Článek
Nedávno jsem se seznámila se zajímavou službou, kterou umělá inteligence, AI, dokáže. Je to úprava fotografie velmi specifickým způsobem – fotku prostoru s nepořádkem upraví tak, že na ní „uklidí“. Prostě odstraní všechny nepotřebné, rozházené věci. Vyčistí zobrazený prostor od chaosu. Přišlo mi to úžasné. A k čemu je to dobré? Já se s tím setkala u realitních makléřů. Vytváří tím vizi, inspiraci domova, který můžete mít. Co je nejtěžší při práci s lidmi? Co člověk, to jiný pohled na svět. A na pořádek. Jak těžké to měli třeba zrovna realitní profesionálové, když se snažili majiteli nemovitosti vysvětlit, co znamená standardní úklid, aby bylo možné interiér jejich nemovitosti nafotit pro inzerci. Kupující se těžko navnadí pohledem na kuchyň zarovnanou špinavým nádobím. Občas nebylo ani vidět, jakou barvu má kuchyňská pracovní deska. Jako člověk vybírající si svůj nový domov, si takový obrázek jen obtížně spojím s představou, že by to mohlo být to, co hledám. A vlastně i se svojí vnitřní normou. S nastavením pořádku, které si nosím v sobě.
Ohledně pořádku jsem lety došla k poznání, že prvotně vychází zevnitř, z člověka. Ale zvenčí se k nám zase vrací. A působí na nás. Jako spojené nádoby. Když se necítím dobře, uklízím (vždycky se něco najde). Dělám si pořádek zvenku, i zevnitř. Už tak nějak intuitivně jdu po těch věcech, které mě zrovna nějak blokují i vnitřně. Když mám zarovnaný „kout inspirace“, těžko si sednu na gauč a vymyslím pro sebe něco užitečného. Právě naopak, při uklízení pracovního stolu narazím třeba na starou poznámku, kterou si najednou uvědomím v nových souvislostech. Miluju ten „aha moment“. A když se mi ten krátký vjem podaří udržet, záblesk se rozvine do vhledu a pochopení souvislostí. Tak, jak se pak nořím do hromady něčeho a rovnám, srovnávám své myšlenky a tvořím z nich funkční vzorec. Učím se, co je pro mě vyhovující a fungující pořádek. Termín pořádek sice zní jako něco statického, fixního. Opak je ale pravdou. Pořádek je vlastně nekončící proces. Neustále se pohybující. A vyžadující neustálé ladění. Jako hudba. Bez vyladění nástroje nelze dospět k harmonii.
Také AI se učí, jak vytvořit pořádek na fotce. Zajímalo mě to, tak jsem se Chatu GPT zeptala, jak to dělá. Odpověděl mi takto:
„Stručně: AI se naučila, jak vypadá „uklizeno“, a všechno, co se od toho statisticky liší, považuje za nepořádek a snaží se to nahradit „čistší“ verzí reality.
AI nechápe význam jako člověk. Funguje na pravděpodobnosti:
- někdy odstraní i něco, co by člověk nechal
- jindy nechá nepořádek, protože ho nepovažuje za „neobvyklý“
Přijde mi to zajímavé. Když bude AI nacházet jako zdroj nejvíce fotky označené lidmi jako „koukejte, jak mám doma pěkně uklizeno“ a bude na nich chaos, nastaví si chaos jako standard pro lidský pořádek? To posouvání latěk je zrádná věc.
Stává se mi, že když přijdu někam, kde je naklizeno jak v nemocnici – samá bílá a vydezinfikované prázdné plochy, necítím se v takovém prostředí dobře. Můj nástroj s tím neladí. Není to v souladu s mojí verzí reality :-).
K čemu je ten virtuální úklid umělé inteligence dobrý pro mě? Pochopila jsem, že nenásilným kontinuálním poklízením se neustále posunuji k čistší a čistší verzi své reality. Praktikuji proto neustálý intuitivní úklid. Což je vlastně zcela v souladu s Feng-shui:
Nepořádek blokuje energii, to způsobuje stagnaci, únavu a stres
Čistý prostor umožňuje energii plynout, to zlepší náladu, soustředění a umožní všemu plynout k harmonii
Každá věc má své místo, učí nás to disciplíně a ta podporuje rovnováhu v životě
Zbavování se nepotřebného uvolní prostor pro nové příležitosti
Jaký máš pořádek doma, tak „proudí“ i tvůj život.
Nezní mi to vůbec jako dogma. Je v tom velká svoboda. Už jen to, že co je čisto, kde má každá věc své místo, co potřebuji a co ne, si neustále vyhodnocuji sama.
