Pecky uplynulého týdne – Minář zdar a nazdar, Sparta vracela i s úroky a Tomáš Chorý rád hýždě

Fotbal nemá logiku. A nebo také má, jen ji musíte pečlivě číst mezi řádky. Je třeba patrné, že olomoucká Sigma, ústy trenéra Janotky, by stále vyhrávala, kdyby proti ní vždy nestála nepřízeň osudu….Třeba jako se Spartou, kdy musela dohrát do hořkého konce bez bodu a bez dvou borců sestavy. Ovšem vylétnout z MOL Cupu s divizí? I to je možné, amatérské nadšení zase jednou platilo na chladné profíky s mnohdy miliónovými cenovkami. Po zápase se však trenér Janotka opět podivoval rozhodčím (nedá si pokoj) a fidlátka si balil sporťák Minář. Sigma jde holt vždy svou cestou.

To se vážně povedlo. Oplatky za příkoří z minulé sezóny se letenským v Ostravě vydařily. Baníkovci si věřili tak na půl plynu a Sparta udělovala lekce z rychlého přechodu do útoku a efektivity v zakončení. Po poločase bylo rozhodnuto a obyčejně třaskavý zápas se dohrál za zvláštního poklidu do konce. Baník se snažil, ale kampak na Spartu pod Priskem. Přesto bych varovně zdvihl ukazovák, zápas se má hrát s nadšením celých 90 minut! (Alespoň divák za to zaplatil).

Sotva se potutelný „zákeřňáček“, kanonýr a zlý slávistický muž vrátil ze šestizápasového flatru za „kulovanou“ s brankářem Hečou, už opět střílí góly. Z Chorého mají tak radost jak ve Slávii, tak jistě i v reprezentaci. Protože takového borce aby jeden pohledal. Moment, pohledal? Jen střeďák vylezl na světla ramp, už mu zase něco seplo a proti Dukle se prezentoval nejen dvěma brankami, ale také dvěma podpásovkami na dvě žluté. Dostal však jenom jednu, a tak zápas dohrál. Ke slávistické úlevě. A nebo že by….ale raději nedomýšlet.

Sigma nezažívá až tak povedený podzim, jak si asi původně vysnila, když ve finále MOL Cupu setla Spartu a chystala se na EL (kvalifikaci). Trenér Janotka si tehdy užíval přízně médií a šéf sportovního úseku Minář chodil po večerech do suterénu Androva stadionu přehazovat vidlemi peníze, které dostal od nových majitelů na přestupy, aby nezvlhly, než je vysází za zvučné posily. Hanácké nebe bylo zářivě modrobílé a v okolí Androva stadionu jste potkávali jenom šťastné Hanáky.

EL se sice nepovedla, ale za EKL je Sigma jistě také ráda (vždyť se s ní musela spokojit i Sparta). Ovšem v lize to zatím stojí za pendrek. Není to (na dřívější olomoucké poměry) sice úplně propadák, ale vzhledem k milionovým akvizicím (na dřívější poměry nezvyklým) se jistě čekalo více. Určitě to ale čekali movití kapitalisté, kteří si Sigmu nově pořídili. Ti jsou zvyklí počítat ve smyslu cena/výkon, a když se jim to nerentuje, udělají okamžitá opatření. Holt, peníze nerostou na stromech. I kapitalista je musel v potu tváře vydělat. A proto se po ostudě v MOL Cupu (Sigma z vylétla s divizními Novými Sady) začaly dít věci.

Ovšem možná také malinko neobvyklé (na české úzkoprsé poměry). Zatímco jinde by zřejmě vyrazili trenéra (my jsme ti koupili posily a ty s nimi hraješ tužku), v Olomouci na to jdou jinak. Neletěl Janotka (který je dle mého skromného odhadu přímo zodpovědný za výkon týmu), ale sporťák Minář. Což je asi tak „obvyklé“, jako kdyby po uplynulé, na výsost nepovedené sezóně, vyhodili na Letné Tomáše Rosického. Dovedete si to představit? Já tedy ani po dvaceti pivech ne.

Možná však Minářův vyhazov není až takovým překvapením pro lidi znalé olomouckých poměrů. Noví majitelé, zatvrzelí kapitalisté, totiž jistě mají svou představu o fungování jimi vlastněného klubu. I o strategii a vyhazování (vlastně utrácení) jejich peněz. A třeba se tato jejich strategie nepotkala s pochopením staré „struktury“ (Minář v Sigmě přežil jedenáct let), která jim nechtěla jít na ruku a měla své představy. To se kapitalistům vůbec nemuselo líbit, a tak jen čekali na první průšvih, aby se Mináře zbavili. Inu, povedlo se. Hůl se našla.

Trenér Janotka zatím olomoucké mírné zemětřesení ustál. Možná i kvůli své často omílané mantře o okolnostech, které jeho týmu brání slavně vítězit. Jednou jsou to vyloučení (s nádechem mírné nespravedlnosti), jindy rozhodčí, který dostatečně nechrání jeho ovečky před tvrdou hrou. Tedy podle mustru….“my bychom i zvítězili, kdyby…..„. Jak dlouho se s tím jeho chlebodárci ještě spokojí, uvidíme. Liga je však prakticky ještě na začátku a v EKL na Sigmu čeká také pár zřejmě hratelných soupeřů. Janotka tak má, na rozdíl od Mináře, ještě šanci přesvědčit kapitalisty, že je mužem na svém místě.

Jestliže Hradec ve svém domácím zápase proti Spartě (2:1) v minulém kole zažil desetiminutovku snů, aby pak přežíval snahu letenských o vyrovnání, v sobotu v Ostravě vlahé pocity naopak zažívali Sparťané. Takříkajíc s prstem v nose a v suchém triku rozhodli celý zápas už v prvním poločase. Sparta vyučovala fotbalovou jednoduchost a Baník počítal (banány v síťovce).

