Článek
Setlist: 1. Numbers / Computer World 2. Home Computer / It's More Fun to Compute 3. Spacelab 4. The Man-Machine 5. Airwaves (Ätherwellen) 6. Tango 7. Electric Café 8. Autobahn 9. Computer Love 10. The Model 11. Neon Lights 12. Merry Christmas Mr. Lawrence (Ryūichi Sakamoto cover) 13. Geiger Counter/Radioactivity 14. Tour de France / Tour de France Étape 3 / Chrono / Tour de France Étape 2 15. Trans-Europe Express / Metal on Metal / Abzug 16. Pocket Calculator 17. La Forme 18. Planet of Visions 19. Boing Boom Tschak / Techno Pop 20. Musique Non Stop Přídavek: 21. The Robots
Zástup fanoušků Kraftwerk se začal ve středu 15. července 2026 sjíždět do pražského Karlína. Zatímco před necelým měsícem jsme si s původem budějckým kamarádem Mírou po koncertu Duran Duran posílali dojmy jen přes telefon, tentokrát jsme měli v menším prostoru přece jen větší šanci se potkat. Pro mě šlo už o čtvrtou pražskou etapu s Kraftwerk a druhou ve Fóru Karlín, kde jsem je v roce 2015 viděl společně s Konym.
Věčné dohady o tom, zda je silnějším cyklistickým týmem UAE Team Emirates XRG s Tadejem Pogačarem nebo Visma-Lease a Bike s Jonasem Vingegaardem, tentokrát zcela postrádaly smysl. O vítězi nebylo nejmenších pochyb. Původně düsseldorfská čtveřice vedená Ralfem Hütterem dorazila do Prahy ve složení Ralf Hütter, Henning Schmitz, Falk Grieffenhagen a Georg Bongartz s programem mapujícím více než půl století elektronické hudby. Od prvního šlápnutí do pedálů bylo zřejmé, že Praha bude svědkem dalšího triumfu lidí, strojů a elektronické hudby.
Peloton se řadí na start
Načasování koncertu přitom nemohlo být symboličtější. Ve Francii právě pokračovala Tour de France, nejsledovanější cyklistický závod světa, zatímco ve Fóru Karlín se odehrávala jeho elektronická obdoba. Jestliže peloton každý den bojuje s časem, kopci a soupeři, Kraftwerk už desítky let závodí především sami se sebou a s vlastní historií. A stejně jako šampioni na silnici dokazují, že věk nemusí být překážkou, ani Ralf Hütter a spol. nepřijeli do Prahy jako veteráni elektroniky, ale jako stále aktivní závodníci udávající tempo.
Do počítačového světa bez zadávání hesla
Úvodní kombinace Numbers / Computer World představovala perfektní startovní rampu. Čísla poletující po projekční ploše a precizně synchronizovaný zvuk okamžitě vtáhly publikum do digitálního vesmíru, který Kraftwerk vytvořili dávno před nástupem internetu. Návaznost v podobě Home Computer / It's More Fun to Compute pak působila naprosto přirozeně. Skladby staré více než čtyřicet let zněly překvapivě současně a připomněly, jak neuvěřitelně nadčasová byla vize čtveřice z Düsseldorfu. Přestože dnes na pódiu stojí vedle Hüttera Schmitz, Grieffenhagen a Bongartz, duch původní myšlenky Kraftwerk zůstává nezměněn. Nejde o nostalgii, ale o živý organismus, který se dokázal adaptovat na několik technologických revolucí a stále působí moderně.
Pocta bratrům? Ne, jen Člověk-stroj
Jedním z prvních osobních vrcholů večera se stala The Man-Machine. Jen několik týdnů před koncertem na ni během svého pražského vystoupení odkazovali slovinští Laibach písní Love Machine, a tak bylo zajímavé slyšet tuto elektronickou hymnu přímo od jejích autorů. Když se na projekčním plátně postupně objevovalo jedno slovo Machine za druhým, Míra vedle mě se smíchem utrousil: „Ta píseň je asi tribute těm bratrům!“ Pobavil mě. Humor má ostatně ve světě Kraftwerk své pevné místo, byť bývá často ukrytý pod vrstvou robotické strohosti.
