Článek
Z posil se jednoznačně nejméně dařilo Mojmíru Chytilovi. Poprvé naskočil v základní sestavě, což na něj zjevně trochu dolehlo. Najednou nebyl tak nebezpečný, ani se nedostal ke své hře zády k bráně, jedinou větší šanci nedal. Vedle trápícího se Václava Jurečky mu to prostě nelepilo.
Tomič těžil z „obounohosti“
Velmi sympaticky se jevil Michal Tomič. V zimě přišel ze Slovácka, jarní hostování v Mladé Boleslavi příliš nevyšlo, v letní přípravě si ale řekl o šanci. Při zranění Davida Douděry dostal celý první poločas, pak střídal. Jak zmínil trenér, stahoval ho kvůli žluté kartě, nikoli kvůli špatnému výkonu.
Naopak, Tomič vypadal v roli krajního záložníka dobře. Nebyl tak přímočarý, ale v každé situaci s míčem se pečlivě rozmýšlel, co udělá. A co u wing-beka/krajního záložníka Slavie často nevídáme, nebál se využívat i levou nohu, dokonce s ní dvakrát vyslal spoluhráče do šance pasem za obranu.
Slovenský bek si zjevně rozuměl s Lukášem Masopustem, jejich kombinace z prvního dotyku byly nebezpečné a Slavii pomáhaly zrychlit hru. Typologicky odlišný hráč od Masopusta i Douděry se může hodit, vedle sprinterů občas potřebujete i někoho obounohého s citem pro pasy za obranu.
Wallemovy změny směrů
Poprvé v ostrém utkání se do základu dostal též Conrad Wallem. Ten kvůli zranění nedohrál ani první poločas, i přesto mohl střelou z otočky otevřít gólový účet zápasu. Norský univerzál nastoupil na levé straně, makal spolehlivě i směrem dozadu.
Pokud něčím konkrétním Wallem zaujal, byly to nečekané a rychlé změny pohybu ve vápně soupeře. Na první pohled jednoduché klamání soupeře pomocí nízkého těžiště zařídilo Slavii dvě šance. Budoucnost ukáže, zda šlo o ojedinělou situaci, nebo zajímavý prvek Wallemovy hry.
