Článek
Koupila jsem si poměrně drahou knihu o investování. Vypadá jinak než ostatní čistě finančně-investiční texty. Proto mě zaujala. Vypadá jako kniha o životě. O učení se o sobě. Je v ní hodně příběhů. A už po přečtení prvních stránek věřím, že tato koupě bude dobrá investice. Investice do mě.
Každá zvažovaná investice jako první otevírá otázku hodnoty. Tak by to mělo být. Není? Ne, není. Protože zvažuje málokdo. A ti, kdo investici nabízí, vědí, že my, kteří tomu nerozumíme, tomu ani rozumět nechceme. To nás obtěžuje. Chceme zisk. Nejlépe rychlý zisk. A velký. Čím větší a rychlejší, tím lépe. Proč? Pro peníze? – správná odpověď není pěkná, ne, peníze jsou klišé. Správná odpověď je – protože je to p o h o d l n é. A taky mi to na chvíli dá pocit, že jsem ten král hry, co dostal eso (nebo si nainstaloval aplikaci). To vzrušení, které mě vytrhne z nudy. Něco se děje, je to vzrušující (a nemusím pro to hnout prstem… tedy nemusím pro to zapojit jedinou šedou buňku mozkovou = ano, líní lidé se nudí velmi často a nejsnazší je oslovit člověka skrze jeho lenost… nebo závist, ale to už tady bylo, že? Lenost je teď efektivnější, zdá se. Já si tak nekupuji investici, kupuji si spekulaci. Kupuji si vzrušení. Kupuji si představu, co by kdyby. A ideálně na jedno kliknutí.
Kupuji si i velké riziko, ale to já slyšet nechci. Když si půjdu koupit velké, rychlé drahé auto, taky nechci slyšet, že se v něm můžu zabít. A odpovědnost … pchá!
Auto, ano. To je ta „politická“ část. Přemýšlela jsem, jak takové věci vznikají. Jak někdo vytvoří nabídku, aby nalákal co nejvíce lidí. Pro svůj zisk a prospěch. Jasně, proč si to neříct. Nebo se mám nechat unášet představou, že kolem mě žijí jen dobrodinci, kteří, ač sami ne až tak majetní, nechají raději než sebe, vydělat mě a položí mi k nohám všechno dobro světa? A když ne všechno, tak alespoň pár stovek někde nějak navíc. Navíc z čeho? No z toho, co láká je. Přece velké prachy a moc tady jsou, tak proč si neurvat kus pro sebe? Ale jak? Na jedné personě to postavím těžko, to by musela být fakt osobnost jako hrom a blesk. Takhle to zkoušejí spíš různí guru-ové apod. No, chce to firmu, ať to vypadá důvěryhodně. Firma potřebuje podnikatelský záměr. Nápady jsou ale rozebrané, stačí se podívat na teleshopping. Zdá se, že všechna super skvělá udělátka už byla vymyšlena. Tak jak na to, když máme formu, ale zatím bez obsahu? No, tak co třeba nové politické uskupení? Skrze moc se dá pak ovlivnit spousta věcí, a penízky za mocí už jdou samy, jak ovečky za pastýřem… Jenže, kde ty ovečky nasbírat? No na pastvě přece! Travička zelená! Ale ovečky už nestojí jen o poctivou zelenou travičku. Chtějí víc. Ovečky se cítí být vlkem. Musíme na to jít dravě. A když ten „drive“ nemám v sobě, nemám tu sílu, tak ji musím hledat mimo sebe. Tak co to je, co nás spojí? Síla motoru! I když se mi nohy třepou jako sulc po sebekratším výšlapu, na plynu nohu udržím! Tak to bychom měli, velký byznys projekt je na světě! Ještě přidat slib patřičného zisku, a je to.
Sledovala jsem ten velký auto-moto vstup na scénu. Dobré divadlo. A pozorovala své reakce. A jako dobrý investor (kterým bych chtěla být), jsem se zeptala sama sebe – jakou pro mě má ta plechová krabice v garáži HODNOTU?
Jsem volič. Celoživotní. Stále stojím před nějakou volbou. A mám z toho radost. Volba je vlastně to nejcennější, co mám. Co mě každá volba naučí, to se prostě počítá. Takže teď se skrze volby učím – vyberu si vysoce rizikovou „rychloakcii“ nebo se naučím, jak se hledá hodnota?
Jsem volič a nebojím se toho (i když mám strach jako dobrý investor).