Kraftwerk nejsou exponát za sklem
Příjemně potěšilo také zařazení skladeb Ätherwellen a Tango. Právě podobné momenty dokazují, že Kraftwerk nejsou pouze muzeem vlastních nejslavnějších hitů. Vedle povinných klasik dávají prostor i méně očekávaným skladbám a ukazují, že jejich příběh není uzavřenou kapitolou. Na mnoha výročních turné bývá největší otázkou, zda kapela dokáže přesvědčit i mimo své osvědčené katalogové položky. Kraftwerk tuto zkoušku zvládli bez problémů.
Autobahn bez kolon
Když se rozezněla monumentální Autobahn, Forum Karlín se proměnilo v nekonečnou německou dálnici. Je až fascinující, jak dobře tato minimalistická kompozice funguje i více než půl století po svém vzniku. V době, kdy mnoho současných skladeb stárne během několika sezón, působí song stále jako cesta do budoucnosti. Zároveň šlo o jeden z těch momentů, kdy si člověk uvědomí, že Kraftwerk dokázali vytvořit z obyčejné jízdy autem hudební zážitek srovnatelný s rockovou hymnou.
Neonové světlo směrem k Holešovicím
Silný emocionální náboj měla také Neon Lights. S Mírou jsme se shodli, že představuje pomyslný most ke koncertu OMD, který nás čeká na konci srpna. Andy McCluskey a Paul Humphreys se nikdy netajili obdivem ke Kraftwerk a jejich vlastní verze skladby na albu Sugar Tax je jedním z nejkrásnějších hudebních poděkování, jaké kdy mezi kapelami vzniklo. Navíc zůstává jednou z těch, které v sobě nesou zvláštní melancholii. Je radostná i smutná zároveň, jako pohled na město krátce po setmění.
Sakamotův stín nad Karlínem
Velmi příjemným překvapením se stala skladba Merry Christmas Mr. Lawrence, převzatá od před třemi lety zesnulého Rjúičiho Sakamota. Pocta členu Yellow Magic Orchestra působila citlivě a důstojně. Současně šlo o jeden z momentů, který odlišuje dnešní koncertní program od starších turné a dodává mu nový rozměr. Byla to připomínka toho, že elektronická hudba nevznikala pouze v Düsseldorfu, ale že její dějiny mají důležité kapitoly také v Tokiu.
Radioaktivita, ze které mrazí i po padesáti letech
Jenže pokud měl večer svůj nejvážnější okamžik, přišel až s kombinací Geiger Counter / Radioactivity. Zatímco většina repertoáru Kraftwerk oslavuje technologie, komunikaci nebo dopravu, Radioactivity už dávno není jen písní o vědeckém objevu. V průběhu let se proměnila ve varování před důsledky lidských rozhodnutí a připomínku událostí, které poznamenaly celý svět. Doprovodné projekce odkazující na Hirošimu, Harrisburg, Sellafield, Černobyl nebo Fukušimu dodaly skladbě mimořádnou sílu. Ve Fóru Karlín stejně jako před jedenácti lety najednou nešlo o nostalgii, taneční rytmus ani hudební historii. Šlo o několik minut, během nichž elektronická hudba připomínala vlastní svědomí.
Musím říct, že právě v této chvíli jsem měl husí kůži snad nejvíc z celého koncertu. A soudě podle atmosféry v sále jsem nebyl zdaleka sám. Těžko hledat jinou skladbu elektronického ranku, která by i po desetiletích dokázala nést tak silný, aktuální a univerzální podtext. Píseň znovu ukázala, že Kraftwerk nikdy nebyli pouze vizionáři technologií, ale také pozornými pozorovateli světa kolem sebe.
