Je tohle výkon hodný mistra české ligy?

Fanoušci Slavie vtrhli na hrací plochu pár minut před koncem zápasu a místo vítězství svého týmu tak dost možná dali dárek sparťanům, protože zápas nebyl dohraný a vše nahrává tomu, že utkáníbude kontumováno ve prospěch Sparty.

A přitom Slavie vedla 3:2. Dohrávala sice v desíti, ale do konce zápasu chybělo možná pět minut. A v tom parta bezmozků s pyrotechnikou vtrhne na hrací plochu. Soupeřova gólmana skropí pivem, Matyáše Vojtu inzultuje další z fanoušků sešívaných. Všichni utečou do šaten a nikdo se nediví tomu, že sparťané nechtějí ke zbytku utkání nastoupit ani po uklidnění situace.

Sparta v utkání dvakrát vedla. Nejprve po brance Kuchty z rohového kopu. Poté díky preciznímu voleji Asgera Sorensena. Vždy to ale trvalo jen chvilku. Vyrovnání sešívaných přišlo ještě do přestávky. To druhé dokonce po pěti minutách. A aby toho nebylo málo, o minutu později už to bylo 3:2 pro domácí. Letenští sice nastoupili s tím, co jim zbylo, protože jejich seznam zraněných je dlouhý jako cesta z Prahy do Brna po D1, ale stejně jako v posledním derby neudrželi slibný výsledek.

Při pohledu na základní sestavu to vypadalo, že je Sparta bez šance. Přesto předváděla celý zápas velmi kvalitní výkon. Se slátanou soupiskou odehráli hráči nejlepší derby v této sezóně. Slavia mířící k titulu oproti tomu hrála ustrašeně, pasivně a nedokázala zachytit sparťanské tempo. Jestli někdo chtěl víc, potom to jednoznačně byla Sparta. Sešívaní dokázali zapnout vždy jen v okamžiku, kdy inkasovali, což jim kupodivu stačilo.

Na jedné straně tak zápas ukázal jak moc je Sparta zranitelná, kde ji tlačí bota a že mentalita hráčů je ustrašená. Na druhé straně Slavia nepředváděla fotbal hodný mistra ligy. V posledních zápasech získávala body převážně díky penaltám a červeným kartám soupeřů. Jestli se skutečně stane letošním mistrem, bude mít co dělat, aby z Ligy mistrů neodešla s větší ostudou než v aktuální sezóně.

Utkání nedohrál Tomáš Chorý, který si vysloužil další červenou kartu. A opět zaslouženou, za nesportovní chování, když loktem záměrně udeřil Asgera Sorensena. Jak se říká, karma je zdarma. Kdo si totiž vzpomene na poslední souboje právě Chorého se Sorensenem, ten ví, že až na třetí pokus se útočník Slavie dočkal. Ve dvou předchozích utkáních totiž zaútočil záměrně na obránce Sparty hlavou, což se obešlo bez karet. Až sudí Rouček po upozornění VAR dostal odvahu a pro červenou kartu sáhl.

Chorý samozřejmě jak jinak, než se svým překvapeným údivem opustil hřiště. A teď upřímně, ještě ten jeho výraz někoho baví? Zákeřnější hráč po našich trávnících neběhá. Schválně, co je zábavnější? Neustálé polehávání na trávníku a simulování po každém kontaktu se soupeřem, kdy nezíská míč, nebo zákeřnost jeho zákroků? Být trenérem reprezentace, hodně bych přemýšlel, jestli takového hráče chci na MS.

Dlouho trvala jeho imunita. Rozhodčí se báli mu udělovat karty, čímž z něj dělali ligovou hvězdu. Ta ale mimo českou ligu kompletně vyhasla. Tomáš Chorý bez svých zákeřností a pískaných polehávání není ani průměrným hráčem, což nám ukazuje nejen v reprezentaci, ale také v evropských pohárech, kde mu rozhodčí neskáčou na špek. Není tak překvapením, že největší „hvězda“ Chance Ligy je největším zklamáním evropských soutěží. Rozhodčí totiž z podprůměrného hráče udělali nedotknutelného sešívaného boha aniž by k tomu měl jakékoliv dispozice.

V době, kdy píši článek, není o výsledku derby rozhodnuto. Přesto si neodpustím zhodnocení hry potenciálního mistra v derby, které mělo rozhodnout o titulu. Od červené karty Tomáše Chorého totiž Slavie předvedla divadlo, že by se herci v Národním červenali. Neustálé ošetřování, polehávání, simulace, to byla hra, kterou se prezentoval tým, jež měl být korunován jako nejlepší.

Naprostý vrchol všemu nasadil další extrémně nadaný herec Douděra. Mimo hřiště dostane křeč, lehne si a když si uvědomí, že je za čarou a že by se mohlo vlastně hrát, udělá dva kotrmelce do hřiště aby znemožnil soupeři rozehru. V hokeji vyhodí hráč puk omylem ze hřiště a jde si sednout za zdržování hry. Pokud nebudeme tyhle herecké etudy trestat také ve fotbale, potom se nikdy nikam neposuneme a místo fotbalu si budeme pouštět záznam průměrného divadelního představení. Za takové chování musí přijít jasně červená karta, protože jinak to někteří hráči nepochopí.

Velmi podobně, tedy pouze s účelem co nejvíce zdržet hru, jen o pár minut později přispěchal také Sadílek. Ten v souboji na brankové čáře rameno na rameno padl k zemi jako podťatý a dlouhé vteřiny se svíjel v bolestech a držel se za obličej. Když naznal, že je čas, vyskočil jako srnka a hraje se dál. Tohle není fotbal hodný týmu, který má reprezentovat Česko v Lize mistrů.

Autor textu: Petr Vikuk