Článek
Kterak jsem nejel na koncert
Na koncertě německého hudebníka Helgeho Schneidera v lineckém Brucknerhausu v rámci letošního turné Ellebogen vom Tich (z nářečí přeloženo jako Lokte ze stola) jsem nebyl. To je důležitá informace. Jednak kvůli pravdě. Jednak proto, že jde o první koncertní recenzi v dějinách Rádia Paranomázie, která vznikla za pomoci ledového obkladu a dálkového sběru zpravodajských informací. Můj plán byl jednoduchý: připojit se v Českých Budějovicích k Vazelínovi, jenž vyrazil soupravou Českých drah z Tábora do Rakouska, spatřit Helgeho Schneidera a vrátit se domů jako lepší člověk. Místo toho jsem se stal pacientem doktora Tutesweh (česky Bolíto) a kolega se stal zahraničním zpravodajem. A Helge se stal předmětem dálkového výzkumu.
Zprávy z vlaku
První kolegovy zprávy z cesty byly vcelku očekávatelné. Dal si řízek v přetopeném jídelním voze. Budvara k němu. Pak začal pozorovat rakouského důchodce, který se tak vylil, že už někde u Kaplice přestal používat slova a komunikoval výhradně zvuky vedoucími k doručení dalších plechovek piva. Pak přišlo Summerau a s ním první kolegova báseň.
Eine alte Sau
Stand in Summerau
Am Bahnsteig Nummer zwei
Jetzt ist sie schon vorbei
Můj volný překlad:
Jedna svině stará
Ta v Summerau stála
na perónu dvě
už je tatam, je
Čtrnáct Zlatých žump
Pro běžné publikum je Helge Schneider německý jazzman a komik původem z města Mülheim an der Ruhr v Severním Porýní-Vestfálsku. Pro posluchače Rádia Paranomázie je něco mezi géniem, sultánem a člověkem, který našel zadní vchod do reality. Stal se čtrnáctinásobným vítězem hitparády Zlatá žumpa s písní Katzenklo (Kočičí záchodek) z desky Es gibt Reis, Baby (Máme rejži, kotě) z roku 1993. To už není hudební úspěch. To přesahuje sluneční soustavu.
V Brucknerhausu skončila normální civilizace
Ve 20:00 začal koncert. Helge střídal klavír, saxofon, trumpetu a perkuse. Potvrdil, že dokáže zahrát (na) všechno. Po jeho boku vystupovali kytarista Sandro Giampetro, baskytarista a kontrabasista Leo Richartz a bubeník Luis Vargas. Z Vazelínových hlášení jsem pochopil asi tolik, že koncert začal jako jazzový večer a postupně se proměnil v něco mezi groteskou, improvizací a veřejnou přednáškou o jistotě nejistoty. Vazelínova druhá báseň mi přiblížila atmosféru v sále.
Helge hat viel' Fans
Lotte, Uschi, Jens
Alle haben Durst
Auf Bonbon aus Wurst
Můj volný překlad:
Helge fanoušky má
Jense, Uschi, Lottu zná
všichni prosí víc a víc
o bonbón z jitrnic
Démon a jeho hudba
Nejvíce vše vystihla Vazelínova zpráva během přestávky: „Helge je prostě démon.“ Konec citátu. Mistr navíc během koncertu prohlásil, že kdysi složil hudbu k pornofilmu. To samo o sobě není zas tak mimořádné. Pak ale dodal, že onen pornofilm byl v Německu zakázán. Kvůli jeho hudbě. Publikum tuto informaci přijalo jako vše s hurónským smíchem.
Muž od merche oznamuje fyzikální zákony
Vazelína po skončení produkce předal muži od merchandisingu obálku s tajemným vzkazem pro pana Schneidera. Muž slíbil, že to předá. Poté dodal: „Na autogram ovšem čekáte marně. Helge po koncertě mezi lidi nikdy nechodí.“ Nikdy. Od té chvíle mám vlastní teorii. Kapacita po koncertě neodchází. Virtuos se rozpustí v atmosféře a znovu se zhmotní až na další štaci.
Divoký muž
Kolega se po koncertě ještě prošel po hlavním městě Horního Rakouska a přespal v hotelu Wilder Mann (Divoký muž). Ráno jej měla čekat dle recenzí fantastická snídaně, která zase tak fantastická nebyla. Ubytovací zařízení moderátorovi ze všeho nejvíce připomnělo jeho studentské časy na kolejích v devadesátkách.
Cestou domů vznikla Vazelínova poslední báseň.
Vaseline schon im Zug
Fährt nach Hause schnell zurück
Der Besuch war ziemlich geil
Es lebe die Schneiderei!
Můj volný překlad:
Vazelína ve vlaku
uhání zpět bez mraku
výlet byl jak z jiných sfér
ať žije pan Krejčomér!
Resumé
Když jsem druhý den pročítal veškeré Vazelínovy zprávy a začal psát tuto recenzi, tak mě neodbytně napadla zcela zásadní otázka. Kdo je vlastně Helge Schneider? A proč se jmenuje Schneider (Krejčí)? Mohl by to být světec z Porúří. Patron krejčích, kteří mají zálibu v jazzu. Nebo majitel galanterie v Duisburgu. Vyslovujte v Dýsburku, nikoliv v Dujzburgu, jak nás za studií na katedře germanistiky upozorňoval profesor Bok. Kdo řekne Dujzburg, toho vyrazí od zkoušek.
Co když ale Helge Schneider vůbec neexistuje? Co když žádný Linec není? Co když si Vazelína celé Rakousko pouze vymyslel při pozorování mřenek a bělic v Lužnici v rodném Táboře? Hlavou se mi honily různé teorie, které by nedokázal ve své psychopatologické poradně vysvětlit ani slovutný pan profesor Plexisklo, jehož pořad se v našem vysílání těšil velké oblibě.
Jenže nad tím vším se vznáší to nejdůležitější. Především nebylo jakkoli objasněno, proč Helge nakonec nezahrál Katzenklo. V tom případě musíme začít úplně od začátku a požádat komisaře Piváka, aby to vypátral.
