Článek
Hned v prvním zápase skupiny porazila Steaua Bukurešť, ale pak přišel zápas na Arsenalu. Dodnes si pamatuji optimistické výroky před zápasem, že by i z tohoto utkání si Slavie nějaký ten bod mohla odvézt, ale hráči jako Hleb, Fabregas nebo Walcott si na hřišti dělají, co chtějí. Slavia si odvážela do Prahy opravdu těžkou porážku v podobě 7:0, ale přesto se na hřišti událo něco krásného. Hráči po zápase klečí před svými fanoušky, kteří neváhali a absolvovali dalekou cestu do Anglie, a nyní jim děkují a slibují si vzájemně, že po prohře i po výhře - oni jsou vždy s nimi. Tehdy to překvapilo nejednoho anglického novináře. „Děkovačka“ sešívaných poprvé v kolébce fotbalu rezonuje.
Pokračování na Chelsea
Vltavou proteče opravdu hodně vody, než se z roku 2007 ze zápasu skupiny H Ligy mistrů přesuneme do čtvrtfinále Evropské ligy do roku 2019. Slavia statečně bojuje na hřišti velkoklubu Chelsea FC, ale ani životní výkon Petra Ševčíka Pražany neposune do semifinále. Slavia prohrává 4:3 po doslova reklamě na fotbal, ale i tady stadion Stamford Bridge zažije něco, co se v podstatě stane virálem. Skandování slávistických příznivců, kteří dokázali přesvědčit i domácí „ochranku“, aby si podřepla. „Sit down!“ hřmí - stewardi skutečně usedli a umožnili tak už tehdy legendární rituál zase o kousek posunout. Legendární chrám fotbalu Stamford Bridge se „otřásá“, když zní slova děkovačky. Dojem umocňuje absolutní ticho mezi slovy, které nastává po slovech „červeno-bílá“ „bojová síla“. Jak se říká, tehdy jste mohli slyšet upadnout špendlík
Okamžik na Tottenhamu
A včera jsme mohli vidět další podobný úkaz, o kterém se bude psát ještě desítky let po něm, stejně jako si připomínáme děkovačku na Arsenalu i po skoro dvaceti letech. Fanoušci Slavie si po závěrečném hvizdu přivolali bývalého brankáře SKS, který toho neodehrál za nejstarší klub republiky mnoho, ale i přesto zanechal hlubokou a nesmazatelnou stopu v klubu. Třeba svým uměním pomohl vyhrát pohár pro mistra ligy. A to je něco, na co se nezapomíná. Tonda neprožívá zrovna nejšťastnější období, svoji minutáž na hřišti si rozhodně představoval úplně jinak. Čekalo se, že proti svému bývalému klubu dostane šanci, místo toho přišlo další nudné zahřívání lavičky. Ale přesto bylo vidět, že tento moment ho dojal a dost možná si ho bude pamatovat do konce života.
Tradice pokračuje
Jednoduše se pomalu stává pravidlem, že slávistické děkovačky v Anglii se tak stávají legendární tradicí s tím, že vždy přijde nějaký nový příběh. Od tragického debaklu na Arsenalu, kdy i přes naprosto hrozivý výsledek si fanoušci a hráči slíbili, že budou vedle sebe stát, ať se stane cokoliv, přes emotivní bitvu na Chelsea, kde kotel z plných plic poděkoval za výkon, až po včerejší gesto vůči svému bývalému brankáři - všechny tyto momenty ukazují sílu vztahu mezi Slavií a jejími fanoušky. Jak zní jeden z chorálů tribuny Sever: „Až my zemřem, žít tu budeš dál, ty jsi věčná.“
Autor: Josef Volejník
