Článek
„Adélko,“ začala prababička Anička, „dnes ti povím o něčem, co zná snad každý, kdo kdy byl ve Štramberku. O Štramberských uších.“ Adélka se natáhla dopředu, oči jí svítily zvědavostí. „To jsou ty malé sladké rohlíčky, co mají tvar ouška?“ zeptala se. „Přesně tak,“ usmála se Anička a poklepala Adélce na ruku. „Ale nejsou to jen tak obyčejné cukroví. Mají svou historii a tradici, a když je upečeš, je to skoro jako dotknout se minulosti.“
Anička začala vyprávět. „Štramberské uši mají svůj původ už několik století zpátky. Říká se, že vznikly na památku obrany města proti tatarským nájezdníkům. Když přišli, obyvatelé města je odrazili, a aby si tuto událost připomněli, začali péct tyhle malé sladkosti. Mají tvar ouška, aby symbolizovaly naslouchání a bdělost, a sladká chuť je odměnou za odvahu.“
Adélka se zasmála: „Takže když je sním, budu taky statečná?“ Prababička se zasmála. „Možná ne odvedeš bitvu, ale každé sousto ti připomene, že statečnost a trpělivost jsou důležité – a hlavně, že sladkosti umí udělat radost.“
Anička pak vytáhla z kredence malé sáčky s kořením a moukou. „Když je pečeme, začíná to směsí medu, cukru a koření – skořice, hřebíček a trošku citronové kůry,“ vysvětlovala. „Med dává těstu vláčnost, koření vůni a citron osvěžení. Mouka a vejce to všechno spojí dohromady.“
„Ukážeš mi, jak se dělají?“ Adélka byla natěšená a už si myla ruce. „Samozřejmě, holčičko,“ řekla prababička a začala míchat ingredience. „Nejdřív med a cukr – dobře promíchat, aby se rozpustil cukr. Pak přidáme koření, mouku a vejce. Těsto musí být hladké, ne příliš tuhé, ale ani tekuté. A teď přijde ta nejzajímavější část – tvarování uší.“
Adélka sledovala, jak prababička nabírá kousky těsta a tvaruje je do malých rohlíčků připomínajících ouška. „Je důležité, aby byly stejné, ale nemusí být dokonalé. Každé ucho je trochu jiné – to je kouzlo Štramberských uší,“ dodala Anička. Adélka se snažila napodobit babičku, její malá ucha byla křivější, ale prababička jen přikývla. „Výborně, tohle je tvoje první umělecké dílo!“
Pak přišel čas na pečení. „Upečeme je krátce, jen tak, aby byly zlatavé a voněly po koření. Nepřipálit, to je základ,“ vysvětlovala Anička a otvírala starou troubu. „A pamatuj, že teplota je důležitá. Když jsou příliš horké, uši ztvrdnou, a to nechceme. Cukroví má být křehké a voňavé.“
Adélka cítila, jak se jí v kuchyni rozhostila vůně skořice a medu. „Můžeme je hned ochutnat?“ ptala se netrpělivě. „Ještě chvilku,“ řekla Anička a vysypala horké uši na plech vyložený pečicím papírem. „Musí trochu vychladnout, aby se daly sníst celé a nerozpadly se.“
Během čekání si Anička sedla vedle Adélky a pokračovala ve vyprávění. „Štramberské uši se tradičně pečou na podzim a v zimě, protože se hodí ke každé příležitosti. Není to jen cukroví – je to tradice, vzpomínka a radost. Když pečeš Štramberské uši, přemýšlíš o lidech, kteří je pekli před staletími, a o městě, které ochránili. To je kouzlo tradice.“
Když uši vychladly, Anička je posypala moučkovým cukrem a podala Adélce. „Ochutnej, holčičko. Pamatuj, že každý kousek je malý příběh.“ Adélka se zasmála a kousla do křehkého cukroví. „Jsou sladké a voňavé, babi!“ Prababička se usmála. „Vidíš, každý malý kousek má svou hodnotu. Stejně jako vzpomínky a příběhy, které si uchováváme.“
Odpoledne uběhlo rychle. Společně ochutnávaly uši, smály se a Anička ukázala Adélce, jak správně skladovat zbytek cukroví. „Uši vydrží několik týdnů, pokud je uložíme do suché krabičky. Ale pozor – nebudou dlouho, protože každému, kdo přijde na návštěvu, se budou zamlouvat,“ řekla s úsměvem.
Když odcházela z kuchyně, Adélka se otočila k babičce a řekla: „Babi, já si budu pamatovat, jak se dělají Štramberské uši a že každý kousek je příběh.“ Prababička ji objala. „A přesně to je to, co na pečení miluji – nejen sladká chuť, ale i vzpomínky, které sdílíme.“
A tak se tradice Štramberských uší předávala dál. V kuchyni, u starého stolu, se historie, vůně medu a koření i radost z pečení spojily v malý, křehký kousek sladkého pokladu, který přináší radost a připomíná, že nejkrásnější recepty jsou ty, které se pečou s láskou.
