Článek
Seznam skladeb: 1. Moscow Idaho 2. The War Against Sleep 3. What Can I Do for You 4. Nightfall 5. One Millionth Happy Customer 6. (In Search of) Penny Century 7. Second Shot 8. Ground 9. Why? 10. March
Vedle mých osobních hudebních jistot jako jsou Camouflage, Kraftwerk, Front 242 nebo naše Vanessa, představují The Cassandra Complex jednu z těch kapel, ke kterým se opakovaně vracím bez ohledu na módní trendy, změny v hudebním průmyslu nebo vlastní věk. O všech jsem už ostatně na Seznam Médium psal a každá z nich pro mě představuje trochu jiný pohled na elektronickou a alternativní hudbu.
Když jsem se před měsícem dozvěděl, že Rodney Orpheus a spol. vydávají album Generating Station Complex, na němž nově nahráli některé zásadní skladby své kariéry, měl jsem radost i obavy zároveň. Radost proto, že se vracím k písním, které mám rád od devadesátých let minulého století. Obavy proto, že podobné projekty často končí jako zbytečný výlet do archivu. Naštěstí se ukázalo, že tentokrát je to jinak.
Když se minulost znovu nadechne
Pro mě osobně nejde o obyčejnou desku. Alba Cyberpunx (1990) a především The War Against Sleep (1992) patří mezi nahrávky, které mě provázejí značnou část života. Když jsem navíc 21. května 2024 viděl The Cassandra Complex v pražském Paláci Akropolis, znovu se potvrdilo, že nejde o nostalgickou atrakci pro pamětníky. Kapela stále disponuje energií, charismatem i schopností oslovit publikum. Byl to jeden z těch koncertů, po nichž si člověk uvědomí, že některé skupiny nestárnou, pouze se trochu mění. Právě na tomto základě stojí i Generating Station Complex.
Ne remaster, ale návrat do strojovny
Rodney Orpheus, Paul Dillon, Andy Booth a Volker Zacharias se rozhodli vrátit k zásadním skladbám své téměř čtyřicetileté historie. Na albu tak najdeme nové verze skladeb Moscow Idaho, The War Against Sleep, Nightfall, One Millionth Happy Customer, Why, March a dalších. Nejde však o remaster ani o lehké vyčištění zvuku. Kapela sáhla přímo do konstrukce jednotlivých skladeb. To je vždycky riskantní krok. Fanoušci bývají ke změnám svých oblíbených písní nekompromisní. Stačí změnit příliš mnoho a zmizí jejich kouzlo. Nechat vše při starém zase postrádá smysl. The Cassandra Complex však překvapivě našli rozumnou rovnováhu.
Kazeta ze Strakonic a dlouhá cesta časem
Kazetu The War Against Sleep jsem si koupil v roce 1993 ve Strakonicích. Dodnes si to pamatuji lépe než spoustu věcí z minulého týdne. Tehdy jsem samozřejmě netušil, že jednou budu právě na Strakonicku žít a pracovat. Stejně jako jsem netušil, že se o více než tři desetiletí později budu těšit na nové album téže kapely.
Když dnes poslouchám Generating Station Complex, nevracejí se mi pouze melodie. Vybavují se mi lidé, místa, dávné rozhovory, obchody s hudbou i doba, kdy člověk dokázal poslouchat jednu kazetu pořád dokola a stejně na ní nacházel něco nového. Hudba totiž není pouze zvuk. Je to archiv vzpomínek.
Staré skladby s novou energií
Původní charakter zůstává zachován, ale zvuk je výrazně mohutnější. Bicí automaty mají větší razanci, elektronické plochy získaly další prostor a kytary novou dynamiku. Zpěvák a leader Rodney Orpheus dokázal respektovat atmosféru původních nahrávek a současně je přiblížit současnému posluchači. Kapela nezní jako vlastní revival. Naopak působí dojmem skupiny, která stále ví, co chce říct. A právě to je na celé desce nejcennější.
The War Against Sleep stále neztratil schopnost varovat
Nejsilnější momenty přicházejí tam, kde se kapela nesnaží za každou cenu překvapit. Nová verze songu The War Against Sleep připomíná, proč se tato skladba stala jedním z pilířů jejich katalogu. Pořád v sobě nese naléhavost, melancholii i dystopickou náladu. A možná zní aktuálněji než před více než třiceti lety. V době sociálních sítí, informačního přetlaku a digitálních závislostí působí její poselství vskutku prorocky.
