečtí Rammstein mají našlápnuto k něčemu velkému. Album obsahovalo skladby Sonne, Ich will nebo Mein Herz brennt a definitivně kapelu zařadilo mezi nejvýraznější hudební seskupení své generace.

Jednoho dne se Vazelína rozhodl vykoupat v ledové Vltavě na začátku Lipna. Ze břehu jsem na něj zavolal: „Jaká je voda?“ Odpověď přišla okamžitě: „Mein Arsch brennt!“ Můj zadek hoří! Tato svérázná úprava tehdy všudypřítomné skladby Mein Herz brennt nás rozesmála natolik, že si na ni vzpomenu pokaždé, když tu píseň slyším.

Myslím, že ani jeden z nás netušil, že o pětadvacet let později budu doma sepisovat recenzi záznamu koncertů, na které během tří večerů dorazilo téměř dvě stě tisíc lidí. Právě takovou událost zachycuje novinka Live In Mexico City, pořízená během tří vyprodaných koncertů na stadionu Foro Sol v říjnu 2022.

Za ohněm jsou písně

Na Rammstein mě nikdy nebavila jejich pyrotechnika. Ani skandály a nekonečné debaty o tom, jak je možné, že zrovna oni mohou po celém světě zpívat naprostou většinu svého repertoáru v rodném jazyce, aniž by si tím zavřeli jakékoli dveře.

Poslouchám je hlavně kvůli hudbě. A stejně tak kvůli textům. Básnická tvorba zpěváka Tilla Lindemanna mě zaujala natolik, že jsem se před lety pustil do překládání jeho básní do češtiny. Měl jsem kdysi autorské čtení svých překladů v Bezejmenné čajovně ve Šťáhlavech. Publikum tehdy tvořil jediný člověk. Jmenoval se Vazelína.

Zájem o tvorbu německého sextetu za roky jejich působení výrazně nabobtnal. A není divu. Drtivé kytary Richarda Kruspeho a Paula Landerse, elektronické podklady Flakeho Lorenze a jeho cit pro melodii, pevný rytmus basáka Ollieho Riedela a bubeníka Dooma Schneidera a Lindemannovy texty, které dokážou být současně ironické, provokativní, poetické i znepokojivé, dělají z Rammstein něco víc než jen kapelu s největšími plamenomety v branži. Možná proto si je často raději pouštím doma. Nikoli z důvodu, že bych měl problém s vřavou v davu. Na deskách ovšem nejlépe vynikne, jak dobře jsou jejich skladby napsané.

Německé rozpaky, mexické nadšení

S elektro parťákem Konym máme už léta zvláštní zábavu. Kdykoliv potkáme nějakého Němce, ať už jde o kolegu z jeho firmy, člověka na koncertě nebo náhodného spolustolovníka v hospodě, dříve či později položíme jednoduchou otázku: „Jak se ti líbí Rammstein?“

Jeden by očekával spíš nadšení. Vždyť jde o nejúspěšnější německou kapelu všech dob. Mluvíme o skupině, která svým mezinárodním dosahem překonala všechny německé legendy od Scorpions přes Helloween až po Kraftwerk. Jenže reakce bývají překvapivě podobné. Lehce rozpačitý pohled. Opatrný úsměv. A odpověď ve stylu: „No… ehhh, moc je nemusím.“ Jako kdyby si část Němců dodnes nebyla jistá, zda se ke skupině veřejně hlásit.

O to zajímavěji působí mexické publikum. Tam žádné rozpaky neexistují. Téměř dvě stě tisíc fanoušků proměnilo tři koncerty ve velkolepou oslavu kapely ve městě, které je od Berlína vzdáleno skoro deset tisíc kilometrů. Atmosféra nahrávky jasně dokazuje, že Mexiko patří mezi nejoddanější bašty rammsteinovského světa.

Vlastně mě ani nepřekvapuje, že právě odtud pochází několik mých nejoblíbenějších koncertních záznamů. Nedávno mě nadchl živák z turné Memento Mori skupiny Depeche Mode, pořízený rovněž v Mexico City. A když si vybavím legendární záznam turné PopMart kapely U2, jsme zase v Mexiku. Jako kdyby tamní publikum mělo zvláštní schopnost proměnit koncert v něco většího než jen další zastávku na turné. Live In Mexico City tenhle dojem jen potvrzuje.

Hit za hitem

Setlist funguje jako průřez celou kariérou skupiny. Na své si přijdou příznivci novějších alb i pamětníci devadesátých let. Nejsilněji na mě stále působí klasiky z přelomu tisíciletí, které nezestárly ani po čtvrtstoletí. Každá z nich připomíná dobu, kdy Rammstein přestávali být zajímavou německou zvláštností a stávali se světovým fenoménem.

Potěší ale i skutečnost, že novější skladby nepůsobí jako vata mezi starými hity. Armee der Tristen otevírá koncert se stejnou silou, s jakou otevírala řadové album Zeit právě v roce 2022. Titulní Zeit ukazuje citlivější tvář skupiny, která bývá ve stínu ohně a výbuchů někdy přehlížena, a hymnická Deutschland je jasným vrcholem novodobé tvorby.

Jakkoli píseň po vydání v roce 2019 vyvolala doma poprask tím, že Němcům připomněla veškeré temné kapitoly jejich dějin, Rammstein tak učinili s patřičnou nadsázkou i současným projevem lásky k vlastní zemi. Ruku na srdce. Ustáli bychom podobně nekompromisní skladbu o vlastní historii i my? A zvládli bychom ji přijmout s takovým nadhledem, s jakým ji nakonec přijala většina Němců?

A pak je tu song Te quiero puta! Skladba, která nikdy nepatřila mezi největší hity kapely, ale v Mexico City zní naprosto přirozeně. Jako by vznikla právě pro tamní publikum.

Resumé

Live In Mexico City v podobě audio nahrávky nemění dějiny rockové hudby. Nabízí ale mimořádně působivý zvukový dokument o kapele, která dokázala vyrůst z klubů a festivalů až na samý vrchol stadionové ligy a držet se tam pořádně dlouho. A ve srovnání s předchozím koncertním albem Rammstein: Paris (2017) je čerstvá placka zvukově i koncepčně na úplně jiné úrovni. I díky přítomným divákům.

To nejdůležitější přitom nezůstává v plamenech, výbuších ani kontroverzích. Zůstává v písních. Jak v těch nejstarších, tak v těch novějších. Z mého úhlu pohledu nejsou Rammstein doma v Německu proroky, ačkoli tam prodají nejvíce desek a odehrají nejvíce koncertů. Mají řadu příznivců, ale také mnoho odpůrců, kterým vadí humbuk kolem kapely, její průšvihy, kontroverzní image nebo texty.

Ať už se k Rammstein doma hlásí s hrdostí nebo s rozpaky, ve světě už skupina dávno patří mezi hudební giganty. Mexiko to během tří vyprodaných večerů připomnělo způsobem, který nešlo přeslechnout.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz