Článek
Tam je špatná forma klubu vidět asi nejvíce. Pokud však jako fanoušek a novinář úplně ignoruji formu, dalším velkým problémem jsou podle mého názoru fanoušci. A tady nejde o neochotu chodit na zápasy. I když by návštěvy mohly být lepší, v tomto ohledu momentálně problém není. Za problémové považuji samotné chování fanoušků, zejména těch, kteří jsou přítomni na zápasech. Ale pojďme postupně.
Slovan má špatnou formu. Přímo tragickou. Výkony, a hlavně výsledky momentálně výrazně zaostávají za očekáváním. To platí jak týmově, tak individuálně u některých hráčů. Je tedy kritika fanoušků na místě? Jednoznačně ano. Tento stav, ve kterém se klub nachází, nemůže sklízet ovace od žádného fanouška. Proto je naprosto pochopitelné, že fanoušci mají dvě možnosti: přestat chodit na zápasy, nebo tam chodit a vyjádřit svůj názor. Příznivci bratislavského klubu zvolili druhou možnost, a to je naprosto v pořádku. Dokonce si dovolím tvrdit, že je to mnohem lepší než ta první.
Nehráte nič, hráte ako mátohy, vaša láska jediná, je výplatná hodina.
I toto je naprosto přijatelné vyjádření. Ostré, kritické, ale slušné, a hlavně vyjadřující názor fanoušků.
Trenéři a hráči by fanouškům měli být vděční, ale klanět by se jim nemuseli
A zde pro mě končí legitimní kritika. Takovéto vyjádření si fanoušci nemohou dovolit ani v extrémních případech. Kdo je vlastně fanoušek? Je to člověk, který je pro klub mimořádně cenný. Jeho přítomnost láká sponzory, jeho nákup vstupenek a dalších věcí spojených s klubem drží klub nad vodou. Důležitost fanoušků je tedy nepopiratelná.
Ale fanoušci si musí uvědomit, že oni klub nevedou. Nerozhodují, kdo bude trénovat a kdo hrát. Takto to prostě nefunguje, ať se to někomu líbí nebo ne. O některých věcech rozhoduje trenér, o jiných vedení. Ne fanoušci. To neznamená, že by měli být ignorováni, ale vše má své mantinely.
Kritika je na místě, pláč určitě ne
Další věcí je skutečnost, že požadovat odchod vedení je úplně směšné. Teď ať se vedení chová jakkoli. Ale pokud někdo klub vlastní, rozhoduje, jak budou věci fungovat. Fanoušci mají opět dvě možnosti. Buď to akceptovat a chodit na zápasy, nebo ne. Druhá možnost je se seskupit a klub koupit. To je samozřejmě spíše sci-fi, další možnost nemají.
Nejvíce mě však zaráží, že taková vyjádření na vedení, trenéra a hráče přicházejí po všem, co pro klub udělali. Slovan za posledních sedm let vyhrál sedmkrát za sebou ligu. K tomu několik pohárů a účastí v evropských soutěžích, zejména v Lize mistrů. Pod tímto vedením, většinou i pod tímto trenérem, a i když s obměnami, také s těmito hráči. To všechno se za posledních sedm let podařilo. A to nebyl vždy standard. Byly časy, kdy v lize kraloval Trenčín a Slovan jen přihlížel. Byly časy, kdy Slovan dokonce hrál druhou ligu. Tento standard, na který si fanoušci zvykli, není samozřejmostí. A přesto, co říkají, není to málo. Od tohoto vedení, trenéra a hráčů dostali více, než mohli očekávat.
Proč to tak odvážně tvrdím? Slovan má bohatou historii, ale bez tohoto trenéra, těchto hráčů a tohoto vedení by nikdy nehrál hlavní část Ligy mistrů. A to s minimálním rozpočtem v porovnání s ostatními kluby. A teď fanoušci říkají těm, kteří to umožnili, že si vystačí i bez nich? To rozhodně nevystačí.
Neopomínejme finance, milí fanoušci
Ačkoliv to mnoho lidí nemá rádo, peníze jsou také důležité a prakticky nejdůležitější. Mnoho fanoušků si stěžuje, proč se bohaté příjmy z Ligy mistrů nevyužily na zlepšení a obměnu kádru. Na jednu stranu souhlasím – vedení objektivně nezvládlo přestupní období ideálně. Ale o jakých penězích tady mluvíme? Slovan neexistuje dva roky? Kam ty peníze šly? To není správná otázka. Správná otázka je: odkud peníze stále přicházejí? A odpovědí není nikdo jiný než fanoušky nenáviděný Ivan Kmotrík mladší, respektive jeho rodina.
Když se podíváme na poslední roky z finančního hlediska, tak ano. Slovan byl díky Lize mistrů skutečně ziskový. Ale to není celý příběh. Od roku 2020 byl každý další rok ztrátový. A to výrazně – v posledních dvou letech tato částka přesáhla hodnotu šesti milionů eur. Klub byl extrémně ztrátový i s penězi z Ligy mistrů. A nemluvme o Lize mistrů jako o standardu. Minimálně v příštím desetiletí to na Slovensku určitě nebude běžné, a pravděpodobně ani potom. Takže nějaké ziskové roky, Slovan bez Ligy mistrů nečekají. Tyto peníze musel z vlastního kapsy platit Ivan Kmotrík, respektive jeho rodina. Mnoho lidí si to opravdu neuvědomuje.
Ale tito lidé platí ročně miliony jen proto, aby Slovan byl na tomto standardu – tedy pravidelně vyhrávat ligu a občas něco ukázat i v Evropě. Nemusí to dělat, ale dělají to. A pak, když přijde sebemenší zklamání, fanoušci se těmto lidem otočí zády a oznámí jim, že to zvládnou i bez nich. Ne, vážení, to fakt nezvládnete. Minimálně ne na takové úrovni.
Kdyby se fanoušci chovali takto v Trnavě, klub by už neexistoval
A teď opravdu řežu do živého. Jako příznivce Slovanu mě bolí, když musím porovnávat s Trnavou a chválit spíše soupeře. Ale tento klub čekal na titul 45 let. To je pravděpodobně víc, než je věk kohokoli v kotli Slovanu. A ani po získání dlouho očekávaného titulu se to nestalo standardem. Klub o něj dokonce dlouho nebojoval. Přesto fanoušci, i když měli často výhrady a připomínky, které byly někdy prezentovány příliš radikálně, na svůj klub nezapomněli.
Nezapomenou ani slovanisté na tribunách. Lidé při radikálních vyjádřeních obvykle více křičí, než skutečně dokážou ublížit. Ale jen samotná myšlenka, že se obrátí klubu – nebo podle jejich slov vedení, trenérovi a hráčům – zády, poté co se po letech blahobytu, i když občas strastiplného, objeví problém, je podle mě směšná. A to říkám s plným respektem ke každému slovanistovi, na tribunách i mimo ně. Ale toto je dětské chování.
Volám se Róbert Hložka a jako novinář i fanoušek Slovanu Bratislava si s většinou příznivců klubu moc nerozumím a často máme odlišné názory. Z mého pohledu je však potřeba postavit se za lidi, kteří něco ve Slovanu vybudovali. Ivan Kmotrík, Vladimír Weiss či hrstka hráčů a funkcionářů by podle mého názoru měli mít za své služby sochy před stadionem. Ne hrozby od fanoušků, kteří si myslí, že klub povedou oni. Nezapomínejme, co klubu přinesli. Tito lidé obětovali čas a energii. A po letech úspěchů dostávají plivance do tváře. Sám tvrdím, že tato forma je nepřijatelná.
Autor článku: Róbert Hložka
