Článek
Setlist: 1. Is There Something I Should Know? 2. The Wild Boys 3. A View to a Kill 4. Hungry Like the Wolf 5. INVISIBLE 6. Evil Woman 7. Lonely in Your Nightmare / Super Freak 8. The Reflex 9. Ordinary World 10. Come Undone 11. New Moon on Monday 12. Notorious 13. White Lines (Don't Don't Do It) 14. Free to Love 15. Planet Earth 16. (Reach Up for the) Sunrise 17. Girls on Film / Psycho Killer Přídavky: 18. Save a Prayer 19. Rio
Duran Duran přijeli bez omluv
Duran Duran se po dlouhých čtrnácti letech vrátili do Prahy a spíš než pouhý návrat to byla demonstrace toho, jak se to má dělat. Do O2 arény jsem na tribunu dorazil s kamarádem Konym, který viděl Durany naživo poprvé. A dopadlo to nad očekávání dobře – žádný ironický odstup, žádné strohé konstatování „to znám z rádia“. Prostě koncert, který jako celek funguje i na člověka, co nemá jejich diskografii naposlouchanou do detailu. Já osobně jsem je předtím viděl jen jednou. Ve staré hale Sparty v Holešovicích v roce 2005. Tehdy to mělo atmosféru „dobrý večer, jsme pořád tady“. Ve středu 24. června 2026 to bylo ve stylu „dobrý večer, pořád jsme lepší než většina ostatních“.
Six seven, kámo
Zpěvák Simon Le Bon má 67 let. A zpívá bez hledání alibi. Bez „vzhledem k věku“. Bez úlev. Dává to takzvaně na pána, což je disciplína, kterou dnešní popová scéna z větší části už ani nezná. Zajímavější byl ale kontrast s publikem zhruba v první čtvrtině koncertu. Simon se snažil. Komunikoval, popichoval, bavil se. A reakce? Místy jako na konferenci o účetnictví. Když rozjel vytí před Hungry Like the Wolf, čekal jsem, že se O2 aréna promění ve smečku. Místo toho to chvíli znělo spíš jako test mikrofonu. Menší část lidí pochopila, větší část zjevně čekala na české titulky. Možná jim příště rozdají hlasové překladače u vstupu.
Generační mix v publiku
V hale byli lidé různých věkových skupin. Byli tu logicky v převaze pamětníci prvního pražského koncertu v době socialismu. Vedle nich lidi, které rodiče pravděpodobně zplodili při poslechu ploužáku Come Undone v roce 1993. A pak třetí vlna především na ploše – publikum narozené někdy kolem roku 2004. Ano, v době desky Astronaut. Což jsem si nevymyslel, to mi potvrdil z kotle pod pódiem kamarád Míra, původem taky Budějčák, spolu se svým kolegou, také DJem a duran-duranovským encyklopedistou Radkem D. Oba koncert hodnotili jako velmi povedený.
Setlist a sestava
Kapela si lehce pohrála se setlistem oproti pondělní návštěvě holandského Tilburgu. Přidali pár věcí, přeházeli pořadí. Nebyl to chaos, spíš drobná úprava jízdního řádu, aby to nepůsobilo jako dokola a všude stejně hraný playlist „best of“. Dostalo se i na novější věci včetně aktuálního singlu Free To Love. Během Planet Earth přišlo klasické představování aktérů na pódiu: Simon Le Bon (zpěv), John Taylor (basa), Nick Rhodes (klávesy), Roger Taylor (bicí) – čtyři pilíře, které drží konstrukci. K tomu po odchodu Andyho Taylora kytarista Dom Brown, který je už dávno víc než „výpomoc“, Simon Willescroft na saxofon a vokální dvojice Anna Ross a Rachael O’Connor. Funguje to skvěle.
Osobní vrcholy koncertu
Bez debat Ordinary World (1993), jež zněla přesně tak, jak má znít skladba, která přežila všechny módní vlny. Dále Save a Prayer (1982) v přídavcích a moment, kdy si člověk uvědomí, že některé věci už nikdo lepší prostě nenapíše. Potěšil mě cover skladby White Lines. Ano, té z desky Thank You (1995). Z ní jsem pouštěl ve vysílání studentského Rádia Paranomázie často. A pak moje soukromá slabost New Moon on Monday (1983): „New moon on Monday / And a fire dance through the night/ I stayed the cold day/ With a lonely satellite…“ Tady končí statistika a analytika. Tady se řve. Plným hlasem, bez ohledu na okolí. A jo, byly u toho i slzy. Protože některé věci jsou silné tak moc.
Hudba chce být vidět
Velkým plusem tohoto večera byla jeho vizuální podoba. Projekce, světla, rytmus obrazu. Místy hodně barevné, možná až přehnané, ale přesně tím správným způsobem. Nebyla to jen pouhá dekorace. Bylo to do detailu promyšlené.
Verdikt: Umí to
Duran Duran nepůsobí jako kapela, která se vrací, protože už tu dlouho nehrála. Spíš jako kapela, která občas přijede zkontrolovat, jestli si publikum pamatuje, jak má vypadat povedený koncert. Některé kapely brzy zestárnou. Některé kapely brzy přestanou hrát. A pak jsou tu Duran Duran – ti vlastně nestárnou, a navíc umí hrát.
Zdroje: https://duranduran.com/