Kapela, které málokdo naslouchá
Podobně funguje i Nightfall, kde se gotická atmosféra přirozeně potkává s elektronickou rytmikou. Když člověk zná původ názvu kapely, začne v její tvorbě vidět ještě jednu zajímavou rovinu. Kassandra z řeckých bájí dokázala předvídat budoucnost, ale nikdo jejím varováním nevěřil. Právě zde podle mě leží jeden z klíčů k pochopení The Cassandra Complex.
Řada jejich skladeb po desetiletí upozorňovala na technologickou závislost, manipulaci, společenské napětí nebo civilizační úzkosti. V době svého vzniku působily jako temné vize budoucnosti. Dnes znějí téměř jako komentář k současnému světu. A paradoxně podobný osud potkal i samotnou kapelu.
Má zajímavé myšlenky, osobitý pohled na svět, silnou identitu i překvapivě nadčasovou tvorbu. Přesto jí mnoho lidí nevěnuje pozornost, jakou by si podle mého názoru zasloužila.
Platí to v rodné Anglii, kde byli vždy spíše opomíjeným jménem než součástí hlavního proudu. Platí to i v České republice, kde mají oddané fanoušky, ale jejich publikum zůstává úzké. O to větší kontrast představuje Německo, kde si během let vybudovali výrazně silnější postavení a kde patří mezi respektované osobnosti nezávislé scény.
Tito muzikanti zůstávají dodnes Kassandrou hudebního světa. Mají co říct. Jen jim nenaslouchá tolik lidí, kolik by si zasloužili.
Why: píseň, která zůstala v éteru
Osobní radost mi udělala nová verze skladby Why. Právě tuto píseň jsem opakovaně zařazoval do vysílání Radia Paranomázie a dodnes ji považuji za jednu z nejlepších skladeb, které kdy The Cassandra Complex nahráli. Patří k těm písním, jež člověka nepřestanou bavit ani po letech. Spojují silnou melodii s otázkami, na které neexistují jednoduché odpovědi. V tom byl Rodney Orpheus vždy mimořádně silný. Nenabízel recepty. Pokládal otázky.
Nová verze zachovává ducha originálu a současně dokazuje, že dobrá skladba nemusí zůstat uzamčená ve své době. Why nezní jako archivní kuriozita. Zní jako živá píseň. A přiznávám bez mučení, že právě na ni se nejvíce těším, až ji zahrají i na listopadovém koncertě ve Futuru.
Musím zároveň dodat, že společně s ní bych velmi rád slyšel také She Loves Me (1992). Patří dlouhá léta mezi mé osobní favoritky, přesto ji kapela od svého návratu na koncertní pódia poněkud opomíjí. Možná je to náhoda. Možná záměr. A nenajdeme ji ani na nové nahrávce.
Album pro pamětníky i nováčky
Na celé desce je sympatické, že nepůsobí jako produkt určený výhradně dlouholetým fanouškům. Naopak může sloužit jako příležitost pro posluchače, kteří soubor dosud neznají. Dostanou reprezentativní průřez tvorbou kapely v moderním zvukovém balení. A to rozhodně není málo.
Souboj s vlastními klasikami
Samozřejmě se nabízí otázka, zda mohou nové verze překonat originály. Ve většině případů nikoliv. Jenže ani to není jejich úkol. Kouzlo původních nahrávek vznikalo v konkrétní době a za konkrétních okolností. Nové interpretace představují spíše rozhovor mezi minulostí a současností. Ukazují, že skutečně silné skladby dokážou přežít desetiletí bez ztráty významu. A to je možná větší vítězství než snaha překonat vlastní minulost.
Verdikt: Důstojná rekapitulace a předzvěst dalších vizí
Generating Station Complex pro mě není jen kolekce nově nahraných skladeb. Je to připomínka toho, proč jsem si The Cassandra Complex před třiatřiceti lety oblíbil.
Ne všechny nové verze jsou lepší než originály. Některé ani být nemohou. Přesto je na celé desce slyšet něco, co mnoha výrazně slavnějším kapelám chybí: upřímnost a přesvědčení, že tahle hudba má stále smysl. Rodney Orpheus a jeho spoluhráči natočili album, které dává smysl starým fanouškům a může ho dát i lidem, kteří kapelu teprve objevují. Mě osobně potěšilo více, než jsem čekal.
Teď už zbývá jediné. Vidět kapelu ve skvělé formě 19. listopadu ve smíchovském Futuru. A ať je nás tam víc než předloni v žižkovské Akropoli!
Zdroje: https://thecassandracomplex.net/
