Článek
Do Albánie jsme přijeli plní nadšení. Po celém roce práce jsme všichni potřebovali vypnout, být spolu a prostě si užít slunce a moře. Hotel vypadal hezky – bazén, terasa s výhledem na moře, čisté pokoje. V duchu jsem si říkala, že konečně budeme mít chvíle, kdy se nemusíme o nic starat.
První den jsme procházeli okolí, koukali na pláž a večeřeli na terase hotelu. Smáli jsme se, bavili se, všechno bylo v pohodě. Ale druhý den už začala být nálada napjatá. Neteř, dospělá, byla podrážděná a rychle se dostala do konfliktu s personálem restaurace. Vypadalo to, že jí něco vadilo – možná objednávka, možná způsob, jak se stoly obsazují, těžko říct – ale situace eskalovala rychle.
Snažila jsem se ji uklidnit: „Prosím, zhluboka dýchej, není třeba se hádat.“
„Nechci, aby mi někdo říkal, co můžu a nemůžu,“ odpověděla podrážděně a její hlas se zvedal. Už bylo jasné, že to nebude jen malé nedorozumění.
Manažer hotelu nás vzápětí zavolal do kanceláře. Chodba byla tichá, já cítila, jak mi srdce buší a ruce se mi potí. Uvnitř stál přísně a oznámil: „Vaše příbuzná se pohádala s personálem a narušila klid ostatních hostů. Podle pravidel hotelu musíme okamžitě ukončit váš pobyt.“
Neteř se bránila, tiše vysvětlovala, že to byla jen hádka o nedorozumění, že nikoho nechtěla urazit. Ale rozhodnutí bylo neústupné.
Museli jsme sbalit všechno během pár minut. Každý pohyb byl napjatý, balily se doklady, kreditní karty, zavazadla. Neteř seděla vzadu, ruce svírající kolena, tvář napjatá. Nemluvili jsme. Všichni jsme cítili tíhu toho, co se stalo.
Cesta z hotelu byla tichá, jen zvuky silnice a odrazy slunce na moři. Viděla jsem, že neteř pochopila vážnost svého činu, a já cítila smíchané emoce – hněv, zklamání a bezmoc.
Nakonec jsme našli malý penzion mimo hlavní turistickou zónu. Byl skromný, pokoj měl jen základní vybavení, ale byl bezpečný. Atmosféra byla napjatá, nikdo se neusmíval, nikdo neodpočíval naplno. Neteř se schoulila na posteli a tiše sledovala západ slunce z okna.
Dny plynuly pomalu. Každý večer jsme seděli tiše a přemýšleli o tom, co se stalo. Neteř si uvědomovala, že hádka s obsluhou měla vážné následky. My jsme cítili tíhu toho, že několik minut impulzivního chování dokáže proměnit celou dovolenou.
Po návratu domů byla atmosféra stále napjatá. Neteř byla tišší, uvědomovala si důsledky svého jednání. Ten okamžik zůstane v nás všech – připomínka, že klidné chvíle jsou křehké a že každé rozhodnutí může mít dalekosáhlé dopady.