V uplynulé sezóně se tým ze Slezska řádně namlsal. Spartu obíral o body, kdy si vzpomněl, a v konečné ligové tabulce jí ukázal záda. Třikrát se se Spartou potkal na hřišti, dvakrát slavně zvítězil a jednou z toho byla plichta. Zejména domácí prohra z listopadu 1:3 musela Spartu řádně strašit ve snech.

Časy se však změnily, a zatímco v Ostravě marně vyhlíží formu z loňska, Sparta si naopak driftuje na vlně pohody. Momentálně má Baník dost problémů sám se sebou, natož aby zopakoval ponižování pražského celku z minulé sezóny. Dílem za to zřejmě může „odposilovávání“ (zejména Ewerton, Šín, Rigo a Prekop), dílem možná i uspokojení se, že to takhle bude už na věky. Baník se od začátku soutěže hledá a přesvědčuje se o tom, že žádné stromy nerostou do nebe.

Sparta tedy v Ostravě (pardon, ve Vítkovicích) rozhodla už v prvním poločase. V tom druhém se na to za a) buď už lehce vykašlala (možná vzhledem k programu v příštím týdnu), nebo za b) Baník se začal bát debaklu a vložil trochu života do umírání. Pravda bude zřejmě někde uprostřed. Sparta měla nahráno a Baník nahnáno. Proto se domácí vzmužili a využili lehké blahosklonnosti hostů k vyrovnání hry. Byť jen zdánlivému. Výsledkem byl celkem nezáživný druhý poločas a odvaha Pavla Hapala mlátit v rozhovoru pro média prázdnou slámu o tom, jak se jeho svěřenci pochlapili, a vzdychal nad tím, že v současné situaci jeho tým na Spartu prý asi, nemá.

Fanoušci Sparty, ačkoliv ochuzeni o záživných pětačtyřicet minut fotbalu, byli ale i tak nadšeni a jásali jako ve finále LM. První poločas jim nabídl fotbalovou modernu jako ze žurnálu (kterou pohříchu chtějí vidět častěji) a individuální výkony, nad kterými srdce plesalo. Mám-li vypichovat (výkony, ne oči) pak zejména Vydra a nově Mercado se asi předvedli nejvíce. Nebo třeba i Birmančevič, jenž dává zapomenout na svůj loňský stín sebe sama.

Pohodu, jenž si v Ostravě Sparta nasosala, budou letenští potřebovat jako sůl. V příštím týdnu je nejprve čeká Shamrock v EKL a poté hned o víkendu derby se Slavií. A hodilo by se předvádět fotbal celých devadesát minut. Slavia není Baník (asi, jak by možná řekl Pavel Hapal).

Moje babička mi kdysi říkávala: komu není shůry dáno, v apatyce nekoupí. Ale i jiná přísloví mě napadají, když si v novinách přečtu o tom, že se po šestizápasovém (!) trestu (za pěst do Hečova rozkroku) vrátil slávistický útočník Tomáš Chorý, dal dva góly (pozitivum) a zároveň vylovil ze svého repertoáru dva „blikance“ (negativum). Za ty jen díky benevolenci rozhodčího Černého schytal pouze jednu žlutou kartu. Podle komise rozhodčích však měl dostat dvě, a tudíž by se, dle mého laického rozumu, musel odebrat do kabin s červenou kartou. Opět za nesportovní chování a hned po vypršení předchozího trestu. To už je vážně na pováženou!

Tomáš Chorý se tentokrát „zaměřil“ na obránce Dukly Svozila, který si musel v soubojích s ním připadat jako otloukánek. Nejprve ho slávistický snajpr čapnul po vzájemném souboji za zadnici a poté mu pro změnu (pochopitelně, že nechtěně) šlápl na ruku. Až za tento zákrok viděl Chorý žlutou kartu, kterou však již měl vidět (podle komise rozhodčích) za předchozí „hýžďové“ extempore. Nedostal, dohrál a Sparta se tak může „těšit“ na to, s čím vyrukuje slavistický útočník na ni. Repertoár je vcelku široký: od pěstí do rozkroku, přes hlavičku na čelíčko, tahání za zadek či šlápnutí na ruku, až po střílení gólů. Vsadím se, že Sparťané by raději ustáli nějaké to popotahování za zadek, než aby se Chorý na Letné prezentoval jako kanonýr.

Člověk by řekl, že šest zápasů je dost na to, aby jeden popřemýšlel, zda si nedat na čas pokoj. Inu zjevně není. A já se čistě teoreticky ptám, jak by se zachovala Slavia, kdyby rozhodčí Černý nebral chytnutí Svozilovy zadnice jako laškování dvou hetero borců, ale ocenil by ho patřičným kartónkem. Což by možná vedlo v součtu s druhou žlutou k předčasné Chorého sprše a následným trestem (nevím, jak by disciplinárka řešila recidivu, ale proti Spartě by Chorý zřejmě nehrál). Bránila by hráče, který má zjevně problémy s nastavením hlavy na zápas, nebo by vykřikovala něco o spiknutí proti Edenu a možná by přidala i neurčitý dovětek ve smyslu … a komu tím prospějete, před derby. No komu? Nebo by to interně řešila se samotným Chorým? To už se nedozvíme, protože rozhodčí Černý ruku na Svozilově hýždi netrestal. A víte co? Já bych ji netrestal také. Ale to šlápnutí bylo úmyslné. To si snad myslet můžu.

A takhle jsem to viděl já. Mějte pohodový týden a nashledanou po derby.

Autor článku: Petr Horký