Královská etapa večera
Pokud bych měl vybrat jedinou „královskou horskou etapu“ koncertu, nemohl bych sáhnout jinam než po bloku Tour de France / Tour de France Étape 3 / Chrono / Tour de France Étape 2. V době, kdy se ve Francii bojuje o čest a slávu, vyzněla tato čtveřice skladeb mimořádně silně. Projekce cyklistů, rytmika připomínající pravidelné šlapání do pedálů i charakteristické zvuky dechu a srdečního tepu vytvořily jeden z nejsugestivnějších momentů celého večera. Právě zde se nejlépe ukázalo, jak dokonale dokázali Kraftwerk propojit sport, technologii a hudbu do jednoho uměleckého konceptu.
Expres do hudební historie
Následující spojení Trans-Europe Express / Metal on Metal / Abzug představovalo prakticky povinnou lekci z hudební historie. Právě u ní jsem si znovu vzpomněl na sestavu, kterou mnoho fanoušků dodnes považuje za nejsilnější v historii skupiny: Ralf Hütter, Florian Schneider, Karl Bartos a Wolfgang Flür. Čtveřice, která na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let vytvořila základní kameny elektronické hudby a ovlivnila několik generací umělců od synthpopu přes hip hop až po techno. Florian Schneider už bohužel není mezi námi, ale jeho odkaz byl ve Fóru Karlín přítomen v každém tónu této skladby. Publikum možná sledovalo čtyři muže za pulty, ale současně poslouchalo hudební genetický kód několika následujících dekád. Jsou koncerty, které baví. A pak jsou koncerty, které připomínají, proč určitá hudba vůbec vznikla.
Kalkulačka, která pořád počítá
Pocket Calculatortradičně přinesla odlehčení a úsměvy. Publikum se viditelně uvolnilo a připomnělo si, že Kraftwerk nikdy nebyli jen chladnými akademiky elektroniky, ale také skupinou, která si uměla hrát. Možná právě tato hravost vysvětluje, proč jejich hudba nezestárla. Za futuristickou estetikou se vždy skrývala radost z experimentování.
Z Düsseldorfu až k technu
Závěr s La Forme, Planet of Visions, Boing Boom Tschak / Techno Pop a Musique Non Stopukázal, jak hluboko sahá odkaz kapely do světa elektronické taneční hudby devadesátých let. Mnohé z toho, co dnes považujeme za samozřejmost, zní u Kraftwerk jako původní návrh budoucnosti. A možná právě to na nich fascinuje nejvíc. Hudba, která měla představovat zítřek, nezní zastarale ani dnes.
My jsme roboti
A pak přišel přídavek. The Robots, skladba, kterou snad ani není třeba představovat. Čtveřice figur na projekčním plátně, ikonický motiv a publikum, které vědělo, že se blíží konec další zastávky dlouhé cesty započaté před více než padesáti lety. Dokonalejší tečka se hledá jen těžko.
Žlutý trikot elektronické hudby
A možná právě v tom spočívá největší síla současných Kraftwerk. Hütter a spol. už dávno nemusí nikomu dokazovat, že změnili dějiny hudby. Přesto nadále znovu vyráží na trať a ukazují, proč jejich stroj funguje tak spolehlivě i po více než padesáti letech.
Kraftwerk ve Fóru Karlín nepředvedli koncert plný teatrálních a siláckých gest. Nepotřebovali to. Stejně jako zkušený cyklista neplýtvá silami zbytečnými nástupy, německá legenda jela přesně podle předem připraveného plánu. Každý tón, každý obraz i každý přechod měl své místo. Výsledkem byla další přesvědčivá výhra nezpochybnitelného lídra v etapovém závodě jménem elektronická hudba.
Zdroje: https://kraftwerk.com/
