Článek
Stadiony se plní, atmosféra houstne, o fotbale se lidé baví od Aše po Starý Hrozenkov. Z fotbalu se opět stává společenská událost, na kterou se těší celé rodiny, přesně tak, jak to bylo za první republiky.
Za tímto oživením stojí noví majitelé s velkými ambicemi, a ještě většími peněženkami. Osobně jsem jim velmi vděčný, protože vzali své peníze a dali je do českého sportu místo toho, aby si koupili jachtu a vyrazili na Bahamy. Fotbal a sport jsou totiž obecně něco, co nás přesahuje. Dnes v globálním světě se postaví budova a s návratností se počítá za deset, maximálně za dvacet let, ale když vezmete své peníze a postavíte stadion, je to s největší pravděpodobností něco, co nás přesáhne a co bude sloužit ještě generacím po nás. Když se vašemu týmu podaří vyhrát trofej, je to také něco, o čem si budou vyprávět generace: „Jo, tenkrát…“
Pojďme si přiblížit tuto renesanci, protože možná si to dnes neuvědomujeme, ale opravdu jsme u zrodu něčeho velkého.
Konec éry „přežívání“
Už je to nějaký ten rok, co se rozdaly karty v podstatě mezi tři kluby. Slavia, Sparta a Viktoria Plzeň jsou rok co rok hlavními aspiranty na titul. V přestupových bitvách, pokud tyto kluby chtěly nějakého hráče, ostatní kluby v drtivé většině neměly šanci. Ostatní se spíše protloukaly, spoléhaly na náhodu a některé doufaly, že se udrží v lize. Fanoušci postupně ztráceli zájem chodit na týmy bez ambicí, bez vizí a bez naděje na lepší zítřky.
Dnes je situace zcela jiná. Do českého fotbalu vstupují majitelé, kteří neslibují jen udržení, ale chtějí vyhrávat. A právě tyto ambice jsou magnetem, který přitahuje diváky zpět na stadiony.
Pardubice: Od posledního místa k evropským snům
Nedávno jsme byli svědky právě tohoto nového „úkazu“. Nikdy předtím jsem nezažil, aby poslední tým ligy si naplno uvědomil svou dvoubodovou situaci a přivedl v poslední den okna přestupů sedm nových hráčů. Řecký záložník Botos ze Slavie, Vecheta z Karviné – to jsou jména, která mají klubu pomoct nejen k záchraně, ale k mnohem vyšším cílům. Od osmého kola nastoupí zcela jiný tým než v prvních zápasech soutěže. Nové tváře, nové ambice, nová naděje. A fanoušci to cítí a klub také, když spustil kampaň „Last Permice“.
Olomouc staví na rekordních transferech
Další příklad: Sigma Olomouc překonala všechny své historické rekordy, když za Michala Berana zaplatila tři miliony eur. Takové částky byly ještě nedávno pro moravský klub nemyslitelné. Dnes jsou realitou, která ukazuje, kam se český fotbal ubírá.
„Jednání Sigmy bylo tak přesvědčivé, že jsem od začátku věděl, že chci nabídku využít,“ řekl Beran po podpisu. Hráči samotní cítí ambice a ruku v ruce s nimi i fanoušci. V minulé sezóně jsme mohli sledovat skoro prázdné tribuny na Andrově stadionu, v posledním zápase na Baník přišlo skoro deset tisíc. Proč? Protože lidé můžou přijít na své hráče, na své hvězdy, a vědí, že to k něčemu bude, protože klub má sílu hráče neprodat, ale udržet je a bojovat o body v ligové fázi Konferenční ligy. Je to naprosto jednoduchá rovnice.
Teplice a Liberec
Milan Kratina v Teplicích, Ondřej Kania v Liberci – další jména, další vize. Kania po převzetí klubu řekl, že sní o hymně Ligy mistrů. A ano, chápu, že se někdo může těmto větám vysmívat, ale slyšeli jsme tato slova od bývalého majitele pana Ludvíka Karla? Odpovím si sám: ne, neslyšeli. Naopak každé přestupové okno odešlo několik hráčů ze základní sestavy. A opět – chcete chodit na tým, který využije každou příležitost a prodá své klíčové hráče?
Liberec zatím nemá takové výsledky, jak se třeba předvídalo, ale vizi a koncepci můžeme vidět už dnes. Z klubu uslyšíte podobné věty jako „Chceme být klubem, který bojuje za severní Čechy.“ To jsem za minulého vedení neslyšel, a můžu si o těchto slovech myslet cokoliv, ale je mi to rozhodně více sympatické než jen podpis na smlouvě o prodeji hráče.
Duch první republiky se vrací
Současná situace mi začíná připomínat zlatou éru českého fotbalu z první republiky, kdy byl fotbal skutečně celospolečenskou událostí. Tehdy chodily na zápasy celé rodiny, stadiony byly plné a atmosféra elektrická. Za komunismu se tento duch prakticky zničil. Režim měl rád „svoje“ kluby a pro ostatní bylo prakticky nemožné slavit nějaký úspěch. Situace u nás nebyla tak vyhrocená jako třeba v NDR, kdy jste mohli vsadit dům na to, že titul vyhraje Dynamo Berlín – oblíbený klub hlavních představitelů tajné policie Stasi včetně toho nejhlavnějšího muže Ericha Mielkeho, ale byla tak trochu podobná.
Ale dnes díky novým majitelům se tento duch první republiky vrací. Díky penězům, ambicím a vizím nových majitelů se český fotbal opět stává atraktivním. Naprosto chápu pana Tykače, když chce postavit pro Slavii nový stadion. Už dnes má klub více než polovinu kapacity stadionu permanentkářů a nemám jediný důvod pochybovat o tom, proč by tento trend měl nějak ubývat. Fanoušci chtějí a budou chodit na své fotbalisty, na svá velká jména, na týmy, které mají naději na úspěch. A dnes nejen v Praze nebo v Plzni, ale i právě v Pardubicích, Liberci, Brně nebo i v Olomouci.
Evropský úspěch jako důkaz síly
Lidé zkrátka nechtějí chodit na týmy, které se jen protloukají. Chtějí emoce, naději, sen o velkých úspěších, vidět kvalitní hráče, kteří nebudou prodáni při první příležitosti.
Český fotbal se mění. Česká liga má čtyři z pěti možných týmů v základních skupinách evropských lig – to jsou další peníze, které do soutěže dorazí. Zaznamenal jsem, že nás v ekonomických otázkách dohání Polsko. V rámci kulatého (ne)smyslu je aktuálně naše soutěž výrazně nad Ekstraklasou, a to nejen v rámci koeficientu, ale i v síle organizací kupovat hráče. Samozřejmě, Polsko je velká země, ale i tak jim podle návštěvnosti zdatně sekundujeme a třeba možná, i přes handicap v počtu obyvatel předeženeme.
Budoucnost českého fotbalu
Podle jednoduchého vzorce, který jsme zde nastínil: ambice přitahují fanoušky, fanoušci přinášejí atmosféru, atmosféra vytváří zážitky o kterých se bavím týden co týden než dostaneme nové dalším zápasem. Stadiony se opět stávají místem, kam se chodí nejen koukat na fotbal, ale prožívat emoce, sdílet naděje a být součástí něčeho většího – přesně jako za první republiky, kdy byl fotbal skutečnou společenskou událostí.
To je síla ambicí. To je budoucnost českého klubového fotbalu.
Autor článku: Josef Volejník
