Hlavní obsah

Laibach - MUSICK Encore: Když se remix stane novým originálem

Foto: Zima (generováno v ChatGPT)

Slovinští Laibach nachystali přídavek k desce Musick.

Nové skladby, remixy od Richarda X a další návrat do světa uměleckého přetlaku. Laibach ukazují, že i přídavek může mít vlastní tvář a smysl. Jak obstál v uších Zimy z Rádia Paranomázie?

Článek

Seznam skladeb na CD: 1. This Is The End (feat. Kaja Skrbinšek) 2. Yom Kippur 3. #US (feat. Marina Mårtensson) 4. Tales From The Crypt 5. Faith No More (feat. Marina Mårtensson & Bojan Cvjetićanin) 6. Musick (Unsick Version) 7. Resistencia (feat. Gregor Strasbergar) (Richard X remix) 8. Love Machine (feat. Senidah) (PUNCHBAG remix) 9. #US (feat. Marina Mårtensson) (SILVERWINGKILLER remix) 10. Modern Talking (feat. Manca Trampuš) 11. Fluid Emancipation (Fat White Family Meets DJ Schopenhauer Up Town Remix) 12. Allgorhythm (feat. Wiyaala) (Algorithm remix, assisted by iTurk) 13. Love Machine (feat. Senidah) (The Lincolnshire Poacher remix) 14. Musick (feat. Wiyaala) (Balžalorsky remix)

Choromuzika podruhé

Když jsem letos na konci května odcházel společně s kamarádem Konym z pražského Paláce Akropolis, měl jsem radost z toho, že Laibach při koncertu právě udělali to, na co si dnes troufne málokdo. Přijeli představit desku Musick (2026) a téměř úplně odsunuli stranou vlastní klasiky. Žádné hraní na jistotu, žádné povinné hity, žádná nostalgie. Jen aktuální materiál a víra v jeho sílu. A fungovalo to.

Proto mě nepřekvapilo, že projekt nekončí původním albem. To by ani nebyli Laibach. Slovinci nikdy nebrali žádnou nahrávku jako neměnný artefakt. Hudba je pro ně materiál, který lze rozebrat, přepracovat a znovu sestavit. Přesně tím je MUSICK Encore, jenž spatřil světlo světa 20. listopadu 2026.

Rozklad jako tvůrčí metoda

Původní Musick jsem ve své koncertní recenzi označil za jakousi „choromuziku“, tedy hudbu nakaženou významem, pochybností a ironií. Laibach se tehdy pohybovali až nebezpečně blízko současnému popu, ale zároveň jej rozkládali zevnitř.

Na Encore tento proces pokračuje. Jsou k mání nové skladby This Is The End, jíž deska paradoxně začíná, #US, Tales From The Crypt, loňský singl Yom Kippur, a také Faith No More (sic!) a Modern Talking. Některé tituly, když se dají dohromady, znějí komicky, jak by řekl knihkupec Darek Vrána. Doplňují je remixy a přepracované verze již známých skladeb. Nepůsobí to však ani jako sbírka odložených bonusů, ani jako povinný dodatek vytvořený marketingovým oddělením vydavatelství Mute. Naopak. Album působí jako další nezbytná kapitola, byť téhož příběhu.

Do hry vstupují i hosté, zejména Richard X, Punchbag a Vitja Balžalorsky, kteří materiál posouvají do nových poloh. Některé skladby získávají tanečnější rytmus, jiné se noří hlouběji do elektronických struktur. Někde slyšíme klasický synthpop, jinde modernější elektropop, občas dokonce probleskne eurodance, ovšem vždy filtrovaný přes specifické laibachovské síto.

Tanec s Laibach

Jestliže původní Musick reflektovalo svět zahlcený informacemi a stále více deformovaný algoritmy a umělou inteligencí, pak Encore působí jako jeho zrcadlový obraz.

Písně se mění před očima. Známé motivy zůstávají zachovány, ale jejich význam se posouvá. Jako kdyby je někdo předal umělé inteligenci, která je rozebrala na datové body a následně složila zpět. Jenže na rozdíl od dnešních generátorů obsahu za tím stále cítíte lidský záměr, ironii a smysl pro detail.

Právě v tom spočívá největší síla této desky. Laibach nevyužívají současná témata jako módní dekoraci. Oni je po svém proměňují v samotnou strukturu hudby.

Přídavek, který není do počtu

Mnoho remixových alb trpí stejným problémem. Po několika skladbách si posluchač začne říkat, že by si zase raději pustil originál. U MUSICK Encore jsem podobný pocit ani po více posleších neměl.

Nové verze již vydaných songů totiž nenahrazují předlohu, ale rozšiřují ji. Předvědějí, kolik různých podob může jedna skladba mít. Právě proto dává podtitul Encore smysl. Nejde o pouhý přídavek. Jde o další interpretaci téhož díla. A to je rozdíl.

Verdikt

Na koncertě v Akropoli jsem ocenil, že Laibach odmítli hrát nostalgickou hru a bez kompromisů představili svou současnou tvorbu. MUSICK Encore ukazuje, že stejný přístup uplatňují i ve studiu. Místo rychlého doplňku nabízejí plnohodnotné pokračování alba Musick, na kterém se už předtím nebáli hudebních proměn a experimentů.

Ne všechny skladby jsou stejně silné na první poslech a ne každý remix rázem přináší zásadní objev. Celek však potvrzuje, že Laibach patří mezi vzácné kapely, které dokáží recyklovat vlastní materiál, aniž by recyklovaly samy sebe. A to je v době nekonečných reedicí, výročních edic a nostalgických turné možná ten největší triumf. MUSICK Encore není přívěsek k původní desce. Je to její další život.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